Tiskové zprávy
Greenpeace: Patrick Moore není zakladatelem Greenpeace
Greenpeace veřejně vyzývá agenturu Pan Solutions, aby zveřejnila, pro kterého klienta příští týden organizuje schůzku pana Patricka Moora s prezidentem, předsedou vlády či předsedou Senátu a jeho veřejné přednášky v Praze.
„Pan Solutions je PR agentura. Neorganizuje akce proto, aby dělala veřejnou osvětu. Dělá je proto, že si je zadal a zaplatil nějaký klient. Měli by říci, pro koho schůzky pana Moora s ústavními činiteli organizují,“ řekl výkonný ředitel Greenpeace ČR ing. Jiří Tutter.
Greenpeace se zároveň distancuje od aktivit Patricka Moora. Pan Moore, konzultant průmyslových společností z Vancouveru, se nepravdivě prezentuje jako spoluzakladatel Greenpeace, kterým není.
Greenpeace založili Dorothy a Irving Stoweovi, Maria a Jim Bohlenovi, Ben a Dorothy Metcalfeovi a Bob Hunter. Název Greenpeace vytvořil Bill Darnell. Pan Moore podal členskou přihlášku v roce 1971 – to zakládající členové nedělají. Nicméně zúčastnil se známé plavby na lodi Phyllis Cormack proti jaderným testům v Tichomoří v roce 1971, posléze se stal zaměstnancem Greenpeace a v první polovině osmdesátých let byl ředitelem jeho kanadské kanceláře. Nebyl však nikdy ředitelem Greenpeace International, jak nepravdivě informovala některá česká média - byl členem správní rady .
V roce 1985 byl propuštěn kvůli častým osobním konfliktům se spolupracovníky. Poté se několik let neúspěšně pokoušel podnikat v rybářství. Počátkem devadesátých let začal veřejně vystupovat proti Greenpeace ve většině témat, jimž se organizace věnuje, ať už jde o jadernou energetiku , holosečné kácení pralesů, toxické odpady z těžby surovin, rizikové chemikálie v elektronickém zboží, geneticky modifikované plodiny či zákaz používání DDT.
Řadu let byl reprezentantem British Columbia Forest Alliance, organizace, kterou založila public relations agentura Burson–Marsteller na zakázku dřevařských společností, aby oponovala ochraně původních pralesů. Pravidelně pracuje pro klienty z různých průmyslových odvětví.
„Obhájce jaderné energetiky je pouze aktuální reinkarnace Patricka Moora. Jednou je expertem na energetiku, podruhé na kácení lesů, potřetí na toxické chemikálie, počtvrté na zemědělství,“ upozornil Jiří Tutter.
„Od pana Moora se distancujeme. Nikoliv proto, že má odlišné názory. Samozřejmě respektujeme, že postoje každého z nás se mohou vyvíjet. Nevadí nám ani, že pan Moore dělá placené PR pro firmy, jejichž chování se snažíme změnit. Zásadně se však musíme ohradit proti nepravdivému tvrzení, že pan Moore je zakladatelem naší organizace či že s ní má v posledních 20 letech cokoliv společného. Pan Moore není o nic více ekologickým aktivistou, než Vlastimil Tlustý komunistou či Václav Havel disidentem,“ doplnil vedoucí energetické a klimatické kampaně Greenpeace Jan Rovenský.
Poznámky pro editory
Digitalizovanou přihlášku naleznete na blogu Jana Beránka v textu „Pozor, přijíždí dobře placený podvodník“ – viz zde: http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jan-beranek.php?itemid=2105
Anglický termín pro správní radu je „Board of Directors“, nicméně její členové řediteli v českém kontextu, tedy nejvyššími výkonnými manažery organizace, nejsou. Členy správní rady Greenpeace International (GPI) jsou respektované mezinárodní osobnosti, které tuto čestnou funkci vykonávají vedle svých hlavních zaměstnání. Oproti tomu ředitelé GPI v čele s výkonným ředitelem (Executive Director) jsou manažery na plný úvazek.
Podrobnější informace o struktuře Greenpeace International naleznete zde: http://www.greenpeace.org/international/about/how-is-greenpeace-structured/governance-structure
Stručné srozumitelné stanovisko Greenpeace k jaderné energetice naleznete v samostatné příloze. V případě zájmu o podrobnější informace či odbornou debatu nás, prosíme, kontaktuje.
