Děti Země: Miroslav Patrik: Angažovanost bez cenzury

Článek předsedy Dětí Země Miroslava Patrika o zájmu občanů před rokem 1990 chránit životní prostředí navzdory odmítání politiků ve srovnání s dneškem, který vyšel v časopise A2 (06.11.2024).

Letos uplyne třicet pět let od listopadu 1989 a zároveň od vzniku řady ekologických organizací, jako jsou Pražské matky (od roku 2020 Pěšky městem), Děti Země, Hnutí Duha či Zelený kruh. Připomeneme si také ekologickou demonstraci v Teplicích 11. listopadu a studentskou demonstraci 17. listopadu k výročí padesáti let od násilného uzavření českých vysokých škol německými okupanty, která skončila brutálním zásahem policie.

Nelze ovšem zapomenout ani na výzvu Několik vět z 29. června 1989, v níž se nacházel i tento požadavek: „Aby přestaly být kriminalizovány a pronásledovány různé nezávislé iniciativy a začaly být konečně chápány i vládou jako přirozená součást veřejného života a legitimní výraz jeho různotvárnosti.“

Reakce establishmentu proti výzvě se objevila hned druhý den v Rudém právu v článku Kdo seje vítr, v němž se mimo jiné uvádí, že „podobná peticemánie má zvýšit popularitu několika desítek protisocialisticky orientovaných jednotlivců“. Jinak řečeno, článek kritizoval ty, kteří žádali svobodu slova, svobodná média a volby, právo na shromažďování, sdružování a informace a obecně demokratický právní stát.

V červenci 1989 pak zazněl projev generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše obsahující svérázný apel na členy občanských sdružení, „aby se sebrali a šli vyčistit ten potok a nedělali demonstrace, chodili po náměstí a křičeli… Prostě, udělejte spalovnu, jinou spalovnu v Plzni nebo něco jiného takového.“

Ostré slovní útoky politiků proti ekologickým spolkům ovšem pokračují i v demokratickém režimu, zvláště pokud spolky v souladu se zákonem hájí veřejný zájem mít příznivé životní prostředí. Trnem v oku řady politiků je totiž hlavně účast spolků při rozhodování státu o přípustnosti různých škodlivých staveb.

Za úsměvné se dalo považovat tvrzení ministra životního prostředí Tomáše Chalupy (ODS) z května 2013, že nemá nic proti lidem, kteří se v sobotu seberou a jdou vyčistit les nebo vezmou děti na výlet, aby věděly, že kráva není fialová, neboť to není „zelené náboženství“. Spíše bizarní je i poznámka prezidenta Miloše Zemana z roku 2021, že „zaklepe na náhrobní kámen organizace, která se jmenuje Děti Země“.

Výroky poslance Ivana Adamce (ODS) ze září 2023 a ministra zemědělství Marka Výborného (KDU-ČSL) ze září 2024 o tom, že je nepřijatelné, aby spolky svými odvolání mi ovlivňovaly státní stavby – v prvním případě výstavbu dálnice D11, v druhém umístění přehrady Nové Heřminovy –, už ale na lehkou váhu brát nelze.

Oba politici nesouhlasí s tím, že spolky mohou svobodně připomínkovat velké stavby, aniž by k tomu potřebovaly „souhlas vládnoucí moci“. A současně šíří dezinformace, že za opožďování obou staveb může angažovaná veřejnost, ačkoliv hlavní viník je jasný: u dálnice D11 je to selhání Ředitelství silnic a dálnic, u přehrady státní podnik Povodí Odry.

Svoboda je křehká věc – základní hodnoty svobodného a demokratického státu nejsou ani po pětatřiceti letech zdaleka samozřejmé.