Ledovce v Yukonu rychle tají, vědci varují před následky
Kanadský horský klub zjistil, že v Pohoří svatého Eliáše, které zasahuje z Yukonu i do Britské Kolumbie a na americkou Aljašku, tají ledovce rychleji než v jiných částech Kanady. Podle dřívějšího průzkumu v letech 1957 až 2007 ztratily tamní ledovcové masivy 22 procent své rozlohy, což zvedlo oceánskou hladinu o 1,1 milimetru.
Tání se nyní zrychluje, což vede k velkým změnám ve vodních zdrojích v níže položených oblastech. Například v roce 2016 se voda z tajících ledovců odklonila z řeky Slims, kterou napájí ledovce; důsledkem byl kritický nedostatek vody pro jezero Kluane, které je na seznamu světového dědictví UNESCO. Hladina jezera od té doby poklesla o dva metry a rybí populace tak ztratila přístup ke svým tradičním migračním trasám. V oblasti se navíc zvýšila četnost prachových bouří.
Profesor David Hik z kanadské Univerzity Simona Frasera upozorňuje, že vývoj kolem jezera Kluane je ukázkou toho, co lze v budoucnu očekávat i v jiných regionech. Jeho kolega Zac Robinson z Albertské univerzity poznamenal, že dění v Pohoří svatého Eliáše není ojedinělé a že v příštích 50 letech ztratí ledovce ve Skalistých horách 80 procent své plochy.
Globální oteplování, které výrazně mění klimatické podmínky na planetě, se státy zavázaly zpomalit v roce 2015 v pařížské dohodě, která si za cíl klade udržet zvyšování teploty výrazně pod dvěma stupni Celsia a co nejvíce se přiblížit hodnotě 1,5 stupně v porovnání s teplotou v předindustriálním období. Mezivládní panel OSN pro změnu klimatu (IPCC) nicméně tento měsíc varoval, že situace je natolik vážná, že naplnit cíle klimatické dohody lze již jen pomocí rychlých a dalekosáhlých změn.
reklama

Letošní časný nástup jara se podobá rekordnímu před dvěma lety, uvedli vědci
Ministerstvo životního prostředí chce výstavbu obnovitelných zdrojů dál od obcí
Státy EU finálně schválily snížení emisí o 90 procent do roku 2040. Zavedení emisních povolenek ETS2 se odkládá o rok