Správa NP Šumava: Vypouštění puštíka bělavého v parku

26. 7. se na Územním pracovišti České Žleby odehraje v pořadí již dvanácté vypouštění puštíka bělavého. Puštík bělavý (Strix uralensis) je druhou největší sovou po Výru velkém (Bubo bubo), která žije na našem území. Jejím hnízdním prostředím jsou převážně smíšené a listnaté lesy pralesovitého charakteru v nadmořských výškách s optimem v 800 – 900 m. Důležitým faktorem pro výběr biotopu je i blízkost otevřených ploch, kde se nachází dostatečná potravní nabídku v podobě drobných zemních savců. I při své velikosti se tento druh živí převážně drobnými savci do velikosti veverky, ptáky do velikosti havrana, obojživelníky a hmyzem.

„Na přelomu 19. a 20. století byla tato sova ještě normálním hnízdícím druhem Šumavy, avšak koncem 30. let 20. století došlo k jeho úplnému vymizení ze šumavských hvozdů,“ vysvětluje zoolog Tomáš Lorenc z odboru výzkumu a ochrany přírody Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava. „Za hlavní příčiny výrazného úbytku tohoto druhu se považuje kombinace ztráty vhodných biotopů (ubývání listnatých a smíšených porostů pralesovitého charakteru) vlivem lesnického hospodaření, pronásledování lovem a kolísání potravní nabídky. Do začátku 70.let 20. století je puštík považován na území Šumavy za vyhynulý druh. Hnízdění tohoto druhu nebylo prokázáno ani jinde na území Čech a Moravy. Puštík bělavý vymizel z celého území Česka. Na Slovensku se ještě nachází silná a stabilní populace. V 70. letech 20. století začal v Národním parku Bavorský les reintrodukční program, spočívající v odchování mláďat a vypouštění do volné přírody. Od 80. let 20. století byl puštík bělavý pozorován i na české straně Šumavy. Ovšem první potvrzené hnízdění puštíka bělavého na území Čech a Moravy bylo v Beskydech v roce 1983, kdy slovenská populace rozšiřující se západním směrem překročila hranici ze Slovenska na Moravu.“

Reintrodukční projekt puštíka bělavého byl zahájen na území NP Šumava v roce 1991. Od roku 1995 začalo vypouštění mláďat. Do roku 2006 jich bylo vypuštěno celkem 87. První hnízdění na Šumavě bylo prokázáno v roce 1998, následovala hnízdění v letech 1999, 2001, 2003, 2004 a 2006. Hlavními hnízdními lokalitami jsou Volarsko a Hartmanicko. V roce 2007 se chystá vypouštění dalších šesti mláďat ze dvou aklimatizačních voliér, z nichž jedna se nachází v Českých Žlebech a druhá u vrchu Křemelná.

Do života puštíka bělavého zasáhla také telemetrie, díky níž jsou sledovány na Šumavě i další druhy zvířat (jelenovití, rys). „Od roku 2000 jsou někteří jedinci puštíka bělavého vybaveni vysílačkami s životností vysílače 8 – 10 měsíců. Celkem se do roku 2006 označilo 31 mláďat. Tito jedinci jsou radiotelemetricky sledováni pracovníky NP a CHKO Šumava. Díky této metodě jsou získávána data o mortalitě vypouštěných mláďat a jejich rozptýlení v krajině a také o topických nárocích tohoto vzácného druhu sovy,“ říká Lorenc.

Od roku 1998 výrazně stoupl počet pozorování puštíka bělavého. Aktuální odhad populace je cca 10 – 20 párů na území české části Šumavy. Jde tedy o úspěšný reintrodukční program, který pomohl navrátit do šumavské přírody původní druh této zajímavé a krásné sovy. Cílem programu je dosáhnout stabilní populace puštíka bělavého na Šumavě.

Hlavními koordinátory jsou Ing. Bohuslav Kloubec z CHKO Třeboňsko a RNDr. Luděk Bufka ze Správy NP a CHKO Šumava ve spolupráci ze slovenskými ornitology a českými zoologickými zahradami a také s NP Bavorský les.