Blízký východ přes všechny války na holubářství nezapomněl

Abdar Rahmán Gamál ze střechy svého domu s výhledem na pyramidy v Gíze za soumraku sleduje hejno 20 holubů kroužících ve výšce v rytmu jeho písknutí. Chovu se věnuje od šesti let, kdy ho k němu přivedl dědeček a strýc. Považuje to v době, kdy se lidé mají zdržovat doma, za dobrý způsob trávení času. Holubářství se daří nejen v Egyptě, ale například také ve válkou zpustošené Sýrii i Jemenu, píše agentura AFP.

Gamál s mladším bratrem Umarem chová na střeše domu v gízské čtvrti Nazlat as-Simán čtyři desítky ptáků.

Předseda egyptského svazu chovatelů sportovních holubů Ahmad Chalífa říká, že holubářství je v Egyptě doloženo už z doby faraónů, protože vytesané podoby těchto ptáků lze nalézt na stěnách starých chrámů. Chov je rozšířen i v jiných afrických a blízkovýchodních zemích, a to za účelem závodů, hry i kulinářství.

Ve zchudlé Sýrii poznamenané desetiletou válkou museli mnozí své holuby prodat, a přesto stále existují chovatelé v uprchlických táborech v provincii Idlib, kde se pořádají holubí trhy. Stejně tak se závodům holubů pořád věnují Jemenci, i když se v jejich zemi bojuje od roku 2014. V Iráku byli holubáři ještě nedávno považování za nespolehlivé a nemorální jedince, ale v posledních letech je společnost vzala na milost a jejich koníčka si začala cenit. Závodní holuby, z nichž ti nejlepší jsou schopni létat i stokilometrovou rychlostí, lze v těchto končinách prodat za desítky i tisíce dolarů. V Iráku se jeden před několika lety prodal za 180.00 dolarů (3,9 milionu korun).

V Egyptě se závodů účastní tisíce ptáků, národní svaz pořádá každoročně dva závody od Káhiry po 600 kilometrů vzdálený severoegyptský Sallúm, nebo po Asuán na jihu vzdáleném 700 kilometrů. Podle Chalífy je ale daleko větší zájem o neformální "derby", v nichž mohou vítěze čekat ceny až 2,5 milionu egyptských liber (3,4 milionu korun).

V Maroku je holubářství doménou "vyvolených" a s epidemií koronaviru tam prožívá mrtvou sezonu. Zástupce šéfa holubářského svazu v Casablance Saláhaddín Chanús doufá, že se to "letos všechno dožene, protože už se několik závodů konalo".

V Egyptě, zejména v chudých čtvrtích, kde jsou střechy domů posázeny barevnými holubníky, se pořádají pravidelné turnaje. Chovatelé každodenně vypouštějí svá hejna v naději, že přilákají ptáky sousedů. "Když u mne přistane cizí holub, patří mně," prohlásil Abdar Rahmán. Původní majitel se pokusí ztracence získat při příštím "letu", nebo zaplatí výkupné, vysvětluje třicetiletý chovatel, jehož holubi mají kroužek s informací o majiteli a datu narození.

Cena těchto holubů se nedá s cenou těch závodních srovnat a je daná plemenem, barvou peří nebo vytrvalostí, říká Gamál, který zaplatil za své holuby od 20 po 1000 liber. Podobné "holubí války" jako v Egyptě se večer pořádají i v Libanonu, jehož metropole se pyšní pobřežní skálou s "holubí jeskyní".

Holubi jsou ale chovaní také pro chutné maso a starobylé recepty existují od Maroka po země Perského zálivu. V Egyptě je pro své údajně afrodisiakální účinky oblíbený hamam mahší, neboli holub nadívaný rýží či drceným obilím. Šéf restaurace v západní Káhiře Chálid Alí tvrdí, že jeho podnik může denně servírovat až stovky holubů. Zájem mají především mladí manželé, ale platí se 70 egyptských liber za kus, což není pro chudé.

Jordánský student medicíny Bašár Malkáví je v Káhiře na návštěvě a právě si na holubech pochutnává. "Když si chcete Káhiru užít, je nejlepší dát si nadívaného holuba," říká.

Umar Gamál to považuje ale za svatokrádež, i když tito holubi pocházejí z chovů určených ke konzumaci. "Nikomu, kdo miluje holuby, tu nemůže chutnat," prohlásil.

---

reklama

---