IUCN by měla přijmout existenci dvou druhů afrických slonů. Ty pralesní to možná zachrání
Pokud totiž budeme počítat dva sloní druhy za jeden, zjistíme, že jich zase tak málo není a nejsou na tom zase tak špatně. I proto je oficiální stupeň ohrožení u slonů afrických veden „jen“ jako VU, vulnerable, zranitelný. Proč? Nachází se napříč podstatné části Afriky, leckde požívají výhod života v rezervacích, s rozmnožováním a vyhledáváním potenciálních partnerů až takové problémy nemají, před pytláky je chrání rangeři, jejich stav je kontrolován a sledován. Administrativa, která vede dva sloní druhy jako jeden, tím nepřímo podporuje i obchod se slonovinou v Jihoafrické republice. Pro druh zranitelný je možné dělat výjimky, není to s ním až tak zlé. Co by se ale stalo, kdyby IUCN, tedy Mezinárodní svaz ochrany přírody, udělal stejně jako genetici tlustou čáru a dva druhy afrických slonů oddělil?
Hodně nepříjemná pravda o slonech
„To bychom uviděli nehezkou pravdu,“ říká John R. Poulsen, docent tropické ekologie z Duke University. Oba druhy by totiž se svou početností v kategorii zranitelných živočichů neobstály. A museli bychom přiznat, že zatímco pro slony africké (ty velké, ze savan) nějaký plán záchrany máme, těm v pralesích zatím pomoci nedokážeme. Sloni pralesní jsou totiž nyní prakticky před vyhubením, a v roce 2024 už tu nejspíš nebudou.
Jak to? V rozmezí let 2002 až 2011 jejich počet (cca 100 000) poklesl o 62 %, a stávající populace dosahuje jen kolem desetiny potenciálního množství. V rámci součtu obou druhů je ale propad početnosti méně patrný, protože se skrývá v průměru. Pralesních slonů totiž bylo vždy významně méně, než těch afrických ze savan (těch je cca 415 000).
Práci slonů nikdo v pralese nezastoupí
Přitom drtivá převaha vědecké práce, záchranných programů i finančních zdrojů směřuje ke slonům do savan, a nikoliv do pralesů. Tomu se dá lidsky rozumět, Serengeti je přeci jen o poznání bezpečnější místo pro výzkum a zachraňování, než neprostupné pralesy v povodí Konga. Poulsen to rozhodně považuje za chybu a tvrdí, že ztráta pralesních slonů nás bude bolet. „Mají až neproporčně velký dopad na celý ekosystém, ve kterém žijí. Jsou to opravdoví krajinní inženýři pralesů. A když zmizí, sníží se tím obyvatelnost konžských pralesů pro stovky dalších druhů,“ říká Poulsen. Například? Bez slonů se změní skladba živočichů a rostlin, jejich distribuce napříč zalesněnými plochami i schopnost pralesů fixovat uhlík v půdě a biomase. Jak to?
Paseka po slonech je zapotřebí
Slon v pralese je pořád slon, a kudy projde, tam zůstává spoušť. Tedy světliny a průvaly, kterými může dopadat sluneční záření na přízemní etáže lesa. V hustě zapojeném porostu tropických lesů to jiný živočich nesvede. Stádo pralesních slonů takhle prosvětluje desítky kilometrů lesa denně, a prakticky tím umožňují existenci nějakého pestřejšího podrostu. Lámou stromy a větvě, loupou kůru, sešlapují vegetaci a odhalují holou půdu. Zní to dost destruktivně, ale každým krokem slona vzniká prostor pro další život a rozmanitost. Rozhrabaná termitiště, do kterých se slon dobývá kvůli soli, jsou zdrojem dusíku a sodíku pro okolní rostliny.
Chcete zachránit slony? Přestaňte je zabíjet
A když si slon odloží? Vzhledem k tomu, že konzumují přes 500 nejrůznějších bylin i se semeny, přispívají tak významně k jejich šíření. Vlastně, pralesní sloni jsou v džungli Středoafrické republiky odpovědní za šíření 43 % druhů stromů. „Ztráta pralesních slonů může pro jednou a definitivně proměnit tvář tropických lesů v Africe,“ říká Poulsen. Nepochybuje o tom, že administrativně uznat existenci dvou druhů slonů v Africe může pořád ještě nastartovat adekvátní změnu. Byť za cenu nepříjemného zjištění, že sloni jsou na tom ještě hůře, než jsme si mysleli. Neméně radikálně smýšlí i o obchodu se slonovinou. „Jediný způsob, jak zabránit vyhynutí slonů, je přestat je zabíjet. Obchod se slonovinou by neměl vůbec existovat, měl by být zakázán všude.“
reklama