Množství kyslíku ve sladkovodních jezerech rychle klesá. Ohrožuje to vodní organismy i kvalitu pitné vody

Čeští hydrobiologové do studie dodali dlouhodobou řadu výzkumných dat z vodárenské nádrže Římov na Českobudějovicku, kterou pravidelně monitorují od jejího napuštění v roce 1979. "Voda v nádrži se za tu dobu oteplila na hladině o 2 stupně, což je nejméně o jeden stupeň víc, než je průměrný teplotní nárůst ve světových jezerech. Je to způsobené změnou atmosférického proudění nad střední Evropou,“ vysvětlil Josef Hejzlar.

Foto | Petr Znachor / Biologické centrum Akademie věd ČR

Podle toho koncentrace kyslíku v jezerech v mírném pásmu klesly od roku 1980 v průměru o 6 procent u hladiny a až o 19 procent v hlubších vrstvách vodního sloupce. Jezera tak ztrácejí kyslík až devětkrát rychleji než oceány, což je rychlost poklesu, při které brzy začne docházet k zásadnímu ovlivnění vodního ekosystému jezer a nádrží. „Jezera jsou indikátory změn a potenciálních hrozeb v životním prostředí, protože reagují na děje v okolní krajině a atmosféře. Zjistili jsme, že se velmi rychle mění, což ukazuje, jak výrazně už probíhající atmosférické změny ovlivnily ekosystémy,“ řekl hlavní autor studie Stephen Jane.

Projekt analyzoval více než 45 000 záznamů o hloubkovém měření koncentrace kyslíku shromážděných od roku 1941 z téměř 400 jezer po celém světě. Čeští hydrobiologové do studie dodali dlouhodobou řadu výzkumných dat z vodárenské nádrže Římov na Českobudějovicku, kterou pravidelně monitorují od jejího napuštění v roce 1979. "Voda v nádrži se za tu dobu oteplila na hladině o 2 stupně, což je nejméně o jeden stupeň víc, než je průměrný teplotní nárůst ve světových jezerech. Je to způsobené změnou atmosférického proudění nad střední Evropou,“ vysvětlil Josef Hejzlar.

Sladkovodní jezera tvoří tři procenta zemské plochy. Ale obsahují mnohem pestřejší škálu rostlin a živočichů než jiné lokality. Výzkum poukazuje na to, že s úbytkem kyslíku ve vodě tak může způsobit vyhynutí nejrůznějších druhů organismů. Navíc naopak prostředí pak může vyhovovat zvýšené tvorbě bakterií. Kromě toho se ze sedimentu na dně začne uvolňovat do vody víc fosforu, který již nyní v přesycených rybnících a jezerech představuje velkou živinovou zátěž a způsobuje mimo jiné růst řas a sinic, jež mohou produkovat toxické látky.