O zmiji se dvěma hlavami je velký zájem
Pokud si ovšem představujete masívního jedince se dvěma velkými hlavami, kterého by si do náruče vzal snad jen bláznivý fakír, budete trochu zklamáni. Dvouhlavá zmije je totiž zatím jen o trochu větší než dobře krmená žížala. "Jde o mládě, které se narodilo letos na přelomu srpna a září na Českolipsku. Ve volné přírodě by tento anomální jedinec dávno uhynul, a to především z důvodu neschopnosti opatřit si potravu, nebo by se stal snadnou kořistí predátorů," říká Zdeněk Vitáček, zoolog a ředitel českolipského muzea. Dvě hlavy u zmijího mláděte způsobují nekoordinované pohyby a tudíž právě i neschopnost opatřit si potravu.
 |
|
| Rarita českolipského muzea - dvouhlavá zmije | |
| Foto: Okresní vlastivědné muzeum v České Lípě
|
Obě hlavy jsou plně vyvinuté, a to včetně jedového aparátu. Ke spojení obou hlav dochází na rozhraní hltanu a jