Na Chrudimsku dnes na pole vyrazili oráči s pluhy taženými koňmi

Celkem hledím, že dnes (v éře traktorů) se něco podobného ještě koná - nakonec počet účastníků tomu odpovídá... Někdy v devadesátkách jsem pozoroval při orání záhumenky staršího pána - pamětníka, kdy se ještě oralo koňmi běžně, jak s citem a přitom poměrně rychle a úhledně obracel skývy ornice. Dostalo se mu pochvaly a obdivu (od měšťáka), na vesnici se to bralo tehdy jako normálka... Tím více obdivu a uznání mají všichni ti, kdo i dnes dodržují tradici, resp. kulturní krajinu úzkých políček.

Než to orání ( to mají spíše jako koníčka ),
by se koně mnohde mohli použít k sečení luk.

:-))) měl jsem dobrého známého,přítele,klienta,ten oral políčko osly.Hřebec a oslice.Malebnější než malotraktor.A tento pár měl ještě oslátka.

Na té scéně je nejmalebnější ten klid, kdy slyšíte povely koni, hovor mezi kočím a majitelem pozemku, čvirikání vrabců. Cítíte vůni půdy, kterou nepřebíjí smrad spálené nafty, prostě celá ta atmosféa je úplně jiná, téměř posvátná. Když do toho vtrhnou hlučné a rychlé mašiny, utíkám co nejdál...

Malebná aranžovaná fotka jistě.Ale na tomto foto...postroje,oj vozu .... ze skládky.
Vám už také není také třicet,tak víme,že tato práce je fyzicky náročná.Já včera pomáhal vozit balíky sena,...jako řidič,ruční práce je pro mladší generaci,překážel bych.Máme to štěstí,že se můžeme prací ještě bavit,není to boj o potravu,přežití.

jo, je to hezký. ale v dobách, kdy se oralo, sekalo a sklízelo ručně a jen se zvířaty, tak nebyl život žádnej med. od jara do podzimu těžká a neustávající dřina.
takové orání koňma nebo sekání kosou je hezkej koníček, ale jen v případě, že nám každej měsíc přistane na účtu plat, důchod nebo renta (či výnosy z akcií).

Jo,
tak to je i když by mnohým neškodilo, takovou ruční práci " ochutnat ".

Snad je jasné,že jde o hobby.Zábava po práci.

rozumím. taky rád seču kosou. ale 8 hodin denně 5 dní v týdnu a jen za byt a stravu bych to dělat opravdu nechtěl. a to se dřív na senách a při sklizni nedělalo jen 8 hodin.

.... :-) toto dnes nikdo nepamatuje.

Jde především o míru (exploatace). Za optimální považuji dobu 60. do poloviny 70., kdy se prolínalo staré s moderním (koně - Zetorek). Hodně záhumenek, dobytek, prasátko, slépky... úplně jiná (navázaná) diverzita. S dnešními pustými, zchemizovanými megalány u mě neuspějete ani náhodou... Prostě dobře (optimum) už bylo.

Jo,je to hrozné.Ti mladí.Nejhorší je,že to už nejsme my .... teď bez legrácek.Pořád ještě spolupracuji i s lidmi o více jak generaci mladšími a jde to.Staré časy se nikdy nevrátí.

Do tohoto oboru se hlásí naprosté minimum studentů, provozy se v max. míře automatizují, protože rukama dnes nikdo dělat nechce. Tak ještě posouvat prstečkem displej mobilu...

Fakt to tak strašné není....dobří ošetřovatelé hosp.zvířat jsou i děvčata dnes 20-25leté,našinci.Nepracovat v tom,tak to snad nevím.Automatizace tu samozřejmě je,jde jen o to,že tito mladí mimo porozumění se zvířaty musí mít i počítačovou gramotnost.A to není problém.Minimum....těžko říct.Když to umíme,tak krávy nadojí místo 4tis.kg mléka za laktaci v roce 1990 dnes 12 tis.a díky jiné generaci techniky obslouží více zvířat.

