Německá vláda chce umožnit kontroverzní podzemní ukládání oxidu uhličitého
O změně zákonů, aby bylo možné ukládat oxid uhličitý pod zem, hovořil Habeck již v únoru. Zásadní změnu postoje k ukládání CO2 tehdy zdůvodnil snahou dosáhnout do roku 2045 uhlíkové neutrality. To je stav, kdy se do ovzduší nebude vypouštět více skleníkových plynů, než kolik jich může být technicky uskladněno, nebo kolik příroda může sama vstřebat.
Včerejší rozhodnutí vlády je podle Habecka klíčové pro německý průmysl. "Jinak bychom nesplnili klimatické cíle," řekl.
Klíčová strategie, kterou Habeck tehdy představil a se kterou nyní vláda souhlasila, otevře výlučné ekonomické zóny Německa v Severním a Baltském moři, kde by případně mohla vzniknout úložná místa. Pro Německo je to významný posun, protože ukládání uhlíku - které se zhruba před deseti lety setkalo s masivními protesty - bylo v zemi prakticky zakázáno.
Kritici této metody argumentují vysokými náklady, které si zachycování a ukládání CO2 vyžádá. Uvádějí také, že vtlačování oxidu uhličitého do pískovce může kvůli vysokým tlakům vyvolat menší zemětřesení. Z pórovitého pískovce ale může část uloženého CO2 uniknout a svou kyselostí ovlivnit okolní prostředí.
Evropská unie na začátku února představila plán, ve kterém členské státy vyzvala k budování úložišť uhlíkových emisí. Chce tak dosáhnout toho, aby do roku 2040 zmizelo až 400 milionů tun CO2. Skladování na pevnině však zůstane v Německu zakázáno, pokud vlády jednotlivých spolkových zemí výslovně nepožádají o výjimku.
Zachycování a ukládání uhlíku, proces označovaný zkratkou CCS z anglického sousloví carbon capture and storage, odstraňuje z atmosféry oxid uhličitý produkovaný průmyslovými procesy, nebo jej zachycuje v místě vypouštění a ukládá jej pod zem. Německo na toto řešení dlouho nahlíželo jako na kontroverzní, v Norsku či Dánsku je ale možné. Zájem o tuto metodu má z německých regionů Šlesvicko-Holštýnsko, které chce dosáhnout uhlíkové neutrality již do roku 2040, tedy o pět let dříve než celá spolková republika.
Zelení ve Šlesvicku-Holštýnsku, kteří jsou v této spolkové zemi koaličním partnerem konzervativního premiéra Daniela Günthera, už v lednu vyslovili s CCS souhlas. Týkat by se to mohlo emisně náročných odvětví, jako jsou produkce cementu a spalování odpadu. Šlesvicko-Holštýnsko nevyloučilo ani možnost podzemního ukládání CO2 na pevnině, tedy nikoli jen pod mořským dnem.
Otevřená k ukládání oxidu uhličitého do podzemí na pevnině je i německá akademie věd Leopoldina, podle které tomu z vědeckého hlediska nic nebrání. "Pokud bude zaručen pečlivý průzkum, transparentní výběr místa a neustálé sledování," uvedla Leopoldina v prohlášení.
reklama
Dále čtěte |
Online diskuse
Všechny komentáře (10)
Richard Vacek
30.5.2024 06:08Vladimir Mertan
30.5.2024 07:16 Reaguje na Richard Vacekerik zajíček
4.6.2024 09:36 Reaguje na Richard VacekMilan Milan
30.5.2024 09:36pepa knotek
30.5.2024 10:06 Reaguje na Milan MilanJiří Svoboda
30.5.2024 12:06 Reaguje na pepa knotekJarka O.
30.5.2024 13:03 Reaguje na Jiří SvobodaJiří Svoboda
30.5.2024 13:26 Reaguje na Jarka O.Když se maluje čert na zeď, je třeba i uvést, jak je velký.
Radek Čuda
31.5.2024 14:28 Reaguje na Jiří SvobodaNapříklad.
A zrovna v tom Baltu je požehnaně kde čeho.
Plus je nutno vzít v úvahu, že se ta zátěž z pohledu těch ekosystémů načítá.
Radek Čuda
31.5.2024 14:32"Zájem o tuto metodu má z německých regionů Šlesvicko-Holštýnsko, které chce dosáhnout uhlíkové neutrality již do roku 2040, tedy o pět let dříve než celá spolková republika."
A tohle mi připomíná jedince, kteří sice mají u baráku zahrádky vypiglované jedna radost, ale bordel v klidu švihnou o pár desítek metrů dál do lesa nebo rokle.