Kontakty:
Jiří Tuter, výkonný ředitel Greenpeace ČR
tel.: 604 881 17
e-mail: jiri tutter@greenpeace.org
Příloha tiskové zprávy č 50/2007 z 26. listopadu 2007:
Čtyři důvody, proč si přestat hrát s atomy
1) Jaderná energetika představuje slepou uličku
Alespoň ta stávající postavená na štěpení uranu. Jaderná fúze se zatím jeví jako dosti nejistý a nákladný projekt. Těžitelné zásoby uranu (včetně těch z dosud neotevřených ložisek) máme při stávající spotřebě na cca 120 let. V současné době se z jádra vyrábí asi 17% elektřiny, což představuje asi 5% celkové světové spotřeby energie. Pokud bychom chtěli z jádra pokrývat alespoň 70 % elektřiny (tedy asi 20 % veškeré energie), vystačí nám zásoby uranu na třicet let. To skutečně nevypadá jako příliš perspektivní řešení. K dosažení uvedeného cíle by navíc bylo notné spustit 1.875 nových 1.000 MW reaktorů (současná celosvětová spotřeba elektřiny je cca 15.000 TWh, dva temelínské bloky v roce 2006 dodaly do sítě 12 TWh). To odpovídá 62 novým reaktorům ročně po dobu třiceti let, resp. jednomu novému reaktoru každých šest dní. Nechceme podceňovat schopnosti jaderného průmyslu, ale vzhledem ke skutečnosti, že projekt jediné nové evropské JE (Olkiluoto-3) má po dvou letech stavby skluz 18 měsíců, moc reálně popsaný boom nevypadá. Takto proplýtvané peníze by nám navíc bolestně chyběly při rozvíjení trvale udržitelné energetiky - obnovitelných zdrojů v kombinaci se zvyšováním energetické účinnosti.
2) Jaderná energetika představuje nepřijatelné bezpečnostní riziko
Havárii jaderné elektrárny nelze principiálně vyloučit. Pravděpodobnost velké havárie je sice poměrně nízká, zato následky velmi vážné. Hlavním problémem zůstává lidský faktor. Všechny velké jaderné havárie (nejen reaktorů) byly alespoň zčásti (většinou však zcela) způsobeny jeho selháním. Nejde přitom jen o "nepořádné" Sověty v Černobylu (1986) a Majaku, ale i Brity (Windscale, 1957), Čechoslováky (A2 v Jaslovských Bohunicích, 1977), Američany (Three Mile Island, 1979) či Japonce (Toikaimura, 1999).
I kdybychom však riziko havárie vyloučili, představují JE mimořádné nebezpečí zejména v obydlených oblastech kvůli růstu mezinárodního terorismu. Například JE Dukovany nemá vůbec ochrannou obálku (kontejnmemt), JE Temelín jí sice má, ale konstruovánu pouze proti pádu malého civilního letadla.Cílený pád velkého civilního nebo vojenského letadla s výzbrojí by i v případě okamžitého havarijního odstavení reaktoru (které je v reaktorech VVER automaticky zajištěno použitým typem moderátoru) mohlo dojít k masivnímu radioaktivnímu zamoření v důsledku hoření leteckého paliva uvnitř reaktorové budovy.
Nebezpečnost JE se projevuje v ceně jejich pojištění: pokud by měly JE platit plné pojištění za případnou škodu, zvýšilo by to podle nedávného vyjádření ministra průmyslu Martina Římana cenu elektřiny z jádra až o 100 % (ze současné cca 1 Kč/kWh a na 2 Kč/kWh).
3) Výroba energie z jádra způsobuje radioaktivní znečištění
I když moderní jaderné elektrárny při nehavarijním provozu znečišťují své okolí radioaktivními emisemi minimálně, velký problém ale představuje znečištění životního prostředí v souvislosti s těžbou a úpravou uranu. Na rozdíl od finálního paliva, které je koncentrované, má malý objem a snadněji se proto kontroluje, dochází při těžbě a úpravě uranové rudy k přesunům velkých objemů radioaktivních hmot, při nichž úniky do životního prostředí úplně omezit nelze. Srovnatelný problém pak představuje případné přepracování vyhořelého jaderného paliva, které je z hlediska úniků radioaktivních i toxických látek do životního prostředí patrně nejhorší částí tzv. jaderného cyklu.
