Malé návraty téměř vyhynulých druhů jsou velkou dobrou zprávou

Je libo také dobré zprávy? Ochranářům z celého světa se od roku 1993 podařilo úspěšně zabránit vyhynutí 48 druhů savců a ptáků. Bez jejich iniciativy by také míra vyhynutí druhů byla třikrát až čtyřikrát větší, než nyní je. Píše o tom Guardian.

Když v roce 1993 vešla v platnost Úmluva o biologické rozmanitosti, nedalo se tehdy čekat, jak zásadní význam bude brzy mít. V následujících letech se ale stala jednou z nejvýznamnějších mezinárodních úmluv v environmentální sféře, které kdy byly přijaty. S velmi hmatatelnými dopady na životní prostředí, jak dokládá pozitivně laděná studie, uveřejněná v žurnálu Conservation Letters. Ve své podstatě se věnuje osudům 21-32 ptačích druhů a 7-16 druhů savců, kteří by bez mezinárodního úsilí dnes nejspíš patřili k vyhynulým. Kalifornští kondoři, rys iberský nebo prase zakrslé ale patří k těm, kterým se pozornosti odborníků dostalo včas. Dalších 15 druhů ptáků a savců bohužel takové štěstí nemělo.

Studie, na které se podílelo 137 expertů, vycházela z filtrovaných dat o 81 druzích ptáků a savců (z celkem 17 046 vedených v databázi ohrožených druhů IUCN), u nichž se na základě známých populačních charakteristik dala prokazatelně vypočítat pravděpodobnost, že by se druh bez přijatých opatření stal vyhynulým. Příkladem může být například papoušek amazoňan portorický, jehož celou populaci bychom ještě v roce 1975 spočítali takřka na prstech (zbývalo posledních 13 exemplářů), anebo koně Převalského, kterého v šedesátkách žilo posledních 760 exemplářů, ovšem mimo původní mongolskou domovinu. Zprávy jsou to veskrze motivující.

Jak prozrazuje Stuart Butchart z organizace BirdLife International: „Ukazuje nám to, že zabránit budoucí ztrátě živočišných druhů je pro nás dosažitelným cílem. Navíc nezbytným pro udržení zdravé planety.“ Co za návraty druhů stojí? Pochopitelně, enormní lidské nasazení. Každý ze zachráněných druhů ale těžil z trochu odlišného přístupu. Ptákům například pomáhala aktivní ochrana před invazními nepůvodními druhy, záchranné programy v zoologických zahradách, vytváření přísně střežených rezervací. Savci utekli hrobníkovi z lopaty většinou důraznější ochrannou legislativou a jejím vymáháním v terénu, řízenými reintrodukcemi a znovu, s pomocí chovů v zoologických zahradách.

Studie samozřejmě nezmiňuje jen dobré příklady. Upozorňuje například na kolizní kurz, kterým k vyhynutí – zvýšené ochraně navzdory - směřuje kriticky ohrožená sviňucha kalifornská. Ohrožení pro ni představuje především nelegální rybaření. „Ve svých důsledcích je ale povzbuzující vidět, jak se některé druhy navrací zpět,“ říká Rike Bolam, jeden z autorů studie. „Naše analýzy přináší překvapivě pozitivní poselství o tom, že záchrana druhů možná je a v současnosti významně přispívá ke snížení počtu vyhynulých druhů.“ Obdobně to vidí i další z autorů, profesor Phil McGowan, který studii přirovnává k záblesku naděje. „Obvykle slyšíme jen špatné zprávy o krizi biodiverzity, ale tohle je dobrý příklad. Ani tak ale nemůžeme polevit a zapomenout na extinkci druhů, ke které dochází.“

---

reklama

---