Tiskové zprávy
Ekocentrum Koniklec: Ekologické výukové programy na Kokořínsku
V průběhu roku 2017 žáci ze základních a mateřských škol z Mělnicka v rámci ekologických výukových programů, které pro ně připravilo Ekocentrum Koniklec, objevovali přírodu v okolí svých škol, navštívili Dům zaniklých řemesel v Dolní Vidimi, a absolvovali terénní interaktivní programy uprostřed CHKO Kokořínsko – Máchův kraj. Terénních a venkovních ekologických výukových programů se v letošním roce zúčastnilo téměř tisíc dětí.
Výukové programy jsou rozmanité jak množstvím témat, tak použitými výukovými metodami. Starší žáci si zkoušeli lovit a určovat vodní bezobratlé, bádali nad vznikem skal na Kokořínsku, nad životem v inverzních údolích, zkusili si pokus na vznik Pokliček, objevovali rašeliniště a masožravky, zkoumali skutečný a stavěli imaginární les, poznávali život mravenců, hráli si na povodeň v lužním lese. Děti z MŠ si hrály na lesní zvířátka, na mravence, na žáby, pozorovaly je a zkoumaly. Do Dolní Vidimi děti jezdí hlavně za programem zaniklých řemesel, ale v okolí terénní základny probíhají i aktivity zkoumající krásnou a zajímavou přírodu Kokořínska.
Doufáme, že děti putování přírodou s námi bavilo, a těšíme se za rok zase na viděnou.
Projekt ekologických výukových programů finančně podporují Středočeský kraj a Státní fond životního prostředí na základě rozhodnutí ministra životního prostředí.
Mgr. Lenka Winterová
Ekocentrum Koniklec
Výukové programy očima dětí:
Dne 13. 10. 2017 jsme se se třídou vydali na Kokořín. Čekal jsem, že to bude další výlet, který prostě prospím a budu se nudit, abych si nakonec řekl „ Hurá! Konečně to skončilo!“. V tomto případě se to však říct nedá, protože tohle byla zábava. Nebudu tady říkat, jak dokonalé to bylo, protože člověku nejspíš dojde, že to vychvaluji.
Když jsme vystoupili, cítil jsem tu příjemnou vůni přírody a řekl jsem si „Tak tohle by mohlo být dobrý, minimálně ta příroda!“. Když jsme se všichni sešli, byli jsme rozdělení do skupin. Každá skupina dostala různé věci, aby mohla plnit úkoly, které následovaly. Společně jsme vyrazili na cestu.
Cesta byla dlouhá, na můj vkus, protože já moc nechodím ven, jsem lenoch. Bylo mi jasný, že v lese bude nějaké bahno, ale nečekal jsem to takto strašné. Bohužel jsem si nevzal vhodnou obuv, takže jsem to prostě nevychytal. Zastavovali jsme na různých zajímavých místech, kde jsme museli měřit vlhkost a popisovat okolí. Já osobně jsem to chvilkama nevnímal, protože jsem si chtěl sednout a najíst se. Na Pokličky jsme však dorazili s úsměvem. Než jsme se vrátili zpět k autobusu, tak jsme si ještě udělali společnou fotografii (na stejném místě jako v šesté třídě).
Po cestě domů jsem si v hlavě myslel, že jsem rád, že jsem tento výlet přežil, ale bavilo mě to. Poté jsem přišel domů, zalehl jsem do postele a tvrdě usnul. A co jsem se si z výletu přivezl? Že bych měl přestat být tak líný a podobných akcí se více účastnit. Já jsem si vlastně až teď všiml, že mě to totiž baví. Tohle se prostě povedlo.
MARTIN GAŽO, 9. A, ZŠ Plesingera-Božinova Neratovice
Když jsme přijeli k Máchovu jezeru, rozdělili jsme se do skupinek a dostali jsme dalekohledy. Pak jsme pozorovali Máchovo jezero. Ve skutečnosti to není jezero, ale rybník a založil ho Karel IV. Dřív se jmenoval Velký rybník.
