Africká populace roste. A s tím i obavy, zda se zvládne Afrika uživit sama
Různé předpovědi a modelové scénáře budoucnosti jsou vždy zatíženy určitou chybou a prvky nejistoty, ale množství dat, které shromáždil Martin van Ittersum z výzkumného centra Univerzity v holandském Wageningenu, stejně nutí k zamyšlení. Stávající zemědělská produkce v zemích subsaharské Afriky přepočítaná na hektar je velmi nízká. Ve skutečnosti dosahuje jen asi 20 % objemu, který by byl za stejných podmínek možný s lepším vedením. Jen pro srovnání, mnohem propracovanější metodika zemědělské práce v Holandsku či ve Spojených státech dosahuje asi 80 % celkového potenciálu zemědělské půdy. I těchto zmíněných dvacet procent ale stačí, alespoň technicky, k nasycení celé africké populace.
Hladomor a akutní nedostatek potravin v některých afrických zemích je třeba vnímat v celoafrickém kontextu. Protože hlavním problémem je nedokonalá distribuce potravin, nikoliv jejich produkce. Z celkem 53 afrických zemí žije 54 % africké populace v deseti z nich. Těchto deset zemí také obdělává 58 % veškeré zemědělské půdy celého kontinentu.
V roce 2050 už ale bude řešený problém nabývat trochu jiných proporcí. Africká populace naroste přibližně 2,5-2,6krát a spotřeba obilí (kukuřice, prosa, rýže, čiroku a pšenice) tím povyskočí o 3,4 násobek nynějšího stavu. Co to znamená? Že k zachování produkce bude zapotřebí zvýšit úroveň afrického zemědělství na 80 %, tedy na úroveň srovnatelnou se současnými USA či Holandskem. A zatímco dnes činí průměrný africký výnos z hektaru kukuřice asi dvě tuny, za čtyřiatřicet let by ta samá půda měla dávat 7 tun. Vzhledem k tomu, že modernizace zemědělství si hledá cestu do Afriky dost těžko, problém zvolna narůstá. Zlepšení tu samozřejmě jsou: každý rok se Afričanům daří v případě kukuřice vytáhnout z hektaru v průměru o 30 kilogramů žlutého zrna víc. Jenže aby byla Afrika soběstačná, mělo by toto meziroční zlepšení dosahovat 130 kilogramů ročně.
Pokud jde o zemědělskou produkci, je Afrika oproti klimaticky mírné Evropě ve výhodě. Může si totiž dovolit několik sklizní do roka. „To by ale mimo jiné znamenalo vybudování podpůrných systémů závlahy a s tím už se pojí řada dalších nejistot,“ dodává Van Ittersum. Ne všude je totiž dostatek vody, úrodné půdy a často se pak nedostává ani vhodného prostoru. Africké zemědělství tedy musí expandovat a nejsnazší variantou se pochopitelně jeví průnik obdělávaných ploch do klimaticky příhodných vlhkých oblastí. Pokud by došlo na průnik obdělávané půdy do pralesů, bylo by to spojeno se značnou ztrátou biodiverzity, stejně jako s emisemi skleníkových plynů. Je to ještě jedna možnost. Potraviny by se do Afriky mohly dovážet odjinud. Jenže africké země nedisponují pro takové nákupy dostatečným kapitálem.
„Pořád slyšíme, že se Afrika může v budoucnosti stát obilnicí světa, ale pravděpodobnější je stav, při kterém bude mít Afrika co dělat, aby se sama uživila," říká Van Ittersum. Aspoň k tomu by jí mohla pomoci rychlá intenzifikace zemědělství. Ta by obnášela šlechtění produktivnějších odrůd, přizpůsobených lokálním podmínkám, výrazně vylepšené metody hnojení, důslednou kontrolu škůdců a nemocí, včetně parazitických rostlin. A když k tomu připočteme ještě zmíněnou podporu systému zavlažování, narůstají předpokládané náklady do závratných výšin.
Van Ittersum se spolu s kolegy z Holandska soustředil více na biofyzické limity a možnosti produkce, ale zdůraznil i význam vhodně nastavené ekonomiky. Afričtí malozemědělci, kteří budou mít přístup k trhu, transportu, infrastruktuře, půjčkám a investicím podle něj mohou sami mnoho změnit. Jak navíc doplňuje Kindie Tesfaye z Mezinárodního centra pro vylepšení kukuřice a pšenice (CIMMYT), je možno k řešení intenzifikace budoucího afrického zemědělství přistupovat dvěma způsoby. Buď prostou realizací, která nebude levná, nebo realizací, při které budeme brát ohledy na životní prostředí. A ta je ještě dražší.
reklama
Další informace |
Online diskuse
Všechny komentáře (7)
A co se týče porodnosti, tak ta se bude snižovat s růstem životní úrovně, stejně jak se to stalo v Evropě, Japonsku, USA nebo kdekoli jinde ve vyspělém světě.
Jindřich Duras
30.12.2016 14:49 Reaguje naNe, že bychom tady dokázali Afriku vyřešit, ale rozhodně bych neodmítal názor Oldy Havlíčka - jinak ani nebude na ostatní kroky čas. Ostatně i jeho návrh je asi dost nereálný...
Jindřich Duras
30.12.2016 14:41 Reaguje naŠtěpán Černý
19.12.2019 16:15Rád bych se zapojil do této zajímavé konverzace o zemědělství v Africe.
Chápu to, že jedním z velikých problémů je nemodernizované zemědělství, ale na druhou stranu si nemyslím že by jim to tolik pomohlo. S danými stroji by je musel určině naučit nějaká skupina lidí, což by stálo strašně moc peněz a přišlo by to vniveč.
Mnohem větším problémem je podle mého názoru to, že v daných státech nedokážou správně hospodařit s jejich nejúrodnější půdou. Na těchto půdách většinou pěstují pouze rostliny na vývoz jako je např. : kávovník, dráhá dřeva.....
Proto si myslím že kdyby zde začali pěstovat spíše rostliny, které se dají požívat, vyřešili by tak mnoho problémů s hladomorem a dané rostliny na vývoz se mohou pěstovat například podél cest nebo kdekoliv jinde.
Celá tato„akce" má ale jeden veliký háček a to zkorumpované vlády v daných zemích. Tudíž nejdřív by se měl řešit tento problém. Jak? To nevím. Ale když se to podaří, začnou se pak řešit další a další problémy a Afrika bude vzkvétat po všech stranách.
Ikdyž tato vize není asi moc reálná, věřím v to, že s postupem času lidé přestanout mít zkreslené představy o Africe a poté se začnou řešit dané problémy......
