Evropský čmelák zemní uprchl jihoamerickým zemědělcům ze skleníku a dobyl kontinent

Čmeláky má asi každý rád. Oproti vosám či včelám působí svým neohrabaným letem a chlupatým tělíčkem mnohem roztomileji. Čmeláky mají rozhodně rádi zemědělci, protože je to výkonný opylovač. Dostali se proto i do jižní Ameriky, kde měli opylovat rostliny ve sklenících. Jenže evropští čmeláci zemědělcům uletěli a během pár let kolonizovali skoro celou jižní Ameriku. Invaze přímo učebnicová.

Do jihoamerického Chile se evropští čmeláci zemní dostali v roce 1998, kde byli na zvláštní povolení místních úřadů nasazeni v několika sklenících. A stalo se nežádané: několika čmelákům se podařilo ze skleníků uletět. A velmi brzy zde vznikly jejich kolonie. Z roztomilého čmeláka se ve velmi krátké době stal invazní druh, který se vydal na vítězné tažení Patagonií.

„Jde o zcela ukázkový příklad, kdy člověkem zavlečený druh kolonizuje celý kontinent,“ říká Paul Schmid-Hempel ze Spolkové vysoké technické školy v Curychu. Spolu se svou ženou a kolegy z jižní Ameriky posledních deset let zkoumal rozšíření evropského čmeláka v jižní Americe. Své poznatky právě publikovali v odborném časopise Journal of Animal Ecology.

Paul Schmid-Hempel a jeho žena podnikli řadu cest do jižní Ameriky a mapovali zde rychlé šíření. Zkoumali přitom i parazity, které si čmeláci přivezli z Evropy.

Z jejich poznatků vyplývá, že čmeláci se začali šířit z Chile směrem na jih podél And. A to vcelku nečekanou rychlostí: 200 km za rok.

Stačilo pár let a čmelákům se podařilo překonat hradbu And. V roce 2011 se již dostali do Argentiny na východní pobřeží. O rok později se čmeláci dostali hluboko na jih Patagonie.

„Vzhledem k tomu, že tento přesun se netýká jedinců, ale celých čmeláčích kolonií, je rychlost jejich postupu překvapivě rychlá,“ říká Paul Schmid-Hempel. Je přesvědčený, že k Magalhãesovu průlivu na jihu země se čmeláci dostanou během pár let. Odtud to je jen skok do Ohňové země.

„O výskytu čmeláků na tomto velkém ostrově aktuálně nemáme žádné poznatky,“ stěžuje si Paul Schmid-Hempel. Ani na jiných obtížně dostupných místech jihozápadní Ameriky není situace lepší. Paul Schmid-Hempel se ale domnívá, že díky silným větrům v této oblasti může být pohyb rychlejší.

To, že se evropskému čmeláku zemnímu v jižní Americe skvěle daří, má i svou stinnou stránku. Pro místní druhy čmeláků je to katastrofa. Pět druhů ze všech 250 známých druhů čmeláků žije v jižní Americe. Přítomností evropského čmeláka trpí nejvíce oranžový obr Bombus dahlbomii. Ve většině lokalit, kde se usadil čmelák zemní, čmelák Bombus dahlbomii velmi rychle zmizel.

Jednou z pravděpodobných příčin je parazit, kterého přenáší čmelák zemní. Tento parazit způsobuje střevní infekce oběma druhům čmeláků, u těch místních ale také ovlivňuje jejich chování, zvyšuje jejich úmrtnost a odvádí je od zakládání nových kolonií.

Problém je, že podle Paula Schmid-Hempela není nic, co by mohlo evropské čmeláky v jižní Americe zastavit. Čmelák zemní se v novém domově pevně usadil. „Evropský čmelák může poměrně vážně narušit ekologickou rovnováhu jižní Ameriky, včetně cenných přírodních rezervací jako třeba chilský národní park Torres del Paine,“ říká Paul Schmid-Hempel.

---

reklama

---