A. Růžičková, 4. ročník, ZŠ Tišice
Asi ze všeho nejvíc mě zaujala pověst o jmelí, protože mi přišlo zvláštní, jak může růst jen tak na stromě. Paní průvodkyně nám také říkala, že jmelí je poloparazit a ze stromu si bere jen minerální látky a cukry si umí vytvořit samo. Za to dá stromu látky, které jsou proti tomu, aby na něj nelezli žádní škůdci a nerostly na něm houby.
A. Strnadová. 4. ročník, ZŠ Tišice
Naše paní průvodkyně se jmenovala Lenka Winterová. Ukázala nám spoustu nových věcí a nových her. Naučila nás hru „Požár“. Viděli jsme masožravku rosnatku okrouhlolistou, tu jsme pozorovali lupou. Chytá hmyz pomocí gelu a měla tam malé mušky. Pozorovali jsme dalekohledem různé ptáky, ostrov, na kterém byl dřív hrad, a viděli jsme Bezděz.
M. Stárková, 4. ročník, ZŠ Tišice
Když jsme dojeli na místo, sešli jsme se na Cikánském plácku. Zde jsme byli rozděleni do skupin. Také jsme dostali papír s dalšími úkoly, které nás ještě čekají. Pomocí buzoly jsme se tedy mohli vydat na cestu. Pokud pomineme bláto a louže všude po cestě, tak mohu říct, že příroda všude kolem byla nádherná. Po cestě jsme si mohli povídat a všímat si okolí. Abychom se něco dozvěděli, zastavovali jsme na různých stanovištích.
Naše průvodkyně byla velmi milá a naučila nás mnoho věcí. Už umíme najít směr pomocí buzoly, pojmenovat mech pomocí atlasu, všímat si stop v hlíně, změřit okolní teplotu a vlhkost. Víme, jak vznikají některé útvary, jak dlouho tam ještě budou, i že před mnoha lety byl Kokořín zaplaven.
Naši cestu jsme zakončili na Pokličkách. Tady jsme se všichni společně vyfotili u stejné lavičky, u které jsme se fotili v šesté třídě. Pak už nám zbývala pouze cesta zpátky domů, kterou jsme si však také užili v přátelském duchu a s opětovným pouštěním písniček. Výlet se opravdu vydařil.
TEREZA KUMPANICOVÁ, 9. A, ZŠ Plesingera-Božinova Neratovice
Výukové programy jsou rozmanité jak množstvím témat, tak použitými výukovými metodami. Starší žáci si zkoušeli lovit a určovat vodní bezobratlé, bádali nad vznikem skal na Kokořínsku, nad životem v inverzních údolích, zkusili si pokus na vznik Pokliček, objevovali rašeliniště a masožravky, zkoumali skutečný a stavěli imaginární les, poznávali život mravenců, hráli si na povodeň v lužním lese. Děti z MŠ si hrály na lesní zvířátka, na mravence, na žáby, pozorovaly je a zkoumaly. Do Dolní Vidimi děti jezdí hlavně za programem zaniklých řemesel, ale v okolí terénní základny probíhají i aktivity zkoumající krásnou a zajímavou přírodu Kokořínska.
Doufáme, že děti putování přírodou s námi bavilo, a těšíme se za rok zase na viděnou.
Projekt ekologických výukových programů finančně podporují Středočeský kraj a Státní fond životního prostředí na základě rozhodnutí ministra životního prostředí.
Mgr. Lenka Winterová
Ekocentrum Koniklec
Výukové programy očima dětí:
Dne 13. 10. 2017 jsme se se třídou vydali na Kokořín. Čekal jsem, že to bude další výlet, který prostě prospím a budu se nudit, abych si nakonec řekl „ Hurá! Konečně to skončilo!“. V tomto případě se to však říct nedá, protože tohle byla zábava. Nebudu tady říkat, jak dokonalé to bylo, protože člověku nejspíš dojde, že to vychvaluji.
Když jsme vystoupili, cítil jsem tu příjemnou vůni přírody a řekl jsem si „Tak tohle by mohlo být dobrý, minimálně ta příroda!“. Když jsme se všichni sešli, byli jsme rozdělení do skupin. Každá skupina dostala různé věci, aby mohla plnit úkoly, které následovaly. Společně jsme vyrazili na cestu.