4) Jádro má velkého kostlivce ve skříni - jaderný odpad
Trvalé úložiště neexistuje ani po 50 letech nemalého úsilí a nákladů nikde na světě. První v americkém Yucca Mountain mělo být v provozu již v minulém století, ale ani optimisté z jaderného průmyslu nepředpokládají, že by se tak stalo v nejbližších 15 letech. Nedořešení konce jaderného cyklu je do značné míry podobné nasednutí do auta bez brzd a následním uklidňováním se tím, že je v průběhu jízdy nějak vymyslím a nainstaluji. Argument, že ukládání je zbytečné, protože odpad budeme přepracovávat a znovu využívat, je nesmyslný - i v tomto velmi problematickém případě (viz bod 3) by totiž bylo zapotřebí ukládat vysoce radioaktivní nevyužitelný odpad z přepracování.
„Pan Solutions je PR agentura. Neorganizuje akce proto, aby dělala veřejnou osvětu. Dělá je proto, že si je zadal a zaplatil nějaký klient. Měli by říci, pro koho schůzky pana Moora s ústavními činiteli organizují,“ řekl výkonný ředitel Greenpeace ČR ing. Jiří Tutter.
Greenpeace se zároveň distancuje od aktivit Patricka Moora. Pan Moore, konzultant průmyslových společností z Vancouveru, se nepravdivě prezentuje jako spoluzakladatel Greenpeace, kterým není.
Greenpeace založili Dorothy a Irving Stoweovi, Maria a Jim Bohlenovi, Ben a Dorothy Metcalfeovi a Bob Hunter. Název Greenpeace vytvořil Bill Darnell. Pan Moore podal členskou přihlášku v roce 1971 – to zakládající členové nedělají. Nicméně zúčastnil se známé plavby na lodi Phyllis Cormack proti jaderným testům v Tichomoří v roce 1971, posléze se stal zaměstnancem Greenpeace a v první polovině osmdesátých let byl ředitelem jeho kanadské kanceláře. Nebyl však nikdy ředitelem Greenpeace International, jak nepravdivě informovala některá česká média - byl členem správní rady .
V roce 1985 byl propuštěn kvůli častým osobním konfliktům se spolupracovníky. Poté se několik let neúspěšně pokoušel podnikat v rybářství. Počátkem devadesátých let začal veřejně vystupovat proti Greenpeace ve většině témat, jimž se organizace věnuje, ať už jde o jadernou energetiku , holosečné kácení pralesů, toxické odpady z těžby surovin, rizikové chemikálie v elektronickém zboží, geneticky modifikované plodiny či zákaz používání DDT.
Řadu let byl reprezentantem British Columbia Forest Alliance, organizace, kterou založila public relations agentura Burson–Marsteller na zakázku dřevařských společností, aby oponovala ochraně původních pralesů. Pravidelně pracuje pro klienty z různých průmyslových odvětví.
„Obhájce jaderné energetiky je pouze aktuální reinkarnace Patricka Moora. Jednou je expertem na energetiku, podruhé na kácení lesů, potřetí na toxické chemikálie, počtvrté na zemědělství,“ upozornil Jiří Tutter.
„Od pana Moora se distancujeme. Nikoliv proto, že má odlišné názory. Samozřejmě respektujeme, že postoje každého z nás se mohou vyvíjet. Nevadí nám ani, že pan Moore dělá placené PR pro firmy, jejichž chování se snažíme změnit. Zásadně se však musíme ohradit proti nepravdivému tvrzení, že pan Moore je zakladatelem naší organizace či že s ní má v posledních 20 letech cokoliv společného. Pan Moore není o nic více ekologickým aktivistou, než Vlastimil Tlustý komunistou či Václav Havel disidentem,“ doplnil vedoucí energetické a klimatické kampaně Greenpeace Jan Rovenský.
Poznámky pro editory
Digitalizovanou přihlášku naleznete na blogu Jana Beránka v textu „Pozor, přijíždí dobře placený podvodník“ – viz zde: http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jan-beranek.php?itemid=2105
Anglický termín pro správní radu je „Board of Directors“, nicméně její členové řediteli v českém kontextu, tedy nejvyššími výkonnými manažery organizace, nejsou. Členy správní rady Greenpeace International (GPI) jsou respektované mezinárodní osobnosti, které tuto čestnou funkci vykonávají vedle svých hlavních zaměstnání. Oproti tomu ředitelé GPI v čele s výkonným ředitelem (Executive Director) jsou manažery na plný úvazek.
