Katastrofický narativ na Čechy nefunguje. Vystrašení jsou už dost, ukazuje výzkum postojů lidí ke změnám klimatu

Za koho se Češi považují? Na prvním místě za vlastence (72 %), ale hned těsně za tím i za ochránce přírody (71 %). Ale za klimaskeptiky se považuje jen 14 % respondentů. To a celou řadu zajímavých informací o Češích přináší aktuální výsledky rozsáhlého výzkumu veřejného mínění, který provedl tým Jana Krajhanzla z Katedry environmentálních studií FSS MUNI ve spolupráci s Green Dock. V reprezentativním vzorku 2762 respondentů byli i mladí lidé nad 15 let. Sběr dat proběhl od listopadu 2020 do února 2021. Jak za svůj výzkumný tým říká Jan Krajhanzl, smyslem výzkumu je posunout debatu o klimatické změně dál. „Z výzkumu vyplývá, že pro lidi už není důležitá otázka, zda klimatické změny jsou nebo nejsou. Tři čtvrtiny lidí si myslí, že klimatická změna probíhá už nyní a dalších 7 % se domnívá, že přijde v budoucnu. Její existenci dnes zpochybňují jen 4 % obyvatel České republiky,“ říká Krajhanzl. „Ukazuje se ale, že aktuální je u lidí nejistota, jak klimatické změny řešit.“ Toto poznání může podle Krajhanzla být pro veřejnou debatu impulz posunout se dál.

Výzkum v návaznosti na předchozí výzkumy veřejného mínění ukazuje, že u části veřejnosti došlo ke změně názoru na otázku klimatické změny. Oproti výzkumu před šesti lety výrazně přibylo lidí, kteří si všímají projevů změny klimatu. Prakticky všichni, kteří uvádějí, že za poslední dva roky změnili názor na ochranu klimatu, ji nyní podporují více než dříve. Ubývá naopak těch, kteří se domnívají, že se to s ochranou klimatu přehání.

Výzkumníci se v šetření pokusili zmapovat, čeho se lidé na klimatické změny obávají. „Nejčastější je obava, že jejich děti budou žít v horším světě,“ říká Renata Svobodová. S klimatickou změnou si lidé spojují pestrou paletu emocí. Nejvýraznější je pocit bezmoci, smutek a strach.

Podle výzkumníků lze data interpretovat tak, že lidé jsou klimatickou změnou vystrašeni už dost. „7,8 % respondentů nám odpovědělo, že ve spojitosti s klimatickou změnou pociťují extrémní bezmoc. 7,8 % se nezdá jako velké číslo, ale ve skutečnosti jsou to stovky tisíc lidí,“ vysvětluje kontext Renata Svobodová. „A podobně je to se strachem, smutkem nebo depresí. Lidé nepotřebují více vystrašit, řadě z nich může naopak tlačení na pilu v těchto otázkách psychicky ublížit,“ myslí si Svobodová.

Nabízí se interpretace, že lidé v souvislosti s klimatickou změnou potřebují objevit nový, nekatastrofální rámec. To může být užitečná informace pro aktivisty, vědce, novináře, podnikatele, ale v neposlední řadě i pro politiky.

Jak doplňuje Tomáš Chabada, veřejnost považuje ochranu klimatu za důležitou. Dvě třetiny jsou pro to, aby se přijala nějaká opatření. Jen pětina společnosti si myslí, že se to s opatřeními přehání. „Dvě třetiny respondentů například souhlasí s tím, abychom u nás snižovali emise, bez ohledu na to, co dělají jiné státy,“ říká Chabada.

Výrazným rysem české společnosti podle výzkumníků je, že sice lidé jsou ochotni dělat drobná opatření v rámci tzv. domácí ekologie (šetřit vodou a elektřinou, třídit odpad), ale už se jim moc nechce přímo podpořit aktivity na ochranu přírody nebo se přímo angažovat. „Lidé nemají velkou ochotu se jakkoliv zapojit. Nepodporují moc ani akce typu pouliční slavnost. A akce typu studentská stávka nebo blokování dopravy podporu většiny veřejnosti rozhodně nemají,“ říká Krajhanzl.

Důležitým rysem je nízká informovanost a znalost faktů o klimatické změně. V baterii otázek, testujících znalost, lidé často volili odpověď ‚nevím‛ či rovnou odpověděli špatně. Například byli respondenti šokování informací, že naše emise CO2 na hlavu jsou větší než Čína. „Lidé nevědí, jakou uhlíkovou stopu k té jejich domácí přidává tuzemská energetika a průmysl,“ říká Krajhanzl.

Respondenti deklarovali ochotu změnit způsob života, ale své životní úrovně se vzdát nechtějí. Lidé podporují, aby se omezovalo znečišťování a vyvíjeli nové technologie.

Ve výzkumu se výzkumný tým podíval také do nitra české společnosti testováním několika narativů ochrany klimatu, tedy zjišťováním, jak lidé na různé způsoby komunikace o této problematice reagují. „Jako nejúspěšnější se ukázal narativ zeleně optimistický. Změna klimatu jako příležitost k pozitivní změně,“ říká Jan Krajhanzl. Lidé podle něho také rádi slyší na narativ návratu zeleně a vody do krajiny, který si výzkumný tým pojmenoval jako Svěrákovský narativ. „Na část společnosti funguje i protekcionistický narativ alá ministr Havlíček. Musíme být energeticky soběstační….“ Naprosto propadl narativ katastrofický: planeta hoří, lesy umírají.

„Ukazuje se, že o klimatické změně je dobré mluvit jako o příležitosti, než jako hrozbě, rámovat ji odhodláním spíše než depresí,“ hodnotí výzkum Krajhanzl. Zároveň je podle něho důležité to, že veřejnost má silnou antipatii proti tomu, co k nám přijde zvenku. „Lidé by myslím ocenili, kdybychom aktivně vedli domácí debatu o řešeních, více by ocenili české odborníky v debatě,“ říká Krajhanzl.

Podle něho lidé vnímají, že změna klimatu tu je a je potřeba ji řešit. Zároveň ale platí, že představy společnosti, jak ji řešit, jsou mlhavé a útržkovité. „Vyplývá nám z toho, že je potřeba prohloubit klimatickou informovanost veřejnosti a místo katastrofických scénářů vnést do debaty scénáře budoucnosti,“ uzavírá Krajhanzl.

Výsledky studie České klima 2021 volně ke stažení.

---

reklama

---