Katastrofické vymírání se nekoná – vědci to prý špatně spočítali
Zároveň však tým zdůrazňuje, že navzdory těmto omylům není pochyb, že planetě velké vymírání hrozí – jen zatím není tak katastrofické, jak se často uvádí.
„Statistická metoda, které je užívána pro výpočet rychlosti vymírání, je prostě chybná,“ říká profesor Stephen Hubbell z University of California v Los Angeles. „Zároveň ale platí, že přicházíme o různé přírodní celky rychleji, než kdykoliv v uplynulých 65 milionech let.“
Vysvětluje, že současné metody – velmi zhruba řečeno – vycházejí z modelů, při nichž se vědci snaží určit, jak se zvýší či sníží počet druhů v závislosti na zmenšování oblastí, který mají k dispozici.
„V naší studii dokazujeme, že tento matematický přístup je chybný a nevede k pravdivým výsledkům,“ konstatuje. „Výsledky jsou tedy opravdu velmi zásadně přemrštěné. Jsem si tím jist na sto procent, matematický důkaz je v uvedené studii.“
Polovina zatím nevymřela...
„To se ovšem samozřejmě nenaplnilo. Je ovšem možné, že další opravdu masové vymírání již začalo či brzy začne,“ říká Hubbell. „V historii Země již proběhlo pět vymírání, toto by bylo šesté. Z naší práce vyplývá, že máme k dispozici o trochu více času, než jsme si mysleli. Ale nejspíš ne o moc.“
Autoři studie se řadu let zabývali zkoumáním biodiversity v tropických pralesích a získali o ní obrovské množství dat. Pomocí speciálního systému byli na velkých území schopni rozpoznat a do map označit kolem 4,5 milionů stromů, představujících 8 500 druhů. Mnohé z nich jsou velmi vzácné – a navíc jsou na ně v ekosystému navázány další (často též vzácné) druhy živočichů. Pokud stromy zmizí, zmizí i živočichové.
Vědci tedy konstatují, že je naprosto zásadní snažit se biodiversitu na planetě ještě mnohem lépe zmapovat. „Potřebuje mnohem lepší údaje o distribuci života na Zemi, o tom, kde se jaké druhy vyskytují,“ říká Hubbell s tím, že to je věc, na kterou sami vědci nemohou stačit. „Je to obrovský úkol, do něhož by se měli zapojit i obyčejní občané a pomoci vědcům mapovat jejich místní prostředí. Jedině to nám může pomoci posunout se dál v tom klíčovém: jak se snažit bránit dalšímu vymírání.“
reklama
Další informace |
Nepřehlédněte rovněž dva rozhovory, které se tématu také věnují:
David Storch: Odhady poklesu globální biodiverzity jsou naprostá hausnumera
Dále čtěte |
David Storch: Odhady poklesu globální biodiverzity jsou naprostá hausnumera
AI pomáhá vědcům odhalovat parazitická vejce nakladená do cizích hnízd
Studie: Geny samic kukaček určují barvu vajec, otcové ovlivňují skvrnitost
Studie tvrdí, že chobotnice využívají svá chapadla k různým činnostemOnline diskuse
Zajímevé! - 20. 5. 2011 - Honza SmolaTo thrTo je docela zajímavý problém, o čem píšete. V této souvislosti bych se rád zmínil o jednom zajímavém fenoménu, který jsem u mnoha lidí zaznamenal. Při různých rozhovorech se leckterý dospělý zmíní o tom, že budoucnost nevidí nijak růžově. V těchto případech se tedy ptám, proč si zakládal rodinu, nevidí - li budoucnost svých dětí příliš optimisticky. Mně to prostě připadá nezodpovědné. Ovšem zdá se, že lidé jsou motivováni stejnými pudy, jako zvířata. Muži chtějí rozsévat sémě, vlastní geny, a ženy prahnou po mateřství, a to za jakoukoliv cenu! Zdá se, že jsme se v tomto ohledu příliš od zvířat nevzdálili. A co se týče rozrůstající se lidské populace, můžete toto konstatování brát ze dvou úhlů pohledu: 1. počet lidí 2. jejich nároky Při snížených nárocích na půdu, vodu, krajinu může samozřejmě pobíhat po planetě více lidí. Jsem možná naivní, ale tvrdím, že to jde. Stačilo by třeba jen nevyhazovat tolik potravin, jíst obecně méně (tloustneme)a pokud možno potraviny z místních zdrojů, chodit více pěšky a nejezdit tolik autem, nezastavovat zem. půdu průmyslovými zónami (opuštěných prům. areálů máme habakuk), nekácet zbytečně stromy, zřizovat přírodní rezervace, nenakupovat výrobky z chráněných druhů zvířat, nekupovat si zvířecí miláčky pocházející z nelegálních odlovů ve volné přírodě. A takových dalších příkladů dobrovolné skromnosti bych mohl uvést mnoho. Někde jsem četl, že jeden Evropan má takové životní nároky jako několik Afričanů dohromady. Zkusme s tím něco udělat. Je to výzva pro každého z nás, neboť všichni jsme součásti mozaiky života na Zemi. |
