NYT: "Velký smog" tvrdě upozornil na potřebu ochrany ovzduší
V následujících dnech zažil Londýn skutečně nejhorší chvíle se znečištěným ovzduším v celé své historii. Hustá mlha se vznášela ulicemi a vnikala do domů i kanceláří. Provoz veřejné dopravy se téměř zastavil a viditelnost v noci byla tak nízká, že se některé části města nedaly vůbec projíždět. Divadelní představení a koncerty byly zrušeny, protože diváci neviděli co se děje na jevišti. A pak se zdvihl vítr a problémy s kouřem odvanuly. Alespoň to tak v první chvíli vypadalo.
"Neměli jsme pocit, ža by se odehrávalo nějaké drama, nebo, že jsme nějak ohrožení," říká doktor David V. Bates, který tehdy začínal pracovat v St. Bartholomews Hospital v Londýně. "Že není něco v pořádku jsme poznali až za tři týdny, kdy úřady zveřejnily oficiální údaje o počtu úmrtí. Pak jsme si uvědomili, že nás zasáhla skutečná katastrofa."
Na respirační potíže zemřelo během pěti dní smogu 4000 lidí, dalších 8000 v následujících měsících. Mnoho obětí bylo zcela bezbranných, ať z důvodu věku či nemoci. Nynější studie, založené na zkoumání plicních tkání obětí "Velkého smogu" z roku 1952, jak se katastrofě začalo říkat, se snaží porozumět, proč byl smog tak smrtonosný. Studie pomáhají objasnit mechanismy znečištění ovzduší pevnými částicemi, což je velmi důležité pro dnešní regulace emisí. Podle výsledků uveřejněných v Environmental Health Perspectives, našli vědci stopy po emisích pevných částic u 16 lidí, jejichž smrt se přisuzuje smogu. Podle vedoucího výzkumu Dr. Andrewa Hunta, nálezy potvrzují podezření londýnských lékařů z roku 1952. "Názor je takový, že šlo o pevné částice, jako jsou saze, a jednoznačným viníkem jsou provozy spalující uhlí," říká doktor Hunt.
Podle výzkumu bylo hlavní příčinnou smrti mnoha Londýňanů spalování uhlí. Ale při bližším ohledání se ukázalo, že plíce byly zasaženy nejen velmi jemným prachem uhlíkových částic, ale i mnoha jinými, včetně částic kovu jako je olovo. Vědci nalezli velmi typické koncentrace emisí pocházející z naftových paliv, které jsou hlavním zdrojem znečištění ovzduší v Evropě a v menší míře i ve Spojených státech. Ale vyvstávají i jiné souvislosti. V roce 1952 veřejná doprava v Londýně kompletně přešla z elektrických tramvají na dieselové autobusy, což mohlo znečištění ovzduší výrazně zhoršit. Na druhé straně jakou roli sehrály částice kovu, se objasnit nepodařilo. Přesto vědci z ohledání různých částí plic obětí předpokládají, že lidé museli být vystaveni nepříznivému působení ovzduší po dlouho dobu před smrtí.
"Velký smog" se stal bodem obratu v historii ochrany životního prostředí. Ačkoli již před ním bylo znečištěné ovzduší pokládáno za viníka smrti obyvatel, v roce 1930 v údolí belgické řeky Meuse, nebo v roce 1948 v případě železáren u města Donora v Pensylvánii ve Spojených státech. Počet obětí byl však vždy o mnoho nižší než v případě Londýna. Britská státní správa následně uzákonila zákaz emisí černého kouře a požadovala, aby se průmysl obrátil k čistším druhům paliv.
Podle článku Erica NagourneyhoNew York Times 12. 08. 2003. Pro prohlížení je nutná bezplatná registrace.
reklama