Podrobnější informace o struktuře Greenpeace International naleznete zde: http://www.greenpeace.org/international/about/how-is-greenpeace-structured/governance-structure
Stručné srozumitelné stanovisko Greenpeace k jaderné energetice naleznete v samostatné příloze. V případě zájmu o podrobnější informace či odbornou debatu nás, prosíme, kontaktuje.
Kontakty:
Jiří Tuter, výkonný ředitel Greenpeace ČR
tel.: 604 881 17
e-mail: jiri tutter@greenpeace.org
Příloha tiskové zprávy č 50/2007 z 26. listopadu 2007:
Čtyři důvody, proč si přestat hrát s atomy
1) Jaderná energetika představuje slepou uličku
Alespoň ta stávající postavená na štěpení uranu. Jaderná fúze se zatím jeví jako dosti nejistý a nákladný projekt. Těžitelné zásoby uranu (včetně těch z dosud neotevřených ložisek) máme při stávající spotřebě na cca 120 let. V současné době se z jádra vyrábí asi 17% elektřiny, což představuje asi 5% celkové světové spotřeby energie. Pokud bychom chtěli z jádra pokrývat alespoň 70 % elektřiny (tedy asi 20 % veškeré energie), vystačí nám zásoby uranu na třicet let. To skutečně nevypadá jako příliš perspektivní řešení. K dosažení uvedeného cíle by navíc bylo notné spustit 1.875 nových 1.000 MW reaktorů (současná celosvětová spotřeba elektřiny je cca 15.000 TWh, dva temelínské bloky v roce 2006 dodaly do sítě 12 TWh). To odpovídá 62 novým reaktorům ročně po dobu třiceti let, resp. jednomu novému reaktoru každých šest dní. Nechceme podceňovat schopnosti jaderného průmyslu, ale vzhledem ke skutečnosti, že projekt jediné nové evropské JE (Olkiluoto-3) má po dvou letech stavby skluz 18 měsíců, moc reálně popsaný boom nevypadá. Takto proplýtvané peníze by nám navíc bolestně chyběly při rozvíjení trvale udržitelné energetiky - obnovitelných zdrojů v kombinaci se zvyšováním energetické účinnosti.
2) Jaderná energetika představuje nepřijatelné bezpečnostní riziko
Havárii jaderné elektrárny nelze principiálně vyloučit. Pravděpodobnost velké havárie je sice poměrně nízká, zato následky velmi vážné. Hlavním problémem zůstává lidský faktor. Všechny velké jaderné havárie (nejen reaktorů) byly alespoň zčásti (většinou však zcela) způsobeny jeho selháním. Nejde přitom jen o "nepořádné" Sověty v Černobylu (1986) a Majaku, ale i Brity (Windscale, 1957), Čechoslováky (A2 v Jaslovských Bohunicích, 1977), Američany (Three Mile Island, 1979) či Japonce (Toikaimura, 1999).
I kdybychom však riziko havárie vyloučili, představují JE mimořádné nebezpečí zejména v obydlených oblastech kvůli růstu mezinárodního terorismu. Například JE Dukovany nemá vůbec ochrannou obálku (kontejnmemt), JE Temelín jí sice má, ale konstruovánu pouze proti pádu malého civilního letadla.Cílený pád velkého civilního nebo vojenského letadla s výzbrojí by i v případě okamžitého havarijního odstavení reaktoru (které je v reaktorech VVER automaticky zajištěno použitým typem moderátoru) mohlo dojít k masivnímu radioaktivnímu zamoření v důsledku hoření leteckého paliva uvnitř reaktorové budovy.
Nebezpečnost JE se projevuje v ceně jejich pojištění: pokud by měly JE platit plné pojištění za případnou škodu, zvýšilo by to podle nedávného vyjádření ministra průmyslu Martina Římana cenu elektřiny z jádra až o 100 % (ze současné cca 1 Kč/kWh a na 2 Kč/kWh).
3) Výroba energie z jádra způsobuje radioaktivní znečištění
I když moderní jaderné elektrárny při nehavarijním provozu znečišťují své okolí radioaktivními emisemi minimálně, velký problém ale představuje znečištění životního prostředí v souvislosti s těžbou a úpravou uranu. Na rozdíl od finálního paliva, které je koncentrované, má malý objem a snadněji se proto kontroluje, dochází při těžbě a úpravě uranové rudy k přesunům velkých objemů radioaktivních hmot, při nichž úniky do životního prostředí úplně omezit nelze. Srovnatelný problém pak představuje případné přepracování vyhořelého jaderného paliva, které je z hlediska úniků radioaktivních i toxických látek do životního prostředí patrně nejhorší částí tzv. jaderného cyklu.
