Místo brownfieldu mají v Semilech stavbu roku
Přestavba bývalé textilky na budovu Městského úřadu v Semilech už dokonce cenu za Stavbu roku získala, bylo to však jen v samostatné soutěži Libereckého kraje. Podle poroty se autorům rekonstrukce, architektům Filipovi Horatschkemu a Janu Dudovi, podařilo dobře propojit prvky industriální stavby z 19. století s moderními trendy. Protože však předělávání chátrajících baráků a zaneřáděných pozemků zatím nepatří mezi typické hobby investorů, zněla při předávání titulu Stavba roku Libereckého kraje i slova o osvíceném investorovi, kterým byl Městský úřad v Semilech. Když se ale člověk ptá po začátku celého příběhu, zjistí, že dnešní sláva je vlastně "neblahým" důsledkem reformy veřejné správy a že osvícenost se ve městě nerodila snadno.
 |
|
| Rekonstruovaná budova MÚ Semily. | |
| Foto: J. Lukeš/MIS Semily |
Prostory okresu nebudou
Před několika lety se rušily okresní úřady a agendu, o kterou se staraly, od nich částečně převzaly krajské úřady a částečně pověřené obce. Jeden okresní úřad se tenkrát nacházel i v Semilech a vedení města doufalo, že společně s povinnostmi budou na semilský městský úřad převedeny i prostory, v kterých okresní úřad sídlil. "‚Péčí' bývalých zaměstnanců okresu a vládních dislokčních pracovníků ovšem skončily v rukou někoho úplně jiného a město stálo před úkolem, kam úřednictvo s nově nabytou působností umístit," vypravuje starosta Semil František Mojžíš. Úředníci mohli zůstat v tehdejších pěti různých objektech městkého úřadu. Ty ale byly daleko od sebe, a jejich návštěva tak byla pro občany poměrně nepohodlná. Jako druhá možnost se jevila úprava nějaké vhodné budovy, i to však mělo svoje problémy. Stát na případnou úpravu vyčlenil paušální částku něco přes 16 milionů korun, což pro účely přestavby zdaleka nedostačovalo. Nicméně někteří semilští zastupitelé začali kroužit kolem opuštěné fabriky v centru města u Riegrova náměstí, která leží jen pár metrů od radnice. Úřady by tak byly jen ve dvou budovách, a to ještě stojících blízko sebe.
V továrně, kterou nechal postavit na konci 19. století František Schmitt, se původně tkaly látky, později zde sídlila i kovovýroba, naposledy firmy Vista. Ta se ale rozhodla přestěhovat jinam a v době sháňky po prostorách pro úředníky už byla budova prázdná. Zastupitelé, kteří se pro přestavbu továrny v centru nadchli, nakonec dokázali přesvědčit zastupitelstvo a to těsnou většinou požehnalo nákupu znečištěné fabriky a její přestavbě na úřední budovu. I potřebných 40 milionů město sehnalo. "Přestavba přitom měla a kupodivu dodnes má celou řadu odpůrců, kteří ji považují za vyhozené peníze. Já si ale myslím, že se nám podařilo zabít několik much jednou ranou," argumentuje starosta Mojžíš, který společně například s místostarostou Stanislavem Pěničkou patřil mezi zastánce rekonstrukce. Ze středu města zmizel nepěkný dům, který by jen chátral a případně přitahoval vandaly. Celá část centra byla navíc vyčištěna a úřad získal nejen moderně a funkčně zařízenou, ale taky velmi hezkou budovu.
Prestižní úspěch
"Museli jsme dům očistit od množství přístaveb, vyčíst původní podobu budovy šlo jen obtížně. I okolí bylo zanedbané," popisuje počáteční situaci architekt Filip Horatschke. Protože fasáda úřadu neměla mít nějaký ozdobný účel, zvolili architekti šedou barvu. Když ale návštěvník vejde dovnitř, promění se úřad v prostředí barevné až veselé. Rozlehlý prostor bývalé tovární haly je uvnitř rozdělen na samostatné, různě zbarvené boxy, v nichž sídlí jednotlivé odbory (mimochodem odbor životního prostředí je oranžový, zelená barva patří části odboru dopravy). V konstrukci zůstaly zachovány staré trámy a litinové sloupy, některé místnosti mají v prosklených dveřích mléčné sklo, jiné jsou průhledné a je tak snadno vidět, co se děje v kanceláři. Celá budova si zvenčí zachovala továrenský vzhled, přitom působí přívětivě. "Pro město je to prestižní úspěch. A já osobně to pokládám za jeden z vůbec největších úspěchů své politické kariéry. Ten úřad tady totiž bude stát, i když já už tady nebudu," usmívá se za svým starostovským stolem spokojeně František Mojžíš.
Na budovu se prý občas přijedou podívat kolegové z jiných měst, žádná lavina veřejných investic do vyčištění a přestavby zanedbaných areálů se ale po semilském příkladu nestrhla. "Že by nám drnčely telefony se zakázkami na brownfields, to zrovna ne," přitaká achitekt Filip Horatschke.
Jak semilská rekonstrukce dopadne v celostátní soutěži Stavba roku (jde o zcela jinou soutěž, než je ta pořádaná Libereckým krajem), ještě není jasné. Zatím se dostala mezi 15 nominovaných staveb, celkové výsledky budou známy 19. září. Už postup mezi nominované ale značí jistou kvalitu, ostatně jako povedenou hodnotí semilskou rekonstrukci i Ivan Jáč z Hospodářské fakulty Technické univerzity Liberec. On sám se podílel na soupisu brownfields v Libereckém kraji, z kterého se dá vyčíst, jak velkou výjimkou semilská rekonstrukce je. Jen v Libereckém kraji totiž počet brownfields dosahuje několika stovek. Ivan Jáč s kolegy proto připravili katalog sedmdesáti z nich. Chtějí tak přispět k tomu, aby si aspoň některých z nich všimli investoři a připravili jim podobně šťastný osud, jaký potkal bývalou továrnu v Semilech. "Nespecializujeme se pouze na tohle téma, ale renovace brownfields a továren nás zajímá. Kdyby bylo podobných příležitostí víc, byli bychom jedině rádi," říká k tomu za svou kancelář architekt Filip Horatschke.
Katalog neprůmyslových deprimujících zón Libereckého kraje najdete na http://ndz.hf.vslib.cz/.
Článek je převzat z tištěného EkoListu 08-09/2006.
Dodatek 29. září 2006: Rekonstrukce semilské radnice byla 19. září vyhlášena Stavbou roku 2006. "Za vytvoření neobvyklé, přátelsky působící úřední budovy se zřetelem k novému zhodnocení dochovaných částí původního průmyslového objektu a celkovou kultivaci okolního prostředí" - tak v tiskové zprávě udělení ceny zdůvodnili hodnotitelé.
reklama
