Tiskové zprávy
Calla: Těžební prostory – příležitost pro ochranu přírody
24. května 2010 | Calla
Pokud těžba nerostných surovin není příliš rozsáhlá a nezničí cennou lokalitu či celou krajinu, mohou těžební prostory poskytnout jedinečnou příležitost pro ochranu celé řady ohrožených druhů. O využití této příležitosti však rozhoduje způsob obnovy těchto území po ukončení těžby. Současné rekultivace bohužel často biologickou rozmanitost (= biodiverzitu) likvidují. Letošní rok je přitom vyhlášen jako Rok biodiverzity.
Přírodovědci s terénní zkušeností o tomto zdánlivém paradoxu vědí už dlouho. Řada vzácných druhů přežívá v naší krajině právě v těžených či opuštěných kamenolomech, pískovnách či na výsypkách po těžbě uhlí, které byly ponechány samovolnému vývoji. V poslední době však bylo publikováno v prestižních zahraničních časopisech (Restoratin Ecology, Journal of Applied Ecology, Journal od Vegetation Science aj.) hned několik studií českých vědců, které tuto skutečnost potvrdily na základě rozsáhlých souborů dat. *1
V České republice existuje již několik let neformální koalice organizací i jednotlivců, která se snaží nepříznivý stav panující v rekultivacích změnit. Nejprve své stanovisko na podzim 2008 sepsali vědci i odborníci z praxe *2. Připojilo se k němu asi 350 signatářů. Dvacet dva nevládních organizací, které se zabývají ochranou životního prostředí, napsalo otevřený dopis odpovědným ministrům *3. Vloni na podzim se k vědcům a nevládním sdružením přidala také Těžební unie, profesní sdružení firem zabývajících se těžbou nerostných surovin *4. Taková široká shoda názorů u skupin s mnohdy protichůdnými zájmy rozhodně svědčí o neudržitelnosti dosavadního přístupu k obnově území po těžbě.
Sdružení Calla ve spolupráci s pracovní skupinou pro ekologii obnovy na Přírodovědecké fakultě JU v Českých Budějovicích nyní vydává sborník „Ekologická obnova území narušených těžbou nerostných surovin a průmyslovými deponiemi“ *5, který shrnuje dosavadní poznatky v oboru získané v podmínkách ČR a na kterém se podílelo na padesát odborníků z celé republiky. Také tento sborník by měl přispět k šíření odborných poznatků o ekologické obnově do praxe.
„Ponecháme-li lom, vytěženou pískovnu či výsypku svému osudu, většinou se vytvoří samovolně a zadarmo přírodě bližší a cennější ekosystémy, než bychom dosáhli jakoukoliv technickou rekultivací. Navíc jsou tyto rekultivace enormně drahé,“ říká Karel Prach, profesor botaniky z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.
Na nutnost změnit současnou podobu rekultivací dlouhodobě poukazují také firmy sdružené v Těžební unii. Reagují také na již zmiňovaný Rok biodiverzity a zavádějí opatření, jejichž cílem je vytváření a ochrana přírodovědně cenných území v těžebních prostorech a jejich okolí. Současná legislativa jim však v těchto snahách často svazuje ruce.
„Systém povinných rekultivací má primárně sloužit k zahlazení následků těžby, ve své dnešní podobě však působí nedostatečně nebo dokonce kontraproduktivně,“ říká Karel Lorek, předseda představenstva Těžební unie. „Metody přírodě blízké obnovy jsou přece dobře známé a potvrzené mnoha výzkumy. A co je důležité, shoda názorů v tomto případě existuje napříč různými zájmovými skupinami,“ dodává.
„Teď jsou na tahu odpovědné státní orgány. Jedině ony mohou změnit legislativu tak, aby odpovídala současnému stavu vědeckého poznání. Aby rekultivace nebyly synonymem pro likvidaci biologické rozmanitosti, ale naopak příležitostí pro ochranu přírody,“ uzavírá Jiří Řehounek, který se ekologickou obnovou po těžbě zabývá ve sdružení Calla.
Kontakty: RNDr. Jiří Řehounek (Calla) – 605 066 898, RehounekJ@seznam.cz
prof. RNDr. Karel Prach, CSc. (PřF JU) – prach@prf.jcu.cz
Ing. Karel Lorek (Těžební unie) – 602 734 616, karel.lorek@cmsterk.cz
*1 Předkládáme zde pouze výběr některých článků:
Frouz J., Prach K., Pižl V., Háněl L., Starý J., Tajovský K., Materna J., Balík V., Kalčík J., Řehounková K. (2008): Interactions between soil development, vegetation and soil fauna during spontaneous succession in post mining sites. – European Journal of Soil Biology 44: 109-122.
