Gorily a šimpanzi v konžském deštném pralese uzavírají spojenectví

V mlžných lesích konžského deštného pralesa se na jednom ze stromů krmí malá tlupa lidoopů. Dospělí šimpanzi si pochutnávají v koruně stromu na ovoci, zatímco pár mladých primátů si hraje opodál. Jedno z mláďat ale není šimpanz - je to gorila, píše list The New York Times.

"Většinou nám o interakcích mezi těmito dvěma druhy říkali, že sestávají z toho, že si navzájem konkurují nebo se vyhýbají," uvádí antropoložka Crickette Sanzová z Washingtonské univerzity v americkém městě St. Louis, která byla poprvé svědkem podobné scény v roce 2000. Za více než dvě desetiletí pozorování v národním parku Nouabalé-Ndoki v Konžské republice Sanzová a její kolegové zaznamenali utvoření dlouholetých přátelství a další formy sociálních interakcí mezi jednotlivými šimpanzi a gorilami. Své poznatky zveřejnili v září v odborném časopise iScience.

Zatímco vědci v posledních desetiletích podrobně studovali populace šimpanzů ve východní a západní Africe, skupiny z Konžské republiky jsou známé měně, uvádí Sanzová. Jimi obývané oblasti se překrývají s místy, kde žije většina zbývajících goril, zejména v odlehlé oblasti takzvaného trojúhelníku Goualougo.

V roce 1999 se Sanzová se svými kolegy pustila do dlouhodobé studie skupiny šimpanzů z Goualouga. Během každodenních výprav, při kterých je vědci sledovali v pralese, zaznamenali 285 interakcí mezi oběma druhy. Setkání šimpanzů a goril trvala od jedné minuty až po více než osm hodin.

Interakce často nastaly, když tlupa šimpanzů našla zajímavou potravu jako plody fíkovníků nebo vlnovce pětimužného. Hlučné nadšení šimpanzů přilákalo rodinu goril. V 34 procentech případů se obě tlupy lidoopů krmily na stejném stromě nebo společně hledaly potravu.

Interakce pozorované vědci by se daly popsat jako "všeobecná tolerance", uvedla Sanzová, a ojediněle byli primáti i aktivně přátelští. Větší gorily měly tendenci se častěji přibližovat k šimpanzím matkám než samcům nebo samicím bez mláďat. Různí jedinci se pak ve dvojicích naháněli, zápasili a obecně si divoce hráli. Vztahy podle zjištění vědců trvaly obvykle roky. Při setkání s tlupou jiného druhu si zvířata skupinku prohlédla a pak utíkala za jedinci, které znala.

Lidoopi se občas i rozhádali a odborníci mezi nimi zaznamenali třenice. Agresivní interakce ale málokdy překročily rámec varovných výkřiků a nikdy nepřerostly ve smrtící útoky, které vědci zaznamenali v Gabonu.

"Nejsou spolu neustále, ale rozhodně se scházejí důsledněji a pravidelněji, než jsme předpokládali," řekla Sanzová. "Takové sociální vazby nečekáte, pokud by se jednalo pouze o náhodná setkání při hledání potravy," dodala antropoložka.

Sanzová a její kolegové zjistili, že dvojdruhová uskupení patrně jejich členy nechrání před predátory. Místo toho udržování přátelských vztahů přináší nové stravovací možnosti, jako když člen jedné skupiny někdy upozorní ty druhé na plody, které je obtížnější najít.

"Hrát si spolu pro ně musí být stejně zábavné, jako je to mezi námi a například psem nebo jiným společenským zvířetem. Rozšiřuje to náš pohled na sociální systémy primátů, které se běžně tvoří jen v rámci jednoho druhu," uvedl Frans de Waal, odborník na primáty z Emoryho univerzity v americké Atlantě, který se na studii nepodílel.

Existence mírumilovných interakcí mezi dvěma druhy lidoopů má zajímavé důsledky pro naši vlastní evoluční historii. Antropologové často předpokládali, že různé druhy hominidů mezi sebou aktivně soupeřily, uvádí Sanzová. Jak ale naznačují šimpanzi a gorily, mohli spolu naopak předkové lidí uzavírat spojenectví, aby se podělili o zdroje.

---

reklama

---