Moji zahradu orávaly kamarádovy koně, ale to už je historie stejná,
jako jejich náhrada stavebním vrátkem a pluhem obracákem. I to jsem
nahradil elektrickým pojezdem s pluhem pro snadnější obsluhu. Ono
o koně se staráte 365 dnů v roce a vrátek, či pojezd a traktor může
354 dnů odpočívat a pracovat pouze jeden den bez krmení a každodenní péče. Proto lidé nahradili koně stroji, aby si ušetřili každodenní
práci. Pro koňáka neexistuje dovolená a volné víkendy jako pro
traktoristu, kterému vypnutím motoru končí směna. Navíc pořizovací
cena takového vrátku, či elektrického pojezdu není zdaleka taková,
jako pořízení, krmení a ošetřování koně. Navíc nečekám na volný
termín kočího a orám, kdy mi to více vyhovuje. Romantika prohrává
s realitou a ekonomikou a nikdy už nevyhraje i kdyby se všichni
její zastánci stavěli na hlavu. Totéž platí i pro úzká políčka
dělená mezemi, které nemohou konkurovat lánům a širokozáběrovým
strojům. Pokud chtějí naši zemědělci konkurovat třeba ukrajinským,
či americkým, tak se k nudličkám polí vracet nebudou. Pokud je
ale bude někdo dotovat, tak se k nim mohou vrátit, ale KDO TO
BUDE DOTOVAT ? Ekologové, stát a nebo spotřebitel dražšími
potravinami? Nesněme a buďme realisté, prameny dotací vysychají
a čeká nás probuzení do kruté reality globálního trhu.

Pane Břetislave,jak to pozoruji,nás pár seniorů si tu pochvalujeme,jak se máme dobře.A určitě si to zasloužíme.
Koně.....
Když jsem byl na VŠ v druháku,musel jsem se začít i učit.Stál jsem před rozhodnutím jestli se vzdát koní nebo vandrování,od trampingu po alpinismus.Pustil jsem koně,a dobře jsem udělal.Co jsme si na horách užili,potom nás pustili i do Alp!!!
No a dnes máme na zahradě 2 koně...

Jsem na tom podobně. Jsem rád za mé četné koníčky,
protože objektivními okolnostmi musím některé už
vypustit, ale zůstávají mi jiné. Lituji ty, kteří
se plně věnovali pouze jednomu koníčku a už se mu
nemohou věnovat. Přišli o náplň života a zůstala
zahořklost a pár hezkých vzpomínek. My co máme
stále nějaké koníčky se nenudíme a máme se z čeho
stále radovat. Z "velkých vandrů" zůstaly "malé"
s partou stejně tak už "postižených" a 1-2 x
měsičně country večery v hospůdce. Je to prostě
kompromis mezi zdravím a koníčkem. Mám plno
kamarádů mezi koňáky, co přešli ze sedla na
kozlík bryčky a z kozlíku už jen na sedadlo
cestujících. Nejen věk, ale i zdraví limituje
i mnohé mladé lidi a nic se nemá přehánět. Mám
kamaráda koňáka ve věku 83 let, který už 15 let
koně nechoval a který se chystá koně koupit pro
pravnučku, aby měla důvod k němu jezdit z druhé
strany republiky. Považuji to za zoufalost a za
přecenění sil zklamaného pradědy z rodinných
vztahů. Sám se sotva drží na nohou a chovat koně
pro několik dnů projížděk vnučky? Nenechá si to
vymluvit, že z vysokého důchodu ji může zaplatit
jízdu na koni u mého známého. Vše má totiž své
meze a na živé zvíře musí být nejen čas a síla,
ale taky možnost záskoku při nemoci. Míval jsem
vždy služební psy, ale pes závislý na pánovi je neštěstí při jeho delší nemoci. Je to i trápení
psa a od určité doby jsem se i toho koníčku vzdal.
Nemám sílu navštívit psí útulek, kde takoví psi
často končí v osamění bez pána toužící po něm
a nebo alespoň nějakém jeho náhradníkovi. Byl
jsem tam vybrat sousedům vhodného psa i k dětem
a doslova jsem s pláčem utekl. Lidská sobeckost
pořídit si na stáří společníka a byť nechtíc ho
opustit je sobeckost. Zvíře není pouze k zábavě,
ale je to závazek s ním dožít a nenechat ho tu po
své smrti a nebo v nemoci. Je lépe se věnovat
něčemu jinému, než zvířatům, které mne mohou už
přežít a budou beze mne možná i trpět. Divokým
zvířatům možná chybět nebudu, rybám taky a ani
těm stromům a rostlinám na zahradě tak, jako psům,
koním a jiným na lidech závislých tvorech. Držím
vám palce, ať se ve zdraví můžete koním věnovat
a ať máte odpovědné pokračovatele. U toho mého
83 let starého kamaráda s tím ale nesouhlasím a
tvrdím, že být chovatel koní, tak mu už koně ani
neprodám. Je to jako se psy, kdy si zodpovědný
chovatel vybírá kupce na svá štěňata a někomu je
ze zásady neprodá. Idiota se dá často poznat hned
po prvých slovech a takovým se zvíře nesvěřuje.
Pokud mu někdo koně prodá, tak u mne ztrácí sympatie
rovněž jako nyní ten můj kamarád. Řekl jsem mu, že
se zbláznil a bláznům do rukou zvíře už nepatří.
Snad k tomu nedojde, protože bude vyžadovat pomoc
při některých pracích na které se už necítím a to
jsem mu taky na rovinu řekl. Přecenění sil je
totiž největší hloupost, kterou znám. Mimochodem
koně jsem vlastní nikdy neměl a využíval jsem
občas koně kamarádů k rekreačnímu ježdění. Po
pádu z koně v 55 letech jsem si uvědomil, že už
není tělo tak pružné ustát pády a zůstal jsem
u fandění těm, kteří jsou odvážnější než já.
Jinak vandr s krytým vozem taženým dvěma koňmi
s kytarou a banjem je zážitkem na celý život,
když jsme objížděli ostatní koňáky a osady.
Říkám tomu zastydlá romantika, kterou jsem si
splnil po padesátce, kdy na ni bylo více času.
Dnes už bohužel nežijí oba organizátoři a tak
zůstaly pouze ty vzpomínky.

Naši dva koně jsou důchodci,na odpočinku.V sobotu je Banjojamboree,budeme tam.Pořád chodíme na vandry,tedy spíše ve dvou,no a muzika také furt,ta moje kytara a mandolina a já banjo.I je možné,že jsme se někdy potkali.Určitě chceme stihnout dílnu.B.Evanse vokály....

Možná jsme se potkali kdysi, když jsem obrážel Svojšice, Portu, Kopidlno, Mohelnici a u nás na Severní Moravě naše místní akce. Na pěší vandrování mi stačily Beskydy, Oderské vrchy
a Jeseníky .
Mi vždy šlo spíše o partu, než o dálku, kam
jedu. Zbytkem republiky a mimo ni jsem putoval na kole v době bez cyklostezek s koly Favorit,
Eska, Liberta a z nouze Velamos. Stany vážily
snad po dešti metrák, ale všude bylo plno velmi hodných lidí, kteří rádi pomohli, když
viděli, že jsme jako oni. Dnes je sice plno
cyklostezek, ale taky problémů s dopravou
kol dvacetičlenného pelotonu vlakem a taky
ceny služeb už nejsou lidové. Stále se ve
dvou dá spát někde v lese, ale dvacet lidí
už nikdo ani nechtíc nepřehlédne. Musí tak
zasáhnout a situaci vyřešit. Zažili jsme
i noční balení s pokutou za přespání na
kraji lesa a stresující přestup s koly v
Praze, což ukončilo naše cyklovandry.
Ta dnešní přeprava kol auty má daleko od
puťáku pouze na kolech přes tři kraje
s příjezdem a odjezdem vzdáleném od sebe
stovky kilometrů. Při dopravě autem je to
popojíždění kolem parkoviště auta a navíc
se strachem, zda tam to auto a držáky na
kola budou. To se loni stalo kamarádovi s
manželkou, když se vrátili k autu, držáky
nikde a co s koly? Rozebral je na díly,
nacpal do kufru a už nebude jezdit ani tak.
Navíc máme uschované vstupenky na památky
v ceně 3 Kč děti a vojsko a 5 Kč dospělí
tam, kde to je nyní 500. O tak mnoho se nám
tedy příjmy nezvedly. Možná pouze některým.
Nyní mi stačí zbytek príma party a blízké
okolí, protože spokojený život se neměří penězi a vyjímečnými zážitky, ale vztahy s
fajn lidmi a každodenními malými radostmi.
Mí předkové mimo vojny byli jen ve vedlejší
vesnici a taky žili spokojeně a radostně.
A mnohdy více, než dnešní zcestovalí lidé
létající po celém světě, ale bez opravdových
přátel na které se mohou spolehnout.

Lidé se tu nemusí jej hádat a ždímat ze sebe žluč,je tu i porozumění a kamarádství,a i o tom je trampig .... to je dobře.Vstupenky kupuji jako studenti a vojsko,pokladní porozumí . :-)))

A nelezte raději na diskuzi tramping posté.Vylila se tam známá žumpa.