Africká populace roste. A s tím i obavy, zda se zvládne Afrika uživit sama

Sklizeň čiroku v africkém Súdánu.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Africa Renewal / Flickr

Různé předpovědi a modelové scénáře budoucnosti jsou vždy zatíženy určitou chybou a prvky nejistoty, ale množství dat, které shromáždil Martin van Ittersum z výzkumného centra Univerzity v holandském Wageningenu, stejně nutí k zamyšlení. Stávající zemědělská produkce v zemích subsaharské Afriky přepočítaná na hektar je velmi nízká. Ve skutečnosti dosahuje jen asi 20 % objemu, který by byl za stejných podmínek možný s lepším vedením. Jen pro srovnání, mnohem propracovanější metodika zemědělské práce v Holandsku či ve Spojených státech dosahuje asi 80 % celkového potenciálu zemědělské půdy. I těchto zmíněných dvacet procent ale stačí, alespoň technicky, k nasycení celé africké populace.

Hladomor a akutní nedostatek potravin v některých afrických zemích je třeba vnímat v celoafrickém kontextu. Protože hlavním problémem je nedokonalá distribuce potravin, nikoliv jejich produkce. Z celkem 53 afrických zemí žije 54 % africké populace v deseti z nich. Těchto deset zemí také obdělává 58 % veškeré zemědělské půdy celého kontinentu.

V roce 2050 už ale bude řešený problém nabývat trochu jiných proporcí. Africká populace naroste přibližně 2,5-2,6krát a spotřeba obilí (kukuřice, prosa, rýže, čiroku a pšenice) tím povyskočí o 3,4 násobek nynějšího stavu. Co to znamená? Že k zachování produkce bude zapotřebí zvýšit úroveň afrického zemědělství na 80 %, tedy na úroveň srovnatelnou se současnými USA či Holandskem. A zatímco dnes činí průměrný africký výnos z hektaru kukuřice asi dvě tuny, za čtyřiatřicet let by ta samá půda měla dávat 7 tun. Vzhledem k tomu, že modernizace zemědělství si hledá cestu do Afriky dost těžko, problém zvolna narůstá. Zlepšení tu samozřejmě jsou: každý rok se Afričanům daří v případě kukuřice vytáhnout z hektaru v průměru o 30 kilogramů žlutého zrna víc. Jenže aby byla Afrika soběstačná, mělo by toto meziroční zlepšení dosahovat 130 kilogramů ročně.

Pokud jde o zemědělskou produkci, je Afrika oproti klimaticky mírné Evropě ve výhodě. Může si totiž dovolit několik sklizní do roka. „To by ale mimo jiné znamenalo vybudování podpůrných systémů závlahy a s tím už se pojí řada dalších nejistot,“ dodává Van Ittersum. Ne všude je totiž dostatek vody, úrodné půdy a často se pak nedostává ani vhodného prostoru. Africké zemědělství tedy musí expandovat a nejsnazší variantou se pochopitelně jeví průnik obdělávaných ploch do klimaticky příhodných vlhkých oblastí. Pokud by došlo na průnik obdělávané půdy do pralesů, bylo by to spojeno se značnou ztrátou biodiverzity, stejně jako s emisemi skleníkových plynů. Je to ještě jedna možnost. Potraviny by se do Afriky mohly dovážet odjinud. Jenže africké země nedisponují pro takové nákupy dostatečným kapitálem.

Pokud jde o zemědělskou produkci, je Afrika oproti klimaticky mírné Evropě ve výhodě. Může si totiž dovolit několik sklizní do roka.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | NeydtStock / Shutterstock

„Pořád slyšíme, že se Afrika může v budoucnosti stát obilnicí světa, ale pravděpodobnější je stav, při kterém bude mít Afrika co dělat, aby se sama uživila," říká Van Ittersum. Aspoň k tomu by jí mohla pomoci rychlá intenzifikace zemědělství. Ta by obnášela šlechtění produktivnějších odrůd, přizpůsobených lokálním podmínkám, výrazně vylepšené metody hnojení, důslednou kontrolu škůdců a nemocí, včetně parazitických rostlin. A když k tomu připočteme ještě zmíněnou podporu systému zavlažování, narůstají předpokládané náklady do závratných výšin.

Van Ittersum se spolu s kolegy z Holandska soustředil více na biofyzické limity a možnosti produkce, ale zdůraznil i význam vhodně nastavené ekonomiky. Afričtí malozemědělci, kteří budou mít přístup k trhu, transportu, infrastruktuře, půjčkám a investicím podle něj mohou sami mnoho změnit. Jak navíc doplňuje Kindie Tesfaye z Mezinárodního centra pro vylepšení kukuřice a pšenice (CIMMYT), je možno k řešení intenzifikace budoucího afrického zemědělství přistupovat dvěma způsoby. Buď prostou realizací, která nebude levná, nebo realizací, při které budeme brát ohledy na životní prostředí. A ta je ještě dražší.