https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/dpa-zabi-stehynka-pochoutka-ktera-s-sebou-nese-problem-pro-zivotni-prostredi?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=denni-tisk
reklama
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Žabí stehýnka - pochoutka, která s sebou nese problém pro životní prostředí

3.6.2023 01:10 | PAŘÍŽ (ČTK)
Foto | Jevgenijs Slihto / Flickr.com
Jen málo jídel je považováno za tak typicky francouzské jako žabí stehýnka. Opečené dokřupava a okořeněné česnekem se podávají v mnoha restauracích. Ročně se ve Francii sní asi 4000 tun této lahůdky. Nicméně zatímco ministerstvo zemědělství stehýnka pocházející z regionu Burgundsko-Franche-Comté považuje za součást kulinárního dědictví země, vyrostla velká většina žab, jejichž nožky končí na talířích, někde úplně jinde, upozorňuje agentura DPA.
reklama

 

Ve Francii samotné jsou jedlé druhy žab už desítky let chráněné. Jejich odchyt je přísně regulován, stejně jako ve velké části Evropské unie. V regionu Burgundsko-Franche-Comté je za určitých podmínek možné odchytávat skokany v době, kdy míří k tůňkám, aby se rozmnožovali.

Asi 2800 tun žabích stehýnek se do Francie ročně dováží ze zahraničí a na druhé straně světa kvůli tomu vznikají problémy. Pro země, které jsou jejich největšími exportéry, chuť lidí v Evropě na tuto lahůdku znamená nejen nebezpečí pro ohrožené druhy žab, ale i pro rovnováhu ekosystému. "Obchod se žabími stehýnky vláda prakticky nereguluje a nedohlíží na něj," říká Ganjar Cahyadi, odborník na obojživelníky z přírodovědného muzea ve městě Bandung na indonéském ostrově Jáva. Oficiální údaje o stavech volně žijících žab neexistují. "Nevíme, kolik žab se vyváží a kolik jich ještě zbývá ve volné přírodě," přiznává Cahyadi.

Podobná situace je ve Vietnamu, který je také významným vývozcem obojživelníků. Mai Nguyenová z organizace na ochranu zvířat Humane Society International říká, že počet žab se v posledních desetiletích výrazně snížil. "Když jsem jako malá žila na venkově, bylo naprosto běžné vídat a chytat žáby," vzpomíná. "Ale teď, o skoro 40 let později, se člověk se žábou ve volné přírodě sotva kdy setká," dodává. Plány ohledně omezení vývozu zatím nejsou.

Deštné pralesy v jihovýchodní Asii a zvláště v Indonésii jsou přitom známé svojí velkou druhovou rozmanitostí - dodnes se tam nacházejí doposud neznámé druhy. Je však možné, že kvůli rozšíření odchytu žab budou některé druhy vyhubeny, ještě než je vědci stihnou popsat, říká Cahyadi s tím, že pro výzkum a zejména ochranu živočichů je naléhavě nutné dělat více. Žáby jsou nejen kořist, ale i lovci. Díky tomu jsou významnou součástí ekosystémů, ve kterých žijí, zejména pokud jde o populace hmyzu, jakou jsou kobylky nebo komáři.

"Žáby působí jako přirozené insekticidy. Požírají hmyz, který by jinak mohl znamenat problémy pro zemědělství a veřejné zdraví," vysvětluje Cahyadi. "Bez žab bychom museli pro boj se hmyzem používat více chemikálií," dodává. A to by škodilo nejen životnímu prostředí, ale i lidem. Řešením by podle Cahyadiho bylo zaměřit se spíše než na lov žab na jejich chov. To by prospělo místní ekonomice a vznikly by nové pracovní příležitosti.

Podobný nápad měl Patrick François. Před 13 lety tento bývalý obchodník s rybami založil v městečku Pierrelatte na jihu Francie zřejmě první žabí farmu v zemi. Vypráví, že sledoval, jak stoupá obliba lokálně vyráběných produktů. "Proto jsem se do toho také pustil," říká. Chová druh žab, který vyšlechtili vědci. Jeho zvláštností je to, že zatímco běžné žáby požírají jen živočichy, kteří se pohybují, ty jeho se spokojí i s tím, co se nehýbe. Françoisovy žáby tráví celý život v některé z asi stovky nádržek v hale, ve které se neustálé ozývá bublání vody a kvákání. Žabími stehýnky zásobuje něco přes deset restaurací. "Více ne, můj chov není obří," říká. Mezitím vzniklo i několik dalších žabích farem, nicméně i tak dokážou uspokojit jen malou část poptávky ve Francii.


reklama

BEZK využívá agenturní zpravodajství ČTK, která si vyhrazuje veškerá práva. Publikování nebo další šíření obsahu ze zdrojů ČTK je výslovně zakázáno bez předchozího písemného souhlasu ze strany ČTK.

reklama

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (4)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Zbyněk Šeděnka

3.6.2023 07:27
Mě by zajímalo, zda by se dala konzumovat i stehýnka ropuchy obrovské. V Austrálii je to invazivní druh a odchytem pro kulinářské účely by se daly jejich počty regulovat.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

3.6.2023 08:10 Reaguje na Zbyněk Šeděnka
Zajímavá otázka, děkuj. Když jsem chodil po hnízdech kání (kroužkování), nosily některé (asi zkušené) ropuchy napůl stažené z kůže. Hnízdo jsem pozdějiž nekontroloval, ale je asi pravděpodobné, že maso ropuchy je poživatelné, zatímco kůže nikoliv (chem obrana).

V Německu řešili, proč ropuchy "vybuchují" - nacházeli v okolí nádrží a tůní roztržené ropuchy. Načež se zjistilo, že za to mohou krkavci a vrány, kteří vybírají jen játra (možná i srdce), ale zbytek nechávali. To ta káně umí kůži stáhnout a maso zužitkuje. U těch invazivních druhů bych to viděl podobně. Sbírat a jíst.
Odpovědět

Zbyněk Šeděnka

3.6.2023 18:11 Reaguje na Karel Zvářal
Podle mě to je nejefektivnšější způsob, jak se vypořádat s invazivním druhem. Prostě ho sežrat. Podobně zareagovala japonská vláda, když se na ostrovech začal šířit invazivní druh kajmanka dravá. Označili tuto želvu jako druh vhodný ke konzumaci. Stejně by mohly postupovat americké úřady v případě krajt, které zamořují Floridu a likvidují místní faunu. Jenom mě tak napadlo, zda by bylo vhodné podobně postupovat v případě hlaváče černoústého, který zamořuje naše toky. Dříve se přece prodávaly grundle, tak by se tato tradice mohla zase obnovit.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

4.6.2023 10:27
Ono jde o to, jak se vypořádat s nelegálním dovozem v přírodě odchycených žab. Pěstování na farmách v tropech může znamenat globální rozšíření nebezpečných patogenů, chorob.
Odpovědět
 
reklama
reklama

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.

Spravovat souhlas s nastavením osobních údajů

TOPlist TOPlist