Cesta byla dlouhá, na můj vkus, protože já moc nechodím ven, jsem lenoch. Bylo mi jasný, že v lese bude nějaké bahno, ale nečekal jsem to takto strašné. Bohužel jsem si nevzal vhodnou obuv, takže jsem to prostě nevychytal. Zastavovali jsme na různých zajímavých místech, kde jsme museli měřit vlhkost a popisovat okolí. Já osobně jsem to chvilkama nevnímal, protože jsem si chtěl sednout a najíst se. Na Pokličky jsme však dorazili s úsměvem. Než jsme se vrátili zpět k autobusu, tak jsme si ještě udělali společnou fotografii (na stejném místě jako v šesté třídě).
Po cestě domů jsem si v hlavě myslel, že jsem rád, že jsem tento výlet přežil, ale bavilo mě to. Poté jsem přišel domů, zalehl jsem do postele a tvrdě usnul. A co jsem se si z výletu přivezl? Že bych měl přestat být tak líný a podobných akcí se více účastnit. Já jsem si vlastně až teď všiml, že mě to totiž baví. Tohle se prostě povedlo.
MARTIN GAŽO, 9. A, ZŠ Plesingera-Božinova Neratovice
Když jsme přijeli k Máchovu jezeru, rozdělili jsme se do skupinek a dostali jsme dalekohledy. Pak jsme pozorovali Máchovo jezero. Ve skutečnosti to není jezero, ale rybník a založil ho Karel IV. Dřív se jmenoval Velký rybník.
A. Růžičková, 4. ročník, ZŠ Tišice
Asi ze všeho nejvíc mě zaujala pověst o jmelí, protože mi přišlo zvláštní, jak může růst jen tak na stromě. Paní průvodkyně nám také říkala, že jmelí je poloparazit a ze stromu si bere jen minerální látky a cukry si umí vytvořit samo. Za to dá stromu látky, které jsou proti tomu, aby na něj nelezli žádní škůdci a nerostly na něm houby.
A. Strnadová. 4. ročník, ZŠ Tišice
Naše paní průvodkyně se jmenovala Lenka Winterová. Ukázala nám spoustu nových věcí a nových her. Naučila nás hru „Požár“. Viděli jsme masožravku rosnatku okrouhlolistou, tu jsme pozorovali lupou. Chytá hmyz pomocí gelu a měla tam malé mušky. Pozorovali jsme dalekohledem různé ptáky, ostrov, na kterém byl dřív hrad, a viděli jsme Bezděz.
M. Stárková, 4. ročník, ZŠ Tišice
Když jsme dojeli na místo, sešli jsme se na Cikánském plácku. Zde jsme byli rozděleni do skupin. Také jsme dostali papír s dalšími úkoly, které nás ještě čekají. Pomocí buzoly jsme se tedy mohli vydat na cestu. Pokud pomineme bláto a louže všude po cestě, tak mohu říct, že příroda všude kolem byla nádherná. Po cestě jsme si mohli povídat a všímat si okolí. Abychom se něco dozvěděli, zastavovali jsme na různých stanovištích.
Naše průvodkyně byla velmi milá a naučila nás mnoho věcí. Už umíme najít směr pomocí buzoly, pojmenovat mech pomocí atlasu, všímat si stop v hlíně, změřit okolní teplotu a vlhkost. Víme, jak vznikají některé útvary, jak dlouho tam ještě budou, i že před mnoha lety byl Kokořín zaplaven.
Naši cestu jsme zakončili na Pokličkách. Tady jsme se všichni společně vyfotili u stejné lavičky, u které jsme se fotili v šesté třídě. Pak už nám zbývala pouze cesta zpátky domů, kterou jsme si však také užili v přátelském duchu a s opětovným pouštěním písniček. Výlet se opravdu vydařil.
TEREZA KUMPANICOVÁ, 9. A, ZŠ Plesingera-Božinova Neratovice
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
