Komise má příručku pro instituce: Jak zajistit ekologický provoz
Kdyby tyto organizace volily vždy ekologicky šetrné alternativy služeb či šetrné výrobky, pomohly by Unii k dosažení udržitelného rozvoje. Jejich poptávka po takových službách či produktech by dále povzbudila zelenou výrobu a pomohla by technologiím "přátelským" k životnímu prostředí získat trhy. A v neposlední řadě tento trend nutí k efektivnímu využívání energie a dalších zdrojů, prevenci vzniku odpadu, čímž je v důsledku možné i ušetřit peníze daňových poplatníků. Nová příručka dává příklady nejlepší užité praxe a poskytuje rady pro celý postup zabezpečení chodu instituce ekologicky přijatelným způsobem.
Komisařka pro životní prostředí Margot Wallströmová vysvětluje: "Veřejné instituce mají nesmírnou kupní sílu. Například: kdyby všechny veřejné organizace v Unii začaly odebírat energii z obnovitelných zdrojů, ušetřilo by se 60 milionů tun oxidu uhličitého nebo 18 % ze závazku EU vůči kjótskému protokolu na snížení emisí do roku 2012."
Fritz Bolkenstein, komisař pro vnitřní trh, považuje obsah vydané příručky za "jasného a praktického průvodce pro místní i regionální instituce v situaci, kdy se musí nějak vypořádat s pravidly, danými novými směrnicemi o veřejném nakupování. "S touto příručkou, doufám, povzbudíme sdílení nejlepší praxe a zkušeností z této politiky. Příklady jsme vzali z velmi širokého spektra institucí napříč celou Evropskou unií."
Směrnice o veřejném nakupování zboží a služeb, formálně přijaté 31. března 2004, objasňují různé způsoby, jakými mohou veřejné instituce vzít v úvahu ekologii při postupu zajištění svého provozu. Nedávná studie zkoumající praxi při zajištění nakupování pro úřady v 15 státech Unie ukázala, že jen 19 % všech veřejných správ zaručilo významný podíl zeleného nakupování (s použitím environmentálních kritérií ve více než polovině realizovaných nákupů).
Hlavní překážky jsou v nedostatku znalostí k tomu, aby úředníci nebo odpovědné osoby byly schopny stanovit správná ekologická kritéria při vypisování veřejných soutěží. Problémem jsou i rozpočtová omezení kvůli často vysokým předem stanoveným cenám zelených výrobků a služeb, a právní nejistota.
Příručka se pokouší najít návod, jak tyto překážky překonat: vysvětluje jasně, ne technickými termíny, jak zapojit ekologické ohledy v různých stádiích procesu zajišťování zboží či služeb. Trvá na tom, že je vysoce důležité brát v úvahu náklady na celý životní cyklus nakupovaných výrobků či služeb a referuje o na internetu trvale přístupné databázi, která poskytuje informace o asi stu výrobků a služeb (viz http://europa.eu.int/comm/environment/green_purchasing/cfm/fo/greenpurchasing/index.cfm). Také poukazuje na hodnotné informace v mnoha národních databázích a webových stránkách a na technicky přesné popisy národních i evropských ekoznačení.
Příručku a další informace lze nalézt na serveru Evropské unie http://europa.eu.int/comm/internal_market/publicprocurement/key-docs_en.htm.
reklama
