Strana zelených: Zelení k blokádě: Odsuzujeme devastaci Šumavy motorovými pilami – plně podporujeme pokračování blokády

Ve světle pokračující devastace cenné přírody je Strana zelených silně znepokojena stupňující se brutalitou těžařů a policie, která naprosto selhává ve své roli: místo zatýkání nelegálně kácejících dřevorubců pokračuje v zatýkání těch, kdo upozorňují na protizákonné praktiky vedení národního parku.

Strana zelených zároveň upozorňuje na aktuální vyjádření předních českých vědců z oblasti ekologie lesa a lesnictví, kdy těžba v lokalitě Ptačího potoka zničí unikátní ekosystém horského lesa, aniž by se zabránilo šíření kůrovce do nižších poloh.

Předseda Strany zelených Ondřej Liška k tomu dodává: „Vedení Národního parku Šumava nadále jedná nelegálně, neboť pro kácení v oblasti Ptačího potoka stále nezískalo potřebnou výjimku, jejíž udělení se řídí správními lhůtami a může trvat i několik měsíců. Politika vedení parku navíc odporuje názoru respektovaných odborníků. Ať už je za tím zcestná ideologie nebo zájmy těžařů, přináší to nedozírné škody. Vyzýváme ministra Chalupu a vedení parku k okamžitému zastavení kácení a zahájení dialogu o dlouhodobé budoucnosti Šumavy se zástupci vědecké obce, občanské společnosti, šumavských obcí i kraje. Opakovaně nabízíme k jednání naši šestibodovou vizi pro ochranu a rozvoj Šumavy. Dokud vedení parku nezačne jednat racionálně a v souladu se zákonem, má blokáda smysl.“ „Tady už nejde jen o jednotlivé stromy, ale o princip. Šumava je obraz celého dnešního Česka." doplňuje Liška.

Postoje místních obyvatel jsou pro zelené vždy velmi důležité, a názory obyvatel Modravy (obce s 52 dospělými obyvateli) rozhodují o budoucnosti Šumavy. Během září budeme v Modravě distribuovat informační leták, který pomůže rozproudit férovou debatu, a požádáme starostu, aby uspořádal s obyvateli obce diskusi, kde by jako panelisté vystoupily všechny strany sporu. Straně zelených záleží také na turistickém potenciálu Šumavy a je zřejmé, že kácení ničí cenné ekosystémy dělá ze Šumavy nehostinnou pustinu,“ říká Ondřej Mirovský, člen předsednictva zelených.


Výzva vědců k zastavení těžby (viz http://www.sumavapro.cz/vedci-vyzvali-k-zastaveni-tezby-a-nabizi-straskemu-odbornou-pomoc)

Šest principů Strany zelených pro rozvoj a ochranu Šumavy
1. Rozlohu chráněného území je třeba zachovat a nedělat z úctyhodného parku příhraniční křoví. Při úvahách o možném vynětí některých území lze přihlížet k rozumným potřebám obcí, ale naprostým nesmyslem je řídit se momentálním třeba špatným stavem jednotlivých lokalit. Podíl jádrové části, nejpřísněji chráněné části parku, rozhodně nemá být normativně stanoven a podle této normy pak jádrová zóna zvětšována nebo naopak celková plocha parku zmenšována, aby se ten podíl zvýšil.

2. Zachováním a zlepšením přírodního prostředí, o nichž hovoří platný zákon, nechť je míněna nejen ochrana rostlin, živočichů a ekosystémů, ale i přírodních procesů. Odlišíme-li funkci scelené jádrové části parku od ochranné, nárazníkové části, jsou v druhé z nich možná, žádoucí a někdy přímo nutná i cílená opatření například ke zlepšení struktury lesních porostů, ke vzdělávání, rekreaci a k ochraně majetku, ovšem vždy se souhlasem orgánu přírody a při zachování krajinného rázu.

3. Pokračování sporu šumavských obcí a parku neznamená rozvoj pro nikoho, podporou (a to i finanční) místních ekonomických cyklů výroby, spotřeby i služeb obcí na území parku stát jejich zájmy může sladit.

4. Park je tu samozřejmě nejen kvůli ochraně přírody, ale i pro své návštěvníky. Zpřístupněno pěším má být vše vyjma míst, kde by pouhá přítomnost člověka mohla ochranu ohrozit. Toto otevření se parku lidem ale nesmí znamenat vjezd motorových vozidel, budování infrastruktury a s turistikou a sportem spojeného developmentu.

5. Vyjma scelení prvních zón lze uvažovat o zavedení jakési čtvrté zóny pro obce s ještě nižším stupněm ochrany, v každém případě je ovšem nezbytné, aby na zónování byla shoda všech, protože jeho předpokladem je dlouhodobá stabilita umožňující rozvoj obcí i parku.

6. Změnit povahu tvorby rozhodnutí o parku. Zejména v otázkách dotýkajících se přímo života místních obyvatel by měl ředitel Správy národního parku sdílet odpovědnost a rozhodovací pravomoci s reprezentanty obcí a krajů, byť i minoritně zastoupenými, a v odborných otázkách ochrany přírody by měl naopak povinně konzultovat příslušné respektované znalce. Orgán ochrany přírody a hospodařící subjekt by měly zůstat jednou institucí, jinak hrozí permanentní spor.