Česká rozvojová agentura: Izolací z ovčí vlny a osvětou v boji proti smogem znečištěnému Ulánbátaru

Během zimy dosahuje koncentrace škodlivých částic v ovzduší mongolského hlavního města ještě vyšších hodnot než v nejznečištěnějších metropolích typu Dillí nebo Pekingu. Nejhůře jsou na tom chudí obyvatelé jurtovišť, jejichž špatně izolovaná obydlí díky zbytečně velké spotřebě surového uhlí vypouští do ovzduší obrovské množství škodlivin. V rámci projektu podpořeném Českou rozvojovou agenturou se společnost Člověk v tísni snaží obyvatelům jurtovišť pomoci využitím izolace z ovčí vlny i rozsáhlou informační kampaní o možnostech energetické efektivnosti.

Mongolsko je země mimořádně drsných klimatických podmínek. Ulánbátar je s průměrnou roční teplotou -2 °C nejchladnějším hlavním městem světa. Vytápění je tak z hlediska energetické náročnosti největší položkou a izolace spolu s úsporou energie jsou v tomto drsném zimním klimatu důležitými prioritami. Způsob, jakým byla postavena většina domů, ale nesplňuje základní normy. Mají velmi vysokou míru tepelných ztrát a s tím související vysokou spotřebu otopu. Ten je tvořen především místně těženým hnědým uhlím s vysokou mírou škodlivých látek a emisí CO2.

I přes to, že v Ulánbátaru žije přes 1,4 milionu obyvatel, zhruba polovina všech občanů Mongolska, tak se centrum města formálně a koncepčně nerozšířilo již od devadesátých let. Většina nově příchozích obyvatel, hledajících v hlavním městě nové příležitosti, se tedy usazuje na okrajích a vytváří tzv. jurtoviště, rozsáhlé neplánované čtvrti složené primárně z tradičních jurt. Vzhledem k jejich vzniku tyto čtvrti postrádají kvalitní zasíťování a infrastrukturu, včetně vodovodu, sanitace a centrálního vytápění. Navzdory špatným podmínkám v jurtovištích momentálně žije okolo 800 000 lidí, což dělá 60 % populace Ulánbátaru. Nízké jurty sice nejsou rozsáhlé, i tak ale jurtoviště vydají za 70 % veškeré zastavěné plochy města.

„Mongolské kruté klima, s teplotami klesajícími v lednu až k -40 °C, vyžaduje aktivní topení 8 měsíců v roce. Centrální části města disponují centrálním elektrickým vytápěním, kdežto rozsáhlá jurtoviště takové možnosti nemají. Obyvatelé mimo centrum jsou tedy nuceni topit primárně uhlím v domácích kamnech. Situaci ztěžuje i stav budov tradičně stavěných z kůží, které trpí na špatnou termální izolaci, domácnosti tak spotřebují až třikrát více energie, než je nutné. Obyvatelé neplánovaných jurtovišť se tak stávají jednou z hlavních obětí, ale i viníkem znečištění v Ulánbátaru,” říká Clément Maufras ze společnosti Člověk v tísni, který má projekty v Mongolsku na starosti.

Město se snaží problém neúspěšně řešit již od roku 2000, skrze různé projekty zpřístupňující elektrické vytápění čtvrtím i, mimo jiné, za pomoci Světové banky, Evropské komise (EK) nebo společnosti Člověk v tísni (ČvT). Právě EK a ČvT přišli se změnou přístupu a navrhli zaměření se na udržení energie v jednotlivých domácnostech namísto přístupu k ní. Iniciovali sérii projektů, během kterých ČvT například identifikoval jako efektivní a zároveň na mongolském trhu dostupnou izolaci do jurt ovčí vlnu, a na které navazuje trilaterální projekt Poradenství v energetické náročnosti budov a možností financování udržitelného bydlení v ulánbátarských jurtovištích.

„Rodiny, které žijí v jurtovišti, většinou staví domy vlastní silou a tím pádem šetří na materiálu. Jsou hodně energeticky ztrátové. V pasteveckém Mongolsku jsme proto využili potenciálu velkého množství cenově dostupné ovčí vlny a zahájil výrobu stavební izolace z tohoto materiálu s cílem vytvořit a zavést udržitelný dodavatelský řetězec lokální a ekologické stavební izolace,“ dodává Clément Maufras.

Na začátku tohoto projektu financovaného Evropskou komisí a ČRA zmapoval Člověk v tísni za pomocí drona s termokamerou vybrané části ulánbátarských jurtovišť, čímž získal prvotní data pro analýzu energetické efektivnosti identifikující klíčové body ve čtvrtích, nejohroženější domácnosti, seznamy nejlépe přizpůsobených materiálů a služeb pro rekonstrukce v jurtovištích a další konkrétní energetická opatření. Ucelené informace budou poté zveřejňovány pomocí rozsáhlé informační kampaně mířící jak na stavební firmy školeními na stavebních veletrzích, tak i na rodiny a státní úředníky skrze letákové kampaně, billboardy a televizní pořady. Počítá se také s vytvořením internetových stránek a mobilní aplikace poskytující komplexní souhrn nutných informací.