Hodačová D. & Prach K. (2003): Spoil heaps from brown coal mining: technical reclamation vs. spontaneous re-vegetation. – Restoration Ecology 11: 385-391.
Novák J. & Prach K. (2003): Vegetation succession in basalt quarries: pattern over a landscape scale. – Appl. Veg. Sci. 6: 111–116.
Novák J. & Konvička M. (2006): Proximity of valuable habitats affects succession patterns in abandoned quarries. Ecol. Eng. 26: 113-122.
Prach K. (2003): Spontaneous vegetation succession in central European man-
made habitats: what information can be used in restoration practice? – Appl. Veget. Sci. 6 (2):125–129.
Prach K., Řehounková K., Řehounek J. & Konvalinková P. (2010): Restoration of Central European mining sites: a summary of a multi-site analysis. – Landscape Research (in press).
Řehounková K. & Prach K. (2006): Spontaneous vegetation succession in disused gravel-sand pits: role of local and landscape factors. Journal of Vegetation Science 17: 583-590.
Řehounková K. & Prach K. (2008): Spontaneous vegetation succession in gravel-sand pits: A potential for restoration. Restoration Ecology 16: 305-312.
Tropek R., Kadlec T., Karešová P., Spitzer L., Kočárek P., Malenovský I., Baňař P., Tuf I. H., Hejda M. & Konvička M. (2010): Spontaneous succession in limestone quarries as an effective restoration tool for endangered arthropods and plants. Journal of Applied Ecology 47: 139 – 147.
*2 K dispozici na http://www.calla.cz/piskovny/mem.php.
*3 K dispozici na http://www.calla.cz/piskovny/otevreny-dopis.php.
*4 Více v tiskové zprávě Těžební unie, která je k dispozici na http://www.tezebni-unie.cz/index.php/novinky/27-novinky/95-shoda-tezari-ekologove.
*5 Úplná citace – Řehounek J., Řehounková K., Prach K. (2010): Ekologická obnova území narušených těžbou nerostných surovin a průmyslovými deponiemi. – Calla, České Budějovice. Sborník je ke stažení na http://www.calla.cz/piskovny/ke_stazeni.php (čtvrtý odkaz v pořadí).
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti.
Přírodovědci s terénní zkušeností o tomto zdánlivém paradoxu vědí už dlouho. Řada vzácných druhů přežívá v naší krajině právě v těžených či opuštěných kamenolomech, pískovnách či na výsypkách po těžbě uhlí, které byly ponechány samovolnému vývoji. V poslední době však bylo publikováno v prestižních zahraničních časopisech (Restoratin Ecology, Journal of Applied Ecology, Journal od Vegetation Science aj.) hned několik studií českých vědců, které tuto skutečnost potvrdily na základě rozsáhlých souborů dat. *1
V České republice existuje již několik let neformální koalice organizací i jednotlivců, která se snaží nepříznivý stav panující v rekultivacích změnit. Nejprve své stanovisko na podzim 2008 sepsali vědci i odborníci z praxe *2. Připojilo se k němu asi 350 signatářů. Dvacet dva nevládních organizací, které se zabývají ochranou životního prostředí, napsalo otevřený dopis odpovědným ministrům *3. Vloni na podzim se k vědcům a nevládním sdružením přidala také Těžební unie, profesní sdružení firem zabývajících se těžbou nerostných surovin *4. Taková široká shoda názorů u skupin s mnohdy protichůdnými zájmy rozhodně svědčí o neudržitelnosti dosavadního přístupu k obnově území po těžbě.
Sdružení Calla ve spolupráci s pracovní skupinou pro ekologii obnovy na Přírodovědecké fakultě JU v Českých Budějovicích nyní vydává sborník „Ekologická obnova území narušených těžbou nerostných surovin a průmyslovými deponiemi“ *5, který shrnuje dosavadní poznatky v oboru získané v podmínkách ČR a na kterém se podílelo na padesát odborníků z celé republiky. Také tento sborník by měl přispět k šíření odborných poznatků o ekologické obnově do praxe.
„Ponecháme-li lom, vytěženou pískovnu či výsypku svému osudu, většinou se vytvoří samovolně a zadarmo přírodě bližší a cennější ekosystémy, než bychom dosáhli jakoukoliv technickou rekultivací. Navíc jsou tyto rekultivace enormně drahé,“ říká Karel Prach, profesor botaniky z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.
Na nutnost změnit současnou podobu rekultivací dlouhodobě poukazují také firmy sdružené v Těžební unii. Reagují také na již zmiňovaný Rok biodiverzity a zavádějí opatření, jejichž cílem je vytváření a ochrana přírodovědně cenných území v těžebních prostorech a jejich okolí. Současná legislativa jim však v těchto snahách často svazuje ruce.
„Systém povinných rekultivací má primárně sloužit k zahlazení následků těžby, ve své dnešní podobě však působí nedostatečně nebo dokonce kontraproduktivně,“ říká Karel Lorek, předseda představenstva Těžební unie. „Metody přírodě blízké obnovy jsou přece dobře známé a potvrzené mnoha výzkumy. A co je důležité, shoda názorů v tomto případě existuje napříč různými zájmovými skupinami,“ dodává.
„Teď jsou na tahu odpovědné státní orgány. Jedině ony mohou změnit legislativu tak, aby odpovídala současnému stavu vědeckého poznání. Aby rekultivace nebyly synonymem pro likvidaci biologické rozmanitosti, ale naopak příležitostí pro ochranu přírody,“ uzavírá Jiří Řehounek, který se ekologickou obnovou po těžbě zabývá ve sdružení Calla.
Kontakty: RNDr. Jiří Řehounek (Calla) – 605 066 898, RehounekJ@seznam.cz
prof. RNDr. Karel Prach, CSc. (PřF JU) – prach@prf.jcu.cz
Ing. Karel Lorek (Těžební unie) – 602 734 616, karel.lorek@cmsterk.cz
*1 Předkládáme zde pouze výběr některých článků:
Frouz J., Prach K., Pižl V., Háněl L., Starý J., Tajovský K., Materna J., Balík V., Kalčík J., Řehounková K. (2008): Interactions between soil development, vegetation and soil fauna during spontaneous succession in post mining sites. – European Journal of Soil Biology 44: 109-122.
Hodačová D. & Prach K. (2003): Spoil heaps from brown coal mining: technical reclamation vs. spontaneous re-vegetation. – Restoration Ecology 11: 385-391.
Novák J. & Prach K. (2003): Vegetation succession in basalt quarries: pattern over a landscape scale. – Appl. Veg. Sci. 6: 111–116.
Novák J. & Konvička M. (2006): Proximity of valuable habitats affects succession patterns in abandoned quarries. Ecol. Eng. 26: 113-122.
Prach K. (2003): Spontaneous vegetation succession in central European man-
made habitats: what information can be used in restoration practice? – Appl. Veget. Sci. 6 (2):125–129.
Prach K., Řehounková K., Řehounek J. & Konvalinková P. (2010): Restoration of Central European mining sites: a summary of a multi-site analysis. – Landscape Research (in press).
Řehounková K. & Prach K. (2006): Spontaneous vegetation succession in disused gravel-sand pits: role of local and landscape factors. Journal of Vegetation Science 17: 583-590.
Řehounková K. & Prach K. (2008): Spontaneous vegetation succession in gravel-sand pits: A potential for restoration. Restoration Ecology 16: 305-312.
Tropek R., Kadlec T., Karešová P., Spitzer L., Kočárek P., Malenovský I., Baňař P., Tuf I. H., Hejda M. & Konvička M. (2010): Spontaneous succession in limestone quarries as an effective restoration tool for endangered arthropods and plants. Journal of Applied Ecology 47: 139 – 147.
*2 K dispozici na http://www.calla.cz/piskovny/mem.php.
*3 K dispozici na http://www.calla.cz/piskovny/otevreny-dopis.php.
*4 Více v tiskové zprávě Těžební unie, která je k dispozici na http://www.tezebni-unie.cz/index.php/novinky/27-novinky/95-shoda-tezari-ekologove.
*5 Úplná citace – Řehounek J., Řehounková K., Prach K. (2010): Ekologická obnova území narušených těžbou nerostných surovin a průmyslovými deponiemi. – Calla, České Budějovice. Sborník je ke stažení na http://www.calla.cz/piskovny/ke_stazeni.php (čtvrtý odkaz v pořadí).
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti.
Tento článek patří do kategorie |
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