4) Jádro má velkého kostlivce ve skříni - jaderný odpad
Trvalé úložiště neexistuje ani po 50 letech nemalého úsilí a nákladů nikde na světě. První v americkém Yucca Mountain mělo být v provozu již v minulém století, ale ani optimisté z jaderného průmyslu nepředpokládají, že by se tak stalo v nejbližších 15 letech. Nedořešení konce jaderného cyklu je do značné míry podobné nasednutí do auta bez brzd a následním uklidňováním se tím, že je v průběhu jízdy nějak vymyslím a nainstaluji. Argument, že ukládání je zbytečné, protože odpad budeme přepracovávat a znovu využívat, je nesmyslný - i v tomto velmi problematickém případě (viz bod 3) by totiž bylo zapotřebí ukládat vysoce radioaktivní nevyužitelný odpad z přepracování.
Tento článek patří do kategorie |
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Proč nejsou obnovitelné zdroje řešením ? - 27. 11. 2007 - Svoboda"Velké projekty obnovitelných zdrojů energie mohou způsobit obrovské škody na životním prostředí tím, že industrializují rozsáhlé plochy krajiny", napsal deník Guardian. Obnovitelné zdroje energie jsou dnes velký hit, který každý zná a o kterém si mnoho lidí myslí, že je ekologicky naprosto ideální. Využití obnovitelných zdrojů neznamená naprosto ekologický zdroj energie a v některých případech je dokonce největší negativem dopad na přírodu. Protože nechci strašit nebo působit jako přehnaný odpůrce obnovitelných zdrojů uvedu příklady:Biopaliva jsou pro okolí naprostou zkázou. Takovýto zdroj energie odpovídající jedné jediné atomové elektrárně o výkonu 1000 megawattů by vyžadoval 2500 čtverečních kilometrů plochy, což je asi pětkrát území Prahy. To dokazuje, že aby "ekologický" obnovitelný zdroj vytvořil dostatek energie musí být tak velký, že je větší hrozbou pro ekologii a přírodu než zdroj takzvaný "neekologický". Solární energie ("sluneční") je také velmi problémová. Pro představu to co vyrobí solární elektrárna v Bušanovicích (největší ve střední Evropě) za rok, to zvládne Temelín vyrobit v průměru asi tak za 25 minut. Větrné elektrárny jsou často posuzovány z ohledem na jejich hlučnost a zásah do vzhledu přírody. V podstatě tak jako všechny obnovitelné zdroje se větrná elektrárna nemůže stavět všude. Dodávky elektrické energie do rozvodné sítě jsou závislé na rozmarech počasí. Navíc ekologický je jen provoz, ale když spočítáme kolik odpadních látek vznikne při výrobě komponentů, dopravě, stavbě a srovnáme to s životností, tak podle některých zahraničních studii je výsledek pro tyto elektrárny nelichotivý. Počítáme-li jen s dopadem na přírodu při provozu je to velmi zavádějící. Navíc opět malý výkon nedává šanci nahradit větší "neekologickou" elektrárnu. Pro představu za nepřetržitého větru a rozloze "větrný farem" více než 780 000 kilometrů čtverečných půdy (stejnou rozlohu jako státy Texas a Louisiana dohromady) by získaná energie pokryla potřeby USA v roce 2005, ale to je samozřejmě nepřijatelné. Jistěže větrné elektrárny se zdokonalují, ale množství potřebné energie také stoupá rok od roku a to nejen v USA, ale i v Evropě a hlavně v Asii. Vodní elektrárny jsou nejspíš z uvedených zdrojů nejlepší, i když se potýkají s podobnými problémy. Největší přehrada světa se nachází v Číně. Nazývá se "Tři soutěsky". A dopad na přírodu? Ekologičtí experti odhadují, že v příštích desetiletích začne Jang-c'-ťiang vysychat podobně jako Žlutá řeka. Tato monstrózní stavba dokazuje , že ekologické zdroje v dnešní době musí mít malý výkon jinak nesnesou srovnání s "běžnými" zdroji energie. |
