Ekologické organizace: Bez EU by česká ekologie byla v horším stavu, než je
"Vstup do EU bylo to nejlepší, co jsme pro ochranu české přírody za posledních 15 let udělali," řekla Balcarová. Podle Jana Rovenského z Greenpeace se od vstupu Česka do EU institucionální ochrana životního prostředí zlepšila a stále zlepšuje. "A to i přesto, že se Česko často snažilo přijímání progresivní environmentální legislativy na úrovni EU z pozice členského státu napadat," dodal Rovenský.
"Pozitivní pravidla EU jsou třeba klimatické závazky nutící ČR rozhýbat obnovitelné zdroje energie nebo pravidla pro oběhové hospodářství," uvedl Jan Piňos z Hnutí Duha. Podle Balcarové má Česko díky EU také povolovací proces chemických látek zajištěný evropskou agenturou. "Díky rámcové vodní směrnici se daří zlepšovat kvalitu vod. Připravovaný konec skládkování komunálního odpadu povede k lepšímu využívání surovin a předejde řadě ekologických problémů," sdělila Balcarová.
Jan Freidinger z Greenpeace jako příklad dobrých pravidel uvedl také omezení jednorázových plastů. To pozitivně hodnotí i ministerstvo životního prostředí (MŽP), které se v loňském roce zapojilo do kampaně Dost bylo plastu. Například řada firem jako Bageterie Boulevard, České dráhy, Ikea, Lidl nebo Česká zemědělská univerzita a další omezily využívání jednorázových plastů.
K dalšímu snižování spotřeby jednorázových plastů by podle MŽP mělo dojít i v souvislosti s novou evropskou směrnicí, která by měla být platná od letošního května. Členské státy by ji měly zavést do dvou let. "Zakázány a nahrazeny jinými materiály by měly být tyčinky do uší, příbory, talíře, míchátka nápojů, tyčinky od balónků, krabičky na jídlo z takzvaného pěnového polystyrénu a další," řekla mluvčí MŽP Petra Roubíčková.
Podle Freidingera EU dává na různé ekologické programy velké množství peněz. Dobrým příkladem je podle Piňose využití EU fondů na čištění vod. Často ale prostředky, jak tvrdí, směřují do dopravních a jiných staveb, které ničí krajinu. "Místo toho, aby šly do řady drobných místních řešení pro lidi a přírodu," řekl.
Negativním příkladem evropské legislativy je pro Freidingera povinné přimíchávání biopaliv do pohonných hmot. "Zde EU selhala tím, že vůbec agrobiopaliva zavedla a že se jich nedokáže zbavit. I když to je i kvůli tlaku Česka, které biopaliva hodně podporuje," doplnil Freidinger.
Podle Piňose a Balcarové je ale často evropská legislativa chránící životní prostředí v Česku oslabována nebo se snaží najít únikovou cestu. "Zatímco v české politice jsou aktuální problémy životního prostředí bagatelizovány, v EU pracují na jejich řešení stovky špičkových vědců," řekla Balcarová. Díky tomu se podle ní daří všem členským zemím snižovat emise oxidu uhličitého s cílem je snížit o 40 procent do roku 2030. "Kdyby EU neexistovala, jsem přesvědčená, že by Česká republika své závazky v oblasti ochrany klimatu plynoucí z Pařížské dohody neplnila," dodala.
reklama
Další informace |
Dále čtěte |
Online diskuse
Všechny komentáře (2)
Miroslav Vinkler
2.5.2019 18:53Stav krajiny je však jednoznačně horší než před rokem 1989. Stav zemědělské půdy je podstatně horší. Úbytek drobné zvěře,drobného ptactva, obojživelníků, plazů, hmyzu bije do očí. Stav Šumavy tehdy a dnes ani komentovat nemusím. Pod Kralickým Sněžníkem máme Stezku do oblak, nepochopím ,který magor to povolil.
Po Beskydech sice běhá medvěd , na Broumovsku vlci dáví ovce a nedávno jsem v zapadlé horské vísce potkal černocha. To jsou přínosy.
Negativy pak jsou: totální chemizace zemědělství a potravinářského průmyslu,nekvalitní potraviny, exponenciální nárůst dopravy, všude se povalující plastové odpady , vymizení dobytka na pastvinách (na úřadech přibyl) a celkový nezájem politických českých elit na ochraně životního prostředí.
K čemu mi je namátkou skvělá evropská Úmluva o krajině ,popř. Aarhuská úmluva, když se jejich principy v českém právu formálně zavedly , ale nikoho nezajímá jejich vymahatelnost. Jsou to pouhé fráze, kterým se každý ouřada vysměje. Vlastní zkušenost.
A tak jsem nějaký rozpolcený, českou účast v EU jsem si představoval jinak než vládu byrokratů nad národem a český životní prostor jako laboratoř, kde se testuje, co lidé ještě snesou.
To všechno establishmentem označováno jako trvale udržitelný rozvoj společnosti.