Jak souvisí mizející motýli, léčivé byliny a znečištěné ovzduší? Hodně

Monarcha stěhovavý (na obrázku), stěhovavý motýl z čeledi babočkovitých, má problém.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Austin Thomason/Michigan Photography / eurekalert.org

Monarchové patří mezi opravdu nepřehlédnutelné druhy motýlů, a každé setkání s nimi je zážitkem. Nejen biologové, ale i vědou nepostižení lidé z Michiganu si proto všimli, že takových příjemných setkání v posledních letech povážlivě ubývá. A z tohoto důvodu začala Leslie Deckerová pátrat po příčinách. Ve velmi rozsáhlém experimentu pak dokázala spolu s kolegy rozluštit záhadu úbytku tohoto ikonického druhu. Její výzkum sice přináší odpověď, ale bohužel už nikoliv řešení.

Pokud bychom chtěli postup její práce popsat ve zkratce: dospělých motýlů je k vidění méně, protože se ukončení vývojové fáze dožije výrazně menší množství housenek. Na počátku sezóny je přitom housenek stejné množství, jako bývalo jiná léta. V čem je tedy problém? Podezření padlo na klejichu, živnou rostlinu, na kterou jsou housenky motýla potravně navázány. Vypadalo to ale na slepou cestu bádání, protože v posledních letech v Michiganu těchto rostlin také neubylo.

Deckerová se ale nenechala odbýt: pokud sedí počty housenek i živných rostlin, musí být zádrhel někde jinde. Respektive uvnitř. Klejichy jsou totiž za normálních okolností našlapány toxickými glykosidy, které housenkám motýla nevadí. Naopak, potravou získané chemikálie využívají při své vlastní obraně. Díky ní se stávají téměř nepoživatelné. Tedy stávaly. Klejichy v Michiganu teď nejsou už tak jedovaté, jak byly dříve! A housenkám proto neposkytují dostatečnou ochranu.

Co za tím stojí? Deckerová na experimentálních zahrádkách doložila, že za změnou stojí znečištěné ovzduší. Čím více oxidu uhličitého je kolem klejichy, tím méně toxických látek produkuje. Spalování fosilních paliv tak poněkud zdlouhavou cestou ovlivňuje úspěšnost přežití motýlů. Celé je to trochu složitější, protože chemické vlastnosti živné rostliny neovlivňují jen poživatelnost housenek predátory, ale také je ochuzují o povrchovou obranu vůči drobným parazitům. I ti umí s počty housenek pořádně zamávat.

Z komplikovaného případu mizejících motýlů ale vyplývá jeden zásadní nemotýlí závěr. Deckerová totiž odhalila, jak se ve znečištěném ovzduší proměňuje (snižuje) schopnost rostlin produkovat užitečné chemické látky. Třeba ty s antimikrobiálními účinky. A na tom by mohli být biti zástupci celé živočišné říše. Včetně nás. „Když hrajeme ruskou ruletu s koncentrací atmosférických plynů, zahráváme si současně s naší schopností nalézt v budoucnu jakoukoliv přírodní medicínu,“ varuje Deckerová.

Medicínsky využívané látky jako aspirin, digitalis nebo Taxol máme jen díky rostlinám. A pokud budeme i nadále zvyšovat koncentraci oxidu uhličitého v ovzduší, můžeme se dobrat stavu, ve kterém naše léčivé rostliny jednoduše přestanou léčit.