Nacisté chtěli továrny v pěti jeskyních v Moravském krasu, nevratně je poškodili

Týkalo se to i jeskyní v Moravském krasu, kterých je přes 1100. Z nich si pro účely vybudování továrny vybrali nacisté podle Fleka pětici vhodných. "V severní části krasu se jednalo o jeskyni Kůlnu u Sloupu, dnešní východ ze Sloupsko-šošůvských jeskyní. Druhým objektem zájmu se stala jeskyně Michalka ležící poblíž silniční křižovatky Holštejn – Ostrov u Macochy – Sloup. Dalšími vhodnými prostory byly jeskyně Stará Drátenická a několik desítek metrů vzdálený Výpustek, ležící u silnice ve směru Křtiny – Adamov. Poslední pravozovnou se měla stát jeskyně Býčí skála u Josefova," popsal Flek.
Přebudovávání začalo u čtyř z nich, a to počátkem roku 1944. "I přes náročnost prací probíhala přeměna jeskynních prostor velice rychle a výrobní program se v některých nově vybudovaných pracovištích rozběhl již po půl roce. Jeskyně zůstaly úpravami nenávratně poznamenány, jak z hlediska geologického, archeologického, tak estetického," uvedl Flek.
V podzemní továrně v jeskyni Kůlna pracovalo podle Fleka asi 1000 totálně nasazených dělníků, převážně Čechů. Vyráběli například měřidla. Větší továrna fungovala ve Výpustku, který před válkou využívala i československá armáda. Měla tam muniční sklad. "Jeskyni Výpustek měli nacisté zaevidovanou pod názvem Dinar. Úprava na podzemní továrnu byla zahájena počátkem roku 1944. Jednalo se o největší a nejnáročnější jeskynní přestavbu v Moravském krasu," popsal dokumentarista. Provoz továrny začal v září 1944, dělníci vyráběli například odlitky pro čerpadla či součástky do vstřikovacích pump. Pracovalo tam až 1500 totálně nasazených dělníků. Většinou šlo o mladé muže a ženy, kdy řada z nich se vrátila z nasazení v nacistické říši. Osazenstvo továrny pak kromě dělníků tvořilo také 120 úředníků a asi 50 členů závodní stráže.
Jen malou dílnou byla Michalka, kde pracovalo asi 40 dělníků. Šlo o výrobu částí pro vstřikovací pumpy. Provozovna fungovala i v Drátenické jeskyni. "Tato podzemní továrna byla v německých dokumentech vedena pod označením provozovna Rastl. V archivních materiálech je uvedeno, že zde nacisté umístili část provozu kalírny, lapovny a výroby součástek pro vstřikovací pumpy," uvedl Flek.
Továrna se nakonec nestala z Býčí skály. "Vnitřní prostory jeskyně mohly být nenávratně zničeny úpravami nacistů stejně jako ve Výpustku a Drátenické jeskyni, kdyby nebylo včasného zásahu místního jeskyňáře Norberta Havlíčka. Německé vedení stavby upozornil na pravidelně se zde opakující záplavy, vznikající při velkých průtržích mračen. Z tohoto důvodu bylo rozhodnuto, že pouze takzvaná Předsíň, známé archeologické naleziště, bude upravena na skladiště," uvedl Flek.
Ke konci války ustupující Němci továrny v jeskyních z větší části vyklidili a zničili. Moravský kras jako celek podle Fleka bojům při osvobozování unikl, neuskutečnily se tam žádné pozemní operace. "Pokud je mi známo, tak na území a obcích Moravského krasu nedošlo k bojovému kontaktu pozemních vojsk. Němci stačili včas ustoupit. Rudá armáda postupovala od Jedovnic přes Lažánky do Blanska, a tak Moravský kras prakticky jen prošla," uvedl Flek.
Z pětice Němci vybraných jeskyní je dnes běžně přístupný Výpustek, který po válce znovu využila československá armáda a vybudovala tam utajovaný protiatomový kryt. Nachází se v hloubce asi 50 metrů pod zemí, je 200 metrů dlouhý a v případě napadení mohl pojmout až 250 lidí. Jeskyni si ročně prohlédne kolem 20.000 návštěvníků.
reklama