Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i.: Ochrání mykorhizy sazenice smrku ztepilého před napadením václavkami?

Houby václavky patří k nejvýznamnějším patogenům evropských lesů. Náchylnější k napadení václavkami jsou dřeviny stresované vysokými teplotami, půdním suchem a odumíráním mykorhiz. Nejohroženější jsou monokultury, především nepůvodní smrkové porosty na stanovištích se zhutnělou a kyselou půdou s nedostatkem živin.
Napadení dřevin václavkami se projevuje výronem pryskyřice, bílou hnilobou dřeva zpravidla v kořenech a spodní části kmene, lahvicovitě ztloustlou bází kmenů, světle šedozeleným až žlutozeleným zbarvením jehlic a později opadem jehlic, přítomností plodnic v blízkosti napadených stromů, přítomností bělavého blanitého syrrocia pod kůrou a přítomností hnědých až černých provazcovitých rhizomorfů na kořenech a v jejich okolí.
V Evropě se vyskytuje sedm druhů václavek: smrková, cibulkotřenná, hlíznatá, obecná, severská, bažinná a bezprstenná. Nejvýznamnějším patogenem smrku ztepilého je václavka smrková a poté v. cibulkotřenná.
Dlouhodobým opatřením proti václavkám je změna smrkových monokultur na přírodě blízké lesy. Vyšší zastoupení listnáčů vede ke zlepšení vlastností půdy, a tím k méně příznivým podmínkám pro rozvoj václavek.
Odstraňování pařezů i s kořeny potlačuje rozvoj kořenových hnilob způsobených václavkami i dalšími patogeny a vede k rozvoji společenstev ektomykorhizních hub.
Naopak probírky v oblastech se silným infekčním tlakem václavek se ukazují jako neúčinné.
K potlačení václavek lze využít také antagonistické organismy, zejména houby rodu Trichoderma.
Umělé očkování mykorhizními houbami (dále jen „inokulace“) představuje metodu na podporu růstu rostlin, využívající principu mykorhizní symbiózy – vzájemně prospěšného soužití rostlinných a houbových organismů.
Na tuto problematiku se zaměřili vědci z VÚLHM, v. v. i., kteří zjišťovali, jak inokulace ovlivňuje ujímavost, růst a odolnost sazenic smrku ztepilého proti infekčnímu tlaku václavek, a na základě zjištěných výsledů a porovnání s předchozími studiemi posuzovali krátkodobou i dlouhodobou účinnost inokulace.
Své výsledky publikovali v článku Vliv mykorhizního přípravku a hnojiva na růst a napadení sazenic smrku ztepilého václavkami, který vyšel v časopise Zprávy lesnického výzkumu 2/2023.
Vzhledem k probíhající klimatické změně, vyznačující se změnami průměrných hodnot klimatických faktorů a stále extrémnějšími výkyvy počasí včetně delších období sucha lze očekávat, že inokulace bude stále významnějším způsobem podpory sazenic při pěstování ve školkách i při zakládání a obnově lesních porostů.
Pro úspěšnou inokulaci je nutné, aby použité mykorhizní houby byly schopné snadno a rychle vytvořit s hostitelskou rostlinou mykorhizy, byly přizpůsobené stanovištním podmínkám a odolné vůči stresům.
Inokulace má pozitivní vliv na ujímavost, růst rostlin a vede ke zvýšení odolnosti vůči různým abiotickým vlivům a biotickým škodlivým činitelům. Inokulace také prokazatelně zvyšuje četnost mykorhizních hub, což je důležité při zakládání porostů.
Pozitivní účinek inokulace na dřeviny je výrazný především v nepříznivých podmínkách.
Přesto se její vliv na ujímavost, růst sazenic a schopnost odolávat infekčnímu tlaku václavek nemusí projevit a může se v průběhu času významně měnit.
Důležitou roli hraje síla infekčního tlaku václavek, postupné snižování vlivu inokulace v důsledku kolonizace přirozeně se vyskytujících mykorhizních hub na stanovišti a negativní vliv hnojiv a fungicidů na ektomykorhizní houby.
V závěru studie vědci poukázali na skutečnost, že sazenice smrku ztepilého byly tři a půl roku po inokulaci srovnatelně napadeny václavkou smrkovou jako neinokulované sazenice. Došlo tedy k setření rozdílů oproti období jednoho a půl roku po inokulaci, kdy byly napadeny pouze neinokulované smrkové sazenice.
Článek Vliv mykorhizního přípravku a hnojiva na růst a napadení sazenic smrku ztepilého václavkami je ke stažení zde: https://www.vulhm.cz/files/uploads/2023/07/695.pdf
Autoři článku: František Lorenc, Jan Lubojacký, VÚLHM, v. v. i., Tomáš Tonka, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích; e-mail: lorenc@vulhm.cz