Tiskové zprávy
Správa NP a CHKO Šumava: Občerstvení na Březníku bude otevřeno i přes zimu
2. ledna 2012 | Správa NP a CHKO Šumava
Je to dobrá zpráva pro všechny lyžaře. Od neděle pětadvacátého prosince je znovu otevřené občerstvení na hájence na Březníku u Modravy.
Samota a bývalá hájovna v překrásné poloze na soutoku Luzenského a Březnického potoka slouží od roku 2002 jako informační středisko Správy Národního parku Šumava. Funguje zde i malá restaurace, hned vedle je Muzeum Karla Klostermanna.
Od listopadu do května tu bývalo vždy zavřeno. Teď Správa Národního parku Šumava uzavřela dohodu s provozovatelem zdejšího restaurace Františkem Dvořákem, který zde bude otevírat i během zimy.
„V souvislosti s ochranou přírody jsme proti tomuto rozhodnutí žádné námitky neměli,“ říká Václav Braun, náměstek ředitele Správy Národního parku Šumava a šéf odboru státní správy.
Lyžařská stopa, o jejíž protažení se každou zimu stará obec Modrava, tak nebude končit na křižovatce v Luzenském údolí, ale bude upravena až k březnické hájence. Promrzlí lyžaři si tu budou moci odpočinout a občerstvit se.
„Od ledna bych chtěl mít otevřeno během všech víkendů. Záleží na zájmu lyžařů a počasí,“ říká provozovatel zdejší restaurace František Dvořák.
Březník
Je jedno z nejdeštivějších a zároveň nejstudenějších míst na Šumavě. Je zde pěkný výhled do údolí Luzenského potoka a na horu Luzný, která již leží na území Německa. Budova hájovny, která nebyla prakticky od roku 1969 využívána, prošla od roku 1998 rozsáhlou rekonstrukcí a 24. května 2002 byla slavnostně otevřena jako informační středisko NPŠ. Ani dnes tento kraj, neztrácí nic ze svých typických nálad, jak je nezaměnitelným způsobem popisuje Karel Klostermann ve své prvotině s názvem - Ze světa lesních samot. Děj se odehrává v rozmezí let 1860-1870 výhradně v oblasti Březníku. Zachycuje období těsně před příchodem přírodní katastrofy, která postihla většinu Šumavy. Vichřice, která se tehdy Šumavou prohnala způsobila rozsáhlé polomy a v podstatě zničila původní starý porost. Dílo zkázy dokonává následná kůrovcová kalamita. Průběh přírodní pohromy popisuje Klostermann v závěru románu. Po kalamitách na konci 19. století nechali Schwarzenbergové, do jejichž panství patřila převážná část Šumavy, na vzniklé holiny vysázet smrkovou monokulturu. Tím vytvořili z podstatné části Šumavy hospodářský les a díky výsadbě nepůvodních smrků položili základy dnešní kůrovcové apokalypse.
Samota a bývalá hájovna v překrásné poloze na soutoku Luzenského a Březnického potoka slouží od roku 2002 jako informační středisko Správy Národního parku Šumava. Funguje zde i malá restaurace, hned vedle je Muzeum Karla Klostermanna.
Od listopadu do května tu bývalo vždy zavřeno. Teď Správa Národního parku Šumava uzavřela dohodu s provozovatelem zdejšího restaurace Františkem Dvořákem, který zde bude otevírat i během zimy.
„V souvislosti s ochranou přírody jsme proti tomuto rozhodnutí žádné námitky neměli,“ říká Václav Braun, náměstek ředitele Správy Národního parku Šumava a šéf odboru státní správy.
Lyžařská stopa, o jejíž protažení se každou zimu stará obec Modrava, tak nebude končit na křižovatce v Luzenském údolí, ale bude upravena až k březnické hájence. Promrzlí lyžaři si tu budou moci odpočinout a občerstvit se.
„Od ledna bych chtěl mít otevřeno během všech víkendů. Záleží na zájmu lyžařů a počasí,“ říká provozovatel zdejší restaurace František Dvořák.
Březník
Je jedno z nejdeštivějších a zároveň nejstudenějších míst na Šumavě. Je zde pěkný výhled do údolí Luzenského potoka a na horu Luzný, která již leží na území Německa. Budova hájovny, která nebyla prakticky od roku 1969 využívána, prošla od roku 1998 rozsáhlou rekonstrukcí a 24. května 2002 byla slavnostně otevřena jako informační středisko NPŠ. Ani dnes tento kraj, neztrácí nic ze svých typických nálad, jak je nezaměnitelným způsobem popisuje Karel Klostermann ve své prvotině s názvem - Ze světa lesních samot. Děj se odehrává v rozmezí let 1860-1870 výhradně v oblasti Březníku. Zachycuje období těsně před příchodem přírodní katastrofy, která postihla většinu Šumavy. Vichřice, která se tehdy Šumavou prohnala způsobila rozsáhlé polomy a v podstatě zničila původní starý porost. Dílo zkázy dokonává následná kůrovcová kalamita. Průběh přírodní pohromy popisuje Klostermann v závěru románu. Po kalamitách na konci 19. století nechali Schwarzenbergové, do jejichž panství patřila převážná část Šumavy, na vzniklé holiny vysázet smrkovou monokulturu. Tím vytvořili z podstatné části Šumavy hospodářský les a díky výsadbě nepůvodních smrků položili základy dnešní kůrovcové apokalypse.
Tento článek patří do kategorie |
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
