MSNBC: Gumové kachničky brázdí světové oceány
Firma, která vyrábí koupelnové hračky, vyplácí za každou nalezenou gumovou kachnu, želvičku, žábu a bobra odměnu 100 dolarů. Chce totiž zpětně určit trasu, kterou mořské proudy hračky nesly. Oceánograf Curt Ebbesmeyer doufá, že tento případ by mohl pomoci vědcům při zkoumání oceánských proudů i chování odpadu, který se dostane do moří. "Víme toho o oceánech poměrně málo a gumové kachničky jsou dobrou příležitostí něco se naučit." Když se podaří zdokumentovat jejich rozptyl a vzdálenosti, které dokázaly urazit, může to pomoci lépe pochopit fungování mořských proudů, do jaké míry tyto cesty kopírují migrující ryby a jiné přírodní zákonitosti.
Hledání v prvních letech podnítilo vznik počítačového modelu, který dokázal správně určit, že hračky vyplavou v Tichém oceáně po cestě trvající tři roky a delší než 16 000 kilometrů. Podle modelu některé kachničky při cestě Severním ledovým oceánem zavítají od oblasti severního pólu, kde se jejich cesta výrazně zpomalí díky zamrzající vodě. Hračky se normálně pohybují rychlostí 24 kilometrů za den, ale v ledových oblastech jen 1,6 kilometru. Část nákladu, která se vydala severní cestou, by letos mohla doplout na západní pobřeží Spojených států. Gumové kachničky a želvy, které se rozhodli pro cestu na druhou stranu by se měli letos objevit na pobřeží Jihoafrické republiky po cestě dlouhé 32 000 kilometrů.
Ebbesmeyer poukazuje na fakt, že se na gumových hračkách dá výborně demonstrovat problém "oceánského smetí". "Deset až dvacet procent odpadů se totiž dostane z jednoho kontinentu na druhý," odhaduje podle svých propočtů. "Třicet procent pluje až tři roky a najde se i 50 let starý odpad, který moře vyplaví". Podle něj se ze 100 milionů přepravovaných kontejnerů kolem 10 000 každoročně dostane do moře. Nevládní organizace "Advokáti oceánů" potvrzuje, že kontejnerové lodi jsou dnes stavěny mnohem vyšší a širší a díky tomu narůstá případů rozsypání nákladu a 30 % přepravovaného materiálu je nebezpečných životnímu prostředí. Ebbesmeyer se rozhodl naléhat na místní velké firmy ohledně monitoringu pobřeží v oblasti města Seattle. Okamžitě tak objevil těžké kovy včetně olova, které se do moře dostalo 6 400 kilometrů od pobřeží.
Podle článku Miguela Llanose MSNBC 24. 07. 2003.
reklama