Elektřina v ohradnících a plotech zabíjí divoká zvířata ve velkém. Někdy docela krutým způsobem

Snaha oddělit svou farmu, ranč, polnosti, národní park nebo soukromou safari rezervaci od „divočiny“ vede k tomu, že se plocha afrických států stále více parceluje systémem plotů. A ne ploty obyčejnými. Těmi v JAR či Keni často proudí elektřina, což má devastující dopad na místní faunu. O problému, který zdaleka není doménou jen Afriky, píše NYTimes.

Elektrická bariéra, která má ochránit chovaná hospodářská zvířata anebo vzácné zástupce místní fauny od průniku predátorů či lidských škůdců, funguje výborně. Hladoví lvi nebo divoká prasata se jí vyhýbají, problémy činí i pytlákům. Jenže slouží až tak dobře, že pohotově zabíjí ptáky a ještěry, kteří se s ní dostanou do fyzického kontaktu. Což už je samozřejmě problém. Jak vlastně velký, to se zatím přesně netuší. Luke Arnot, veterinární chirurg univerzity v Jihoafrické Pretorii, odhadl roční počet elektřinou usmrcených plazů v regionu na 21 000. Na každých sto metrů elektrického plotu připadalo 6-8 mrtvých želv.

Bariéra, která zabíjí

„Tyto elektrické ohradníky a ploty mají kapacitu zdecimovat celé populace,“ říká Arnot. „A dělají to. Představují skutečně závažnou hrozbu pro divoká zvířata. Přitom je to pořád něco, o čem spousta lidí nepřemýšlí.“

Na výboj, který spolehlivě odradí šelmu od průniku do oploceného území, totiž jiná malá zvířata vždy nereagují jen bolestivým uskočením. Zrovna želvy se stáhnou do krunýře, luskouni se srolují do obrany své pancéřované koule. A zůstanou tak v kontaktu s dráty pod napětím do chvíle, než jim dotluče srdce.

S přesnými čísly je trochu potíž: uhynulá zvířata usmrcená proudem totiž pohotově sbírají mrchožrouti, supi a hyeny. I ti se ale mohou stát obětí. Řešení je podle Arnota relativně snadné: vyzvednout dráty a ohradníky víc nad povrch země, případně do nich pouštět elektřinu jen v noci, kdy jsou velcí predátoři aktivní. Úspěšný v prosazování tohoto návrhu do praxe ale příliš není. A stejné je to i s běžnými dráty vysokého napětí, na které v Africe také narazíte v okolí lidských sídel nečekaně často. Ptáky ohrožují stejně, jako o u nás.

Bez elektřiny pokrok nevybudujeme

„Je to v environmentální sféře dost podhodnocený problém,“ tvrdí Simon Thomsett, keňský ornitolog. „Elektrickým proudem zasažení ptáci totiž málo kdy skončí přímo pod vedením. Uletí ještě stovky kilometrů a zemřou až třeba za týden, než se jejich křídla stanou v důsledku popálení ochrnutá a nekrotická.“ Elektrické ohradníky, ploty a vedení se přímo promítají do zvýšené mortality ohrožených supů kapských a kriticky ohrožených supů afrických. Ohrožují prý i velká zvířata, žirafy a buvoly. Pětina všech zaznamenaných úmrtí primátů v Keni je spojená s popálením elektřinou.

A v Asii nebo latinské Americe je to podobné. Třetina z ohrožených druhů primátů a jejich poddruhů může mezi příčiny svého akutního stavu započítat i kontakt s elektrickým vedením. Za posledních dvanáct let má elektřina jen v indickém státě Urísa na svědomí život jedné stovky slonů. Dráty s elektřinou, ať ve formě plotů nebo elektrického vedení, prostě představují v krajině zásadní problém. „Nejhorší na tom je, že jedno každé takové vedení umí zabít,“ říká Thomsett. „Ale lidé nám říkají, ať se o to nestaráme, protože je potřebujeme k rozvoji země.“

---

reklama

---