Na české recyklátory textilu se obracejí kvůli požadavkům EU i velké korporace

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

Podle Šimka jsou postupně zaváděné povinnosti vyplývající z Green Dealu možná přísnější, než by mohly být, ale s ohledem na to, jak textilní průmysl zaplavuje planetu obrovským množstvím odpadu, je potřeba stále bobtnající problém řešit. "Nejsme v tom sami. Každý k tomu přistupuje trochu jinak, ale řeší to například i Japonsko, Austrálie či USA," poznamenal Šimek. V Evropě se nyní recykluje zhruba jedno procento textilu.

Vzhledem k tomu, že velké nadnárodní firmy hledají v Evropě svého "recyklátora", obává se Šimek toho, že až se do toho pustí většina českých firem, nebudou moct najít volnou kapacitu. Pro recyklaci toho, co se v Evropě prodá, nyní kapacity postačují zhruba ze sedmi procent.

"My Češi často čekáme, že to nakonec nějak dopadne, a ono to dopadne. Ale pro mnohé může být pozdě, když budou muset udělat nákladná opatření splňující nové požadavky za jeden či dva roky, místo aby si je rozložily do více let. A jde o velké náklady," řekl Šimek. Některé, obzvláště menší firmy by to mohlo položit.

Přístup českých firem je podle něj trojí. Některé už se snaží mít nulový odpad, recyklovat a vyrábět vlákno, další hledají svého recyklátora a poslední to zatím neberou vážně a pro ně pak může být pozdě. Na druhou stranu Šimek vidí velkou příležitost pro vznik firem, které budou textil recyklovat a z vlákna vyrábět i finální produkt tak, jak funguje například jeho Retex. "Jsou na to i dotace, ale je potřeba velký vstupní kapitál. Vyšší desítky či nižší stovky milionů korun, pokud to má být moderní technologie," uvedl Šimek.

Komplikovaná je podle něj aktuálně také situace samospráv a společností, které zajišťují svoz a třídění textilního odpadu. Od letoška obce musejí zajistit třídění textilu, jenže na to nemají peníze. A svozové firmy tak peníze od obcí zatím nedostávají. Dosud žily především z toho, že ty nejkvalitnější oděvy prodávaly jako secondhandové hlavně do Afriky.

"Jenže EU pomalu tento byznys do Afriky omezuje, textil je pro ni surovina a ne odpad. Afrika už textil chce méně než dřív a výrobci zatím nemusejí do systému platit za svoje výrobky. A nebudou muset ani příští rok, takže v tomto systému zatím peníze chybí. Neuchopili jsme to zatím dobře, ale problémy mají v Evropě všichni," poznamenal Šimek.