Mělo spálení nosorožčích rohů smysl? Nebo by bylo lepší s nimi naložit jinak?

Na zoo to byl obrázek nevídaný: ozbrojenci celní správy zahalení v kuklách a vyzbrojení lehkými samopaly doprovázejí pracovníky Zoo Dvůr Králové, kteří v obyčejných papírových krabicích přinášejí rohy nosorožců. V září Zoo Dvůr Králové s velkou pompou spálila asi 50 kg svých zásob rohů. Nabízí se však otázka, jestli má pálení rohů smysl. Nebylo by lepší s nimi naložit jinak?

Své výhrady k pálení nosorožčích rohů formuloval fotograf Topi Pigula. Konstatuje, že kde je poptávka, tam dříve, nebo později vznikne nabídka. V případě rohů z nosorožců vznikla už dávno, neboť v tradiční čínské medicíně se používají nepřetržitě po staletí.

Podle Piguly by bylo z ekonomického hlediska lepší pod dohledem státu odebírat volně žijícím zvířatům rohy bez usmrcení. „Zvířata by se dál mohla pářit a vyrábět další zásobu keratinu, tedy hlavní stavební jednotku rohoviny,“ říká Pigula. Podle něho by to vedlo ke snížení ceny suroviny. Ruku v ruce by však měla jít kampaň vysvětlující, že rohy žádné léčivé účinky nemají.

„Pokud spálíme rohy u nás i v Africe, pak zvedneme jejich cenu. Zničíme přírodninu, abychom symbolicky podpořili myšlenku a fakticky se zbavili cenného artefaktu. Absurdita takového činu vyjde najevo při jednoduchém porovnání. Mořské želvy jsou méně atraktivní, než sloni a nosorožci, je jich více, nicméně i jejich krunýře jsou v čínské medicíně využívané. Ale o jejich pálení nikdo nemluví, neb by vypadalo asi dost směšně,“ myslí si Topi Pigula. Celý komentář Topi Piguly k tématu.

Domestikujme nosorožce

S Topím Pigulou v jedné věci souhlasí biolog Stanislav Komárek, který považuje za jedinou skutečně účinnou prevenci zakládání nosorožčích farem ve velkém. „Rohy jim lze bez újmy na zdraví uřezávat a dávat na trh. Jeden nosorožec poskytne za svůj život 4-6 rohů a zůstane v podstatě zdráv,“ komentuje to Komárek.

„A ač se nosorožci množí pomalu, vidím jako jedinou cestu jejich záchrany založení velkých komerčních chovů všech stávajících druhů, ideálně v tropech, v příznivých klimatických podmínkách,“ vysvětluje svou představu Komárek. „Cena rohů by byla vysoká, ale to je i dnes. „Nosorožci nemají v současném světě jinou šanci na přežití, než stát se domestikanty, byť velmi cennými. Jinak je čeká stejný osud, jako potkal už pratury, tarpany a jaký čeká i slony,“ tvrdí Stanislav Komárek.

Rohy jsou jak heroin

Zcela jiný pohled má Pavla Říhová, vedoucí oddělení mezinárodní ochrany biodiverzity a CITES na České inspekci životního prostředí. „Představte si jednoduchý příměr - pokud by bylo zabaveno 53 kg heroinu, myslíte, že by někdo uvažoval o tom, že by se měl prodat? Ale z jeho prodeje by se také přece utržilo hodně peněz a ty by se daly použít např. na protidrogovou kampaň… Každému asi dojde, že tohle je hloupost a zabavené drogy se mají zničit,“ říká Pavla Říhová.

Říhová také upozorňuje, že prodej rohů by byl trestný čin. „Obchod s nosorožčími rohy je zakázán a jakákoliv hodnota rohů je pouze hodnota teoretická, kterou by šlo získat jejich prodejem na černém trhu,“ konstatuje Říhová.

Komárkovu vizi domestikovaných a pro „sklizeň“ rohů chovaných nosorožců pak Říhová považuje za nereálnou. „Je to jednoduchá matematika - v současné době je na celém světě asi 28 000 nosorožců 5 druhů, oproti tomu cca 80 milionů obyvatel Vietnamu a asi miliarda obyvatel v Číně. Opravdu si myslíte, že taková poptávka může být jakkoli saturována? Všichni nosorožci světa by na to nestačili ani vzdáleně.“ Celý komentář Pavly Říhové k tématu.

Nemá smysl rohy držet v trezoru

„Zničení rohoviny je celkem jasným symbolem toho, jaký tak užitek asi rohovina může mít – žádný,“ konstatuje Jan Stejskal ze Zoo Dvůr Králové (pozn. red. Jan Stejska dříve působil jako šéfredaktor serveru Ekolist). „Zatímco před měsícem se o nosorožce česká média skoro vůbec nezajímala, dnes se díky spálení rohoviny docela živě diskutuje o tom, jak co nejlépe nosorožce zachránit,“ dodává.

Jan Stejskal připomíná, že obchod s nosorožčí rohovinou v minulosti legální byl. „A toto období se nedá nazvat jinak než jako jatka, během nichž byly vyvražďovány tisíce až desetitisíce nosorožců. Až po zákazu mezinárodního obchodu s rohovinou a především po následných zákazech vnitrostátního obchodu v důležitých konzumentských zemích se podařilo stavy některých druhů nosorožců stabilizovat,“ tvrdí Jan Stejskal.

Podle Stejskala nemá smysl si legální zásoby rohů držet. „Teoreticky bychom si ještě rohy mohli nechat v trezoru a půjčovat je na výstavy. I tuhle fázi už má ale dvorská zoo za sebou. Dva rohy ze sbírek zoo byly před časem ukradeny z výstavy v zámku Napajedla, a zatímco zloděje se podařilo dopadnout, rohy už se nenašly. Skončily nejspíš na černém trhu a přispěly k roztáčení poptávky,“ říká Jan Stejskal. Celý komentář Jana Stejskala k tématu.

---

reklama

---