Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i.: Můžeme ve větší míře využít domácí druhy teplomilných dubů?

Lesní porosty se v některých oblastech našeho státu již dostávají v důsledku letního sucha, teplot a dalších změn mimo své klimatické optimum. Očekávaná proměna biodiverzity může směřovat až ke vzniku nových společenstev. V lesním hospodářství mají největší význam rostoucí teploty v jarním a letním období, pokles letních srážek, zvýšená evapotranspirace, vznik půdního sucha, zvýšení frekvence a intenzity požárů aj. Současně se budou dále měnit i nároky na obhospodařovaní lesů, kde začínají hrát stále významnější roli uplatňování přírodních procesů a diverzifikace struktury porostů.
V těchto souvislostech se pozornost soustřeďuje i na možnosti vyššího uplatnění teplomilných druhů dřevin, včetně dosud hospodářsky opomíjených, na části území Česka autochtonních termofilních dubů, které, až na dub cer a dub pýřitý, patří k našim druhům se spíše raritním výskytem.
Právě na toto téma zpracovali vědci z VÚLHM, v. v. i., při řešení výzkumného projektu TA ČR č. SS06010209 „Zhodnocení potenciálu širšího lesnického uplatnění teplomilných druhů dubů v souvislosti s adaptací na probíhající změnu klimatu“, metodickou příručku pro praxi Přehled a potenciál využití autochtonních druhů teplomilných dubů v měnících se klimatických podmínkách. V metodice je popsáno šest druhů dubů: dub cer, dub pýřitý (šipák), dub jadranský, dub žlutavý, dub mnohoplodý a dub balkánský.
Někteří vědci upozorňují na vážné problémy, které zasáhnou 1. a 2. lesní vegetační stupeň (LVS), tj. území do 300 m n. m., kde se podmínky začínají podobat oblastem vzdáleným 500–700 km na jih. Vědci predikují, že v Česku zaujme 1. LVS výhledově třetinu a spolu s 2. LVS pokryjí dokonce celou polovinu území státu.
Stále častějšími periodami sucha dochází ke stresování stromů, které vede k poklesu jejich přírůstu, v horším případě až odumírání. K zaznamenávání projevů stresu suchem dochází primárně v nejteplejších oblastech Česka, kde je tak i největší potenciál pro vyšší míru lesnického i krajinářského uplatnění teplomilných dubů.
Negativní příznaky stresu v důsledku sucha (letní přísušky) a vysokých teplot, tj. pokles přírůstu až odumírání, jsou patrné primárně u stromů v nejteplejších oblastech, které tak zároveň představují největší příležitostní prostor pro cílenou podporu našich dubových populací.
Některé druhy, např. dub mnohoplodý (Quercus polycarpa), se vyznačují tužšími listy a jsou lépe adaptovány na sucho a intenzivní sluneční záření než listy dubu zimního. K předčasnému opadu (ztrátě asimilačního aparátu) u nich proto dochází v menší míře než u dubu zimního. Také běžný podzimní opad takto adaptovaných listů je pozdnější. Teplomilné druhy dubů jsou odolnější k nedostatku srážek a vyšším teplotám, a jsou tak velmi perspektivní z hlediska potřebné adaptace lesních porostů na klimatickou změnu.
V částech textu zabývajících se jednotlivými druhy teplomilných dubů pojednávají autoři jejich produkční a mimoprodukční potenciál (poskytování ekosystémových služeb) v období postupující změny klimatu. Na závěr shrnují přednosti a nedostatky všech šesti druhů na základě deseti různých hodnotících kritérií významných pro možné budoucí využívání daných dřevin, včetně doporučení pro lesnickou praxi.
Pozornost je věnována produkci a využitelnosti dřeva, vhodnosti do směsí, odolnosti k biotickým a abiotickým faktorům (s důrazem na sucho), ale i dalším ukazatelům (schopnost přirozené obnovy, křižitelnost). U všech druhů jsou též stručně nastíněny základní pěstební aspekty.
Takto uceleně koncipovaná, specificky zaměřená práce věnující se našim méně běžným druhům dubů z pohledu jejich možného budoucího produkčního i mimoprodukčního využívání dosud nebyla odborné veřejnosti k dispozici.
Petr Novotný, jeden z autorů, k tomu říká: „Širší využívání teplomilných dubů v lesích i v nelesní krajině přispěje v očekávaných, pro dřeviny náročnějších stanovištních podmínkách především k zachování autochtonní dendrodiverzity na úrovni druhů i nižších úrovních biologické rozmanitosti, zajištění pestrosti trofické základny ekologicky navázaných organismů (živočichů, hub aj.), ochranné stabilizaci erozí ohrožených svahů, mírnění klimatických extrémů a žádoucímu plnění hydrologické, rekreační a dalších funkcí s celospolečenským přesahem, pro člověka pak k udržení příznivého životního prostředí a docílení existence dlouhodobě stabilních porostů schopných kontinuální produkce dubového dřeva jako obnovitelné přírodní suroviny.“
V nejteplejších oblastech našeho státu, kde reálně ve středně až dlouhodobém výhledu hrozí minimálně lokální zánik lesních ekosystémů a jejich alternace lesostepními, příp. stepními formacemi, pak situace vyžaduje uplatnění druhů a proveniencí dřevin vyznačujících se zvýšenou tolerancí k očekávaným dlouhodobě vysokým teplotám a obdobím s nedostatkem půdní vláhy. Těmito vlastnostmi nepochybně disponují mj. teplomilné duby, které jsou na menší části Česka autochtonní a v modely predikovaných extrémních podmínkách jsou schopny i nadále zajišťovat existenci hospodářsky využitelných lesů.
Ekonomicky obhajitelné jsou tudíž snahy o jejich širší uplatnění do budoucna, ať již podporou přirozené expanze ze stávajících výskytů nebo zvýšeným využíváním umělé obnovy, a to i vhodným reprodukčním materiálem zahraničního původu. Kromě přetrvání produkce obnovitelné dřevní suroviny i na klimaticky nepříznivých stanovištích má však zvýšené využívání teplomilných dubů i další, jen obtížně vyčíslitelný ekonomický efekt v podobě zachování biodiverzity a plnění všech ostatních mimoprodukčních funkcí lesů.
V lesním hospodářství může vyšší druhová rozmanitost v důsledku využívání termofilních dubů přispívat i k redukci nákladů na umělou obnovu lesa omezením potřeby opakovaných výsadeb na suchých stanovištích. Z hlediska produkce jsou do budoucna atraktivní především dub mnohoplodý, dub žlutavý, dub balkánský a dub cer, které v tomto ukazateli snesou v příznivých podmínkách srovnání s dubem zimním. Dobrá je i kvalita jejich dřeva, což však neplatí pro dub cer, jehož dřevo je v podstatě využitelné jen jako palivo, což je limitující pro možnost doporučení tohoto druhu k širšímu využívání. U dubu pýřitého a dubu jadranského se předpokládá spíše ochranné působení na extrémních výslunných a vysýchavých stanovištích.
Metodika Přehled a potenciál využití autochtonních druhů teplomilných dubů v měnících se klimatických podmínkách je ke stažení zde: https://www.vulhm.cz/files/uploads/2026/05/LP_1b_2026.pdf
Autoři metodiky: Ing. mult. Bc. Petr Novotný, Ph.D., RNDr. Václav Buriánek, VÚLHM, v. v. i., e-mail: pnovotny@vulhm.cz