Letecká přeprava se udržitelnou jen tak nestane. Moc se o to ani nesnaží

Může se stát letecká přeprava osob udržitelnou? Článek uveřejněný v žurnálu The Ecologist o tom směle pochybuje. / Ilustrační foto

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | geralt / pixabay.com

Poptávka po letenkách neklesá, vlastně každý rok létá o něco více lidí, než ten předchozí. Letecké společnosti se snaží neutralizovat zvyšující se emise tím, že zavádí systém offsetových řešení: vypuštěné emise s pomocí třetích stran kompenzuje například výsadbou stromů. Autoři článku z Ecologist ale upozorňují, že kompenzace není totéž, co faktická absence emisí. Ty stále rostou, bez ohledu na počet zakoupených environmentálních odpustků. Letecké společnosti prý zatím selhávají tam, kde se nachází největší prostor pro reálné zlepšení. A to v adopci emise neprodukujících paliv.

Malá zlepšení nekompenzují velký růst

V současnosti je letecká přeprava osob odpovědná za 2,4 % globálních lidmi produkovaných emisí. Mezinárodní letecká přeprava si z tohoto koláče ukusuje 65 %. Největší současnou výzvou je celkový růst objemu přepravy, které meziročně stoupá o 7 % v člověko/kilometrech. A to vše za stavu, kdy se zlepšení efektivity (s využitím účinnějších motorů, lepšího spalování, optimálního plánování tras, ekologičtějších paliv) daří snižovat emise jen o 1-2 %. Toto malé pozitivní zlepšení ale není s to vyrovnat růst objemu přepravy a produkovaného znečištění.

Letecké společnosti navíc vynikají v tom, jak umazávat pozitivní efekt vlastních nápravných opatření. Obecně se prý zlepšilo „ekonomické vytížení“ letů, tedy jejich naplněnost. To ale zdařile stírá zavedená praxe přetankování, tedy situace, kdy letadlo nabere do nádrží výrazně více paliva, než k cestě potřebuje… jen aby se vyvarovalo vyšším poplatkům za paliva v cílové destinaci. Úspora je pak finanční, ale přetížený letoun produkuje během letu více emisí.

Emise započítané a přehlížené

A když už se tak bavíme o emisích: zatímco v návrzích plnění Pařížské klimatické dohody jsou zmíněny emise domácích leteckých přepravců (a o tom, že by se měly započítávat do národních uhlíkových bilancí), o těch mezinárodních se nehovoří. Jako by snad ani emise neprodukovaly. Přitom je to 1,6 % globálně. Navíc se při věčném zápasu o snižování emisního uhlíku nehovoří o tom, že zrovna uhlík není jediným znečištěním při létání unikajícím do atmosféry. Jsou tu třeba ještě oxidy dusíku, které také dělají pěknou paseku.

Biopaliva? Spíš jen na efekt

Podobně matoucí je pak začlenění biopaliv do letového provozu. Ano, v této oblasti se prý nachází výrazný potenciál ke zlepšení a snížení environmentální zátěže letů. Za určitých předpokladů. Třeba aby výroba biopaliv nekonkurovala výrobě poživatin a nepůsobila na životním prostředí víc škody než užitku. Což je aspekt, se kterým se moc nepočítá a těch pár leteckých společností, jež tankuje bio, se po původu paliva neptá. Navíc tankují v minimální směsi 50/50 s normálním palivem (nejmenší možný poměr, kdy už je palivo považováno za biopalivo a ekozdanění je nižší).

Letecké společnosti tedy zatím dovedně prolétávají legislativou, aniž by projevily skutečný zájem o zlepšení stavu. Snaha investovat do adopce skutečně udržitelných paliv, do praxe efektivního provozu nebo – v případě mezinárodní letecké přepravy – přijmutí odpovědnosti za produkované emise, tu zatím citelně chybí. Za současných podmínek není sektor letecké přepravy osob nastaven k udržitelnosti.