ČSOP vybírá peníze na soukromou rezervaci
Pokud by se výkup zdařil podle představ organizátorů, postupem času by se v lese mělo přejít na zcela bezzásahový režim hospodaření. Stal by se tak v současné době prvním soukromým pralesem v ČR. Kosenka chce pomocí kampaně "Pomozte zachránit bělokarpatský les" získat dostatek finančních prostředků na nákup 4,2 hektarů více než stoleté jedlobučiny. Jedná se o les s přirozeným druhovým složením, který je v současné době v mýtním věku, a jeho majitel v něm může začít těžit dřevo. Pokud by ale Kosenka do konce letošního roku sehnala celkem 650 tisíc korun, mohla by pozemek od současného majitele vykoupit a stát se jeho novým vlastníkem. "V takovém případě by bylo možné požádat o změnu původní hospodářské funkce na ochranu přírody. Tak by nebyla vlastníkovi předepsána těžba dřeva a do lesa by se nemuselo nijak zasahovat," tvrdí Jan Moravec z pražské pobočky ČSOP.
K dnešnímu dni činí vybraná částka necelých 108 tisíc Kč. Přesto už ČSOP jedná s vlastníky dalších přírodně cenných území. Příští vykoupenou lokalitou by mohl být například takzvaný Triangl, jenž leží v Praze v blízkosti Hostivaře.
Zákon na Boubíny
Přestože se v současné době jedná o jedinou takovouto akci, má u nás soukromá péče o přírodu a krajinu poměrně dlouhou tradici. Už ve 30. letech minulého století zde existovala řada pozemkových spolků, které pečovaly o území v jednotlivých obcích (nyní jich v ČR působí přibližně 30). I dnešní Boubínský prales vznikl z původně soukromé rezervace, již v roce 1858 vyhlásil kníže Schwarzenberg. Podobně tomu bylo
v případě Žofínského pralesa a Hojné Vody, které byly vyhlášeny rezervací dokonce ještě o 20 let dříve.
Určitý problém při vyhlašování soukromých rezervací v současné době představují nevyhovující zákony, které něco jako soukromé chráněné území v podstatě neznají. Situaci by ale v dohledné době mohla částečně zlepšit připravovaná novela zákona o ochraně přírody a krajiny. "Novela by měla lépe upravovat charakter smlouvy mezi vlastníkem a státem. Měla by také umožnit neziskovým organizacím pronajímat státní pozemky v chráněných územích na dobu delší než pět let. Pokud by to prošlo, znamenalo by to podle mého názoru značný posun," tvrdí poslanec US-DEU a bývalý ředitel Správy chráněných krajinných oblastí ČR František Pelc. Podle jeho názoru sice pravděpodobně nedojde k masivnímu rozvoji takovýchto aktivit, protože v ČR není velké množství cenných a dosud nechráněných území a neziskové organizace disponují jen velmi omezenými financemi, ale i tak by tento institut mohl mít celou řadu pozitivních dopadů. "Soukromé vlastnictví by mohlo například podpořit identifikaci veřejnosti s přírodou a krajinou, a být tak určitým stimulem k lepší ochraně životního prostředí. Také v případech, kdy chráněné území vyžaduje pravidelnou kulturní péči (např. kosení květnatých luk), by mohl mít za určitých podmínek soukromý vlastník lepší předpoklady k naplňovaní tohoto režimu než neflexibilní stát," říká Pelc.
Ve světě jsou všude
Snaha Kosenky o zřízení soukromého chráněného území není jediná svého druhu a nejedná se ani o jakousi "evropskou specialitu". Hned v sousedním Slovensku se podařilo nevládní organizaci Vlk vybrat již více než čtyři miliony korun a v Čergovském pohoří vytvořit soukromou rezervaci Vlčia. Podobné příklady bychom našli po celém světě. Ve Spojených státech působí např. The Nature Conservancy, jejímž hlavním cílem je ochrana přírodovědně cenných míst po celém světě a která v současné době chrání přes 116 milionů lokalit v Jižní a Severní Americe, Karibiku a Asii. Prostřednictvím této organizace je také možné si "zakoupit" část deštného pralesa, a pomoci ho tak ochránit před vykácením. Podobně jsou zaměřeny aktivity britského spolku The National Trust, který je ve Velké Británii dokonce druhým největším vlastníkem půdy po státu. Vedle celé řady dalších oblastí mu patří také 925 kilometrů mořského pobřeží (což je přibližně 50 % jeho celkové délky), které chrání před devastací a současně zpřístupňuje veřejnosti.
Soukromé rezervace nejrůznějších velikostí je ale také možné najít třeba v Belize, Paraguayi, Kostarice, Chile nebo v Mexiku. Soukromý zájem o ochranu přírody je silný i v oblasti jižní Afriky, a to například v JAR, Zimbabwe nebo v Namibii. Zde se často rezervace zřizují kvůli ochraně ohrožených živočišných druhů, jako jsou buvoli nebo zebry. Právě v Namibii je možné najít jednu z největších a soukromých rezervací vůbec, Namib Rand Nature Reserve, jejíž rozloha je 1 800 kilometrů čtverečních. Ochrana přírody má v této africké zemi dlouhou tradici, a to jak na úrovni státní, tak i soukromé. Již v roce 1907 zde byla vyhlášena chráněná oblast, která zabírala území větší, než je současná rozloha ČR. V roce 1964 bylo chráněné území silně omezeno, část byla přeměněna na farmy, z části se ale stala právě soukromá rezervace.
Další informace naleznete na http://www.zachranles.cz
reklama
