Tiskové zprávy
Český svaz ochránců přírody: Zahynou tisíce zvířat nebo porušíme zákon?
Včerejším nepřijetím zákona na ochranu zvířat proti týrání Poslanecká sněmovna pohřbila šanci, jak legalizovat záchranu handicapovaných živočichů. Nyní nezbývá než konstatovat, že ti, kdo zachraňují zraněné a nemocné živočichy či opuštěná mláďata, porušují zákon. Přesto naše záchranné stanice budou zvířatům v nouzi pomáhat i nadále. A vyzýváme občany, aby ignorovali nesmyslnou legislativu a nepřestali pomáhat potřebným živočichům! Právní stav, který nastal, je totiž důsledkem kombinace horlivosti Ministerstva životního prostředí a známé náchylnosti našich poslanců opakovaně podléhat mysliveckým lobbystům.
Český svaz ochránců přírody před více jak deseti lety vytvořil celorepublikový funkční systém záchrany handicapovaných živočichů – Národní síť záchranných stanic (www.zachranazvirat.cz). Podařilo se nám zajistit, aby kdokoliv, kdo nalezne zraněné zvíře či opuštěné mládě volně žijícího živočicha kdekoliv na území státu, mohl toto zvíře rychle předat do péče územně příslušné záchranné stanice. Ta se postará, aby, pokud to je možné, bylo vyléčeno a vypuštěno zpět do přírody. Takto se podařilo zachránit desítky tisíc živočichů. Zároveň stanice plní neméně důležitou roli výchovnou. Ročně je navštíví až 80 tisíc lidí, převážně dětí. Ti na vlastní oči vidí, jak dopadnou živočichové, kteří jsou sražení dopravou, popáleni na sloupech vysokého napětí, narazí do skleněných stěn či jsou postřeleni pytláky. Výchovný efekt takového působení je očividný.
Bohužel do těchto nekonfliktních aktivit začal zasahovat stát. Zákon na ochranu zvířat proti týrání (týrací zákon) prakticky znemožnil výchovné působení záchranných stanic. Podobné působení umožnil pouze zoologickým zahradám. Ty se však problémům našich zvířat v naší krajině prakticky nevěnují. Ve spolupráci s poslanci a ministerstvy životního prostředí a zemědelství se nám v závěru loňského roku na poslední chvíli podařilo v Poslanecké sněmovně do novely týracího zákona prosadit právní ukotvení záchranných stanic a umožnění jejich výchovných činností.
Bohužel se však zároveň mysliveckým lobbystům podařilo prostřednictvím poslance Kleina a přes odpor Ministerstva zemědělství prosadit do návrhu téhož zákona umožnění tzv. bezkontaktního norování. Což je týrání zvířat skutečně nejhrubšího zrna. Toto norování bylo nakonec důvodem, proč sněmovna po vetu prezidenta poslala včera celý zákon pod stůl. Jenže mezitím, než se tak stalo, vydalo Ministerstvo životního prostředí vyhlášku, ve které fakticky zakázalo jakékoliv držení chráněných živočichů bez výjimky. Tedy i v případě, že jde o živočichy zraněné, kteří bez lidské pomoci zahynou. Znamená to například, že najdu-li čápa se zlomenou nohou či krahujce s otřesem mozku po nárazu do skleněné stěny, musím je nechat ležet na místě a nesmím se jich ujmout. Pokud bych jim pomohl, poruším zákon! Ministerstvo asi následně chtělo využít ustavení záchranných stanic týracím zákonem a udělit plošnou výjimku z tohoto zákazu jim i lidem, kteří se takového zvířete ujmou s cílem záchranné stanici ho ihned předat. Jenže týrací zákon je na mnoho měsíců pod stolem, pojem záchranná stanice s ním a výjimku ze zákazu tedy není komu udělit. Od počátku března tohoto roku je tak zachraňování handicapovaných zvířat velkého množství druhů nelegální. Kdo zvíře zachrání, poruší zákon a může mu hrozit pokuta. Stejně tak je nelegální pouštět do návštěvnických expozic záchranných stanic veřejnost. A nelegální je i zvíře vyfotografovat v případě, že se fotka objeví v médiích či na internetu!
Najdete-li zraněné zvíře, zavolejte záchrannou stanici. Ona se zvířete ujme. Poruší zákon, ale zachrání život! Chcete přispět na pokuty, které zachráncům zvířat hrozí? Pošlete dar na účet veřejné sbírky Zvíře v nouzi: 33 55 33 22/0800
Pokud státní úředníci dostanou rozum a na pokuty nedojde, budeme vybrané prostředky v této sbírce i nadále využívat pouze na zajištění všestranné odborné péče o naše zvířecí pacienty.
Pozn.: Návštěvníky i novináře budeme v našich stanicích vítat i nadále. Zajistíme, aby tím zvířata netrpěla. To je snad pravým cílem týracího zákona...
Petr Stýblo, Český svaz ochránců přírody
Český svaz ochránců přírody před více jak deseti lety vytvořil celorepublikový funkční systém záchrany handicapovaných živočichů – Národní síť záchranných stanic (www.zachranazvirat.cz). Podařilo se nám zajistit, aby kdokoliv, kdo nalezne zraněné zvíře či opuštěné mládě volně žijícího živočicha kdekoliv na území státu, mohl toto zvíře rychle předat do péče územně příslušné záchranné stanice. Ta se postará, aby, pokud to je možné, bylo vyléčeno a vypuštěno zpět do přírody. Takto se podařilo zachránit desítky tisíc živočichů. Zároveň stanice plní neméně důležitou roli výchovnou. Ročně je navštíví až 80 tisíc lidí, převážně dětí. Ti na vlastní oči vidí, jak dopadnou živočichové, kteří jsou sražení dopravou, popáleni na sloupech vysokého napětí, narazí do skleněných stěn či jsou postřeleni pytláky. Výchovný efekt takového působení je očividný.
Bohužel do těchto nekonfliktních aktivit začal zasahovat stát. Zákon na ochranu zvířat proti týrání (týrací zákon) prakticky znemožnil výchovné působení záchranných stanic. Podobné působení umožnil pouze zoologickým zahradám. Ty se však problémům našich zvířat v naší krajině prakticky nevěnují. Ve spolupráci s poslanci a ministerstvy životního prostředí a zemědelství se nám v závěru loňského roku na poslední chvíli podařilo v Poslanecké sněmovně do novely týracího zákona prosadit právní ukotvení záchranných stanic a umožnění jejich výchovných činností.
Bohužel se však zároveň mysliveckým lobbystům podařilo prostřednictvím poslance Kleina a přes odpor Ministerstva zemědělství prosadit do návrhu téhož zákona umožnění tzv. bezkontaktního norování. Což je týrání zvířat skutečně nejhrubšího zrna. Toto norování bylo nakonec důvodem, proč sněmovna po vetu prezidenta poslala včera celý zákon pod stůl. Jenže mezitím, než se tak stalo, vydalo Ministerstvo životního prostředí vyhlášku, ve které fakticky zakázalo jakékoliv držení chráněných živočichů bez výjimky. Tedy i v případě, že jde o živočichy zraněné, kteří bez lidské pomoci zahynou. Znamená to například, že najdu-li čápa se zlomenou nohou či krahujce s otřesem mozku po nárazu do skleněné stěny, musím je nechat ležet na místě a nesmím se jich ujmout. Pokud bych jim pomohl, poruším zákon! Ministerstvo asi následně chtělo využít ustavení záchranných stanic týracím zákonem a udělit plošnou výjimku z tohoto zákazu jim i lidem, kteří se takového zvířete ujmou s cílem záchranné stanici ho ihned předat. Jenže týrací zákon je na mnoho měsíců pod stolem, pojem záchranná stanice s ním a výjimku ze zákazu tedy není komu udělit. Od počátku března tohoto roku je tak zachraňování handicapovaných zvířat velkého množství druhů nelegální. Kdo zvíře zachrání, poruší zákon a může mu hrozit pokuta. Stejně tak je nelegální pouštět do návštěvnických expozic záchranných stanic veřejnost. A nelegální je i zvíře vyfotografovat v případě, že se fotka objeví v médiích či na internetu!
Najdete-li zraněné zvíře, zavolejte záchrannou stanici. Ona se zvířete ujme. Poruší zákon, ale zachrání život! Chcete přispět na pokuty, které zachráncům zvířat hrozí? Pošlete dar na účet veřejné sbírky Zvíře v nouzi: 33 55 33 22/0800
Pokud státní úředníci dostanou rozum a na pokuty nedojde, budeme vybrané prostředky v této sbírce i nadále využívat pouze na zajištění všestranné odborné péče o naše zvířecí pacienty.
Pozn.: Návštěvníky i novináře budeme v našich stanicích vítat i nadále. Zajistíme, aby tím zvířata netrpěla. To je snad pravým cílem týracího zákona...
Petr Stýblo, Český svaz ochránců přírody
Tento článek patří do kategorie |
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
