Le Monde: Hrozba sarančat
Od srpna byla jejich přítomnost zjištěna také v Mauritánii, Senegalu, Mali a Nigeru, kde právě probíhá jejich velká reprodukce. Pokud tato nebude zastavena, nová hejna se koncem roku budou vracet směrem na Maghreb.
Mnozí odborníci neskrývají své obavy před letošními invazemi sarančat, které by mohly být stejně drtivé jako v letech 1987 - 1988. "Situace je očividně velmi vážná. Stojíme před katastrofou očekávanou od října - listopadu roku 2003," upřesňuje Annie Monardová, specialistka na invaze sarančat z FAO (Organizace OSN pro výživu a zemědělství). FAO už od tohoto data podala mnoho žádostí o pomoc, ale bez velkých výsledků. Naštěstí však právě "začíná přicházet první mezinárodní pomoc. Zatím přišlo zhruba 32 milionů dolarů, schváleno bylo dalších 5 milionů. Na potření současného vzestupu množství sarančat však bude celkem potřeba zhruba 100 milionů dolarů," vypočítává Annie Monardová.
Za tuto katastrofu jsou zodpovědné silné deště, které spadly v Sahaře během loňského léta. To způsobilo, že se velké pouštní oblasti zazelenaly a zachutnaly sarančatům, které se následně hodně rozmnožily. Hmyzí hejna se následně přemístila směrem k Maghrebu, kde byla likvidována pomocí velkých dávek insekticidů rozprášených nad 5 miliony hektary.
Normálně, tedy mezi dvěma invazemi, žijí sarančata samotářsky a nejsou nebezpečné zemědělským kulturám. Vyskytují se v pouštních oblastech a suchých stepích, například na severu Mali a Nigeru a na jihu Alžírska. Jestliže však vydatně prší, přemnoží se a začnou se shlukovat do hejn. Jejich barva, morfologie, fyziologie ani jejich chování se přitom nemění ani v larválním, ani v okřídleném stadiu.
Mladé larvy se shromážďují do hejn o hustotě tisíců jedinců na metr čtverečný. Jen co mají křídla, zformují se do hejn. S extrémní dravostí se sarančata rychle přemisťují na velké vzdálenosti. Na jednom kilometru čtverečním se může nacházet i víc než 50 milionů jedinců. Každý okřídlenec váží v průměru dva gramy a tato populace sní za rok 100 tun čerstvého rostlinného materiálu. Chutná všechno: listy, květy, osivo, mladá kůra, pastviny. Mimo to poškození rostlin přitahuje parazitární infekce a zanechané výkaly sarančat na listech znemožňují proces fotosyntézy.
Země, kterých se to týká, mají vytvořený specifický servis určený k boji proti populacím sarančat, který by měl rychle zareagovat v postižených oblastech. "Jisté země, speciálně saharské, trpí chronickým nedostatkem prostředků," říká Michel Lecoq z montpellierské vědecké jednoty proti invazím sarančat.
"Před očekávanou pohromou žijeme přibližně 15 let stejně. Měly by však být připravovány pohotovostní plány pro okamžité zmobilizování rezervních fondů, abychom byli schopni reagovat do dvou, tří měsíců."
Momentálně se věci dostaly do stádia, které potřebuje "především bojovat proti invazím sarančat, aby byly zachráněny zemědělské kultury, užívat dohodnuté pesticidy a minimalizovat dopady na lidské zdraví," upřesňuje Annie Monardová.
Aby zvládli sladit akci, sešli se v Alžíru 27. července ministři zemědělství dotčených zemí v Komisi pro boj proti sarančatům v západním regionu (CLCCPRO) a sestavili plány pro období reprodukce, červenec - říjen 2004 a listopad 2004 - červenec 2005. "Situace je už teď pokládaná za velmi vážnou a je třeba, abychom vedli válku proti sarančatům, odvrátíme tak přízrak hladomoru v našem regionu," shodli se ministři.
Podle článku Christiane Galusové v Le Monde ze dne 31. 08. 2004
reklama
