Nové pesticidy, nahrazující ty čerstvě zakázané, nejsou o nic lepší
Nová generace nových pesticidů. Zhruba tak byly světu představeny látky odvozené od sulfoximinu, například sulfoxaflor, který by měl nahradit ty dosud největší hmyzí zabijáky. Problém při jejich použití přitom zůstává stejný. Pravda, nehubí včely a necílové druhy přímo, tak, jak to činil dnes již zakázaný imidakloprid, klothianidin a thiamethoxam. Ale zato narušuje včelstva a čmeláky tím, že snižuje velikost jejich kolonií. Opylovači zasažení touto pesticidní alternativou produkují méně samců, a to vede i ke snížení počtu „pracovní síly“ v úlech. Jinými slovy, jsme s nimi tam, kde jsme skončili u neonikotidů. Z louže pod okapem.
Je nový, ale ne lepší
Tak to alespoň popisuje docent Londýnské univerzity Harry Siviter. „Intenzifikované zemědělství v současnosti potřebuji postřiky na bázi pesticidů, aby mohlo maximalizovat výnos úrody. Po zákazu neonikotidů se otevřel velký legální prostor, poptávka po nových pesticidech. A protože negativním vlivu zastaralých organofosfátů se už dobře ví, stanou se velmi pravděpodobně nejužívanějším postřikem pesticidy na bázi sulfoximinu," říká Harry Siviter. O jejichž vedlejších účincích se naopak ví jen velmi málo. "Snad jen, že jsou méně škodlivé, než jejich předchůdci.“
Tyto substance jsou dnes už schváleny v užívání ve 47 státech světa, včetně pěti zemí EU. V dalších 12 státech EU jsou v současnosti schvalovány. A na jejich použití už kývla Čína, Kanada i Austrálie. „Jenže v konečném důsledku přináší jen další škodlivý mechanismus, který se od zakázaných neonikotidů ve svých důsledcích neliší,“ říká Siviter.
Nezabije je. Ale potlačí jejich chuť k rozmnožování
Jak doložil praktickými experimenty, postřiky jako sufloxaflor snižují v koloniích opylovačů počet potomků až o polovinu. „Obecně je potomků méně, a také se množí s menší intenzitou,“ tvrdí Siviter. „Včel je pak málo, že to stěží stačí pro udržení úlu v chodu. O negativním dopadu takových postřiků na schopnost hmyzu opylovat planě rostoucí květiny nemám velkých pochyb,“ dodává Siviter.
Siviter spolu s kolegy na to přišel během série pokusů v terénu, při kterých několik včelstev novým postřikem kontaminoval. Na začátku vše vypadalo dobře, včely ani čmeláci nehynuli. Jenže když přišlo na produkci larev, začaly být rozdíly patrné. „Jenže menší množství potomků znamená menší fitness celé kolonie. A abychom se vyhnuli tomu zbytečnému cyklu schvalování a zákazů, měli bychom už v předstihu vzít v potaz i tyto nesmrtící přidružené efekty nových pesticidů,“ dodává Siviter.
reklama