Al-Džazíra: Blízký východ tváří tvář vodní krizi

V oblasti, kde jsou politické vztahy stále velmi napjaté, je důrazné varování skutečně na místě. Bývalý generální tajemník OSN Butrus Butrus Ghálí kdysi hovořil o tom, že další válka na Blízkém východě se povede "o vodu v řece Nil, ne o politické názory".

"Nedostupnost zdrojů pitné vody v regionu MENA se dostává na kritickou úroveň," oznámil tuto neděli Jean-Louis Sarib, víceprezident SB. Jeho řeč zazněla na konferenci nezúčastněných stran na výročním zasedání Mezinárodního měnového fondu a SB, které probíhá od neděle v saúdskoarabské Dubaji. "Roční podíl pitné vody na hlavu je v zemích MENA pouze 1200 kubických metrů, ve srovnání s celosvětovým průměrem kolem 7000-7500," dodává Sarib. Podle SB žije na území Blízkého východu a severní Afriky 5 % světové populace, k dispozici však mají pouze 1 % ze světových zásob pitné vody.

Nouze v přístupu k vodě v této oblasti se může stát skutečným zdrojem konfliktu. Údolí řeky Jordán je již dlouhou dobu oblastí třenic mezi Izraelem a sousedními státy. Napětí narostlo mezi Libanonem a Izraelem v roce 2002 kvůli výstavbě potrubí čerpající vodu z říčky Wazzani, která napájela řeku Hasbani vlévající se do Jordánu. Izrael se proti tomuto kroku ohradil, zatímco Libanon prohlásil, že na svém suverénním území může svobodně nakládat s přírodními zdroji. Izraelský premiér Ariel Šaron varoval, že potrubí se může stát příčinnou vojenského konfliktu. Obava z vojenské akce není nijak neoprávněná. V roce 1964 Izrael bombardoval území Sýrie poté, co její vojáci odklonili tok Baniasu, který se vlévá do Jordánu - hlavního zdroje pitné vody Izraelců.

Zatím se rozšiřují pouště a vzrůstá počet obyvatel a s tím i požadavky na zásobování vodou. Špatné hospodaření v zemích Blízkého východu a severní Afriky ještě podtrhuje bezprostřední problémy. Podle Jean-Louis Sariba dosahuje podíl pitné vody na jednoho občana Jemenu pouhých 500 kubických metrů, zatímco hranice, při které hovoříme o kritickém nedostatku pitné vody, je o polovinu vyšší - 1000 metrů kubických. Podle Sariba až 70 % vody ve městech, jako je jordánský Amán, končí neznámo kde, zatímco v Egyptě se státu vrací pouhá dvě procenta ceny pitné vody. Jordánský ministr vody a zavlažování Hazim al-Nasir dodává: "Důvodem většiny problémů je to, že mnoho států v oblasti nemá žádnou dlouhodobější vizi."

Podle textu Al-Džazíra 21. 09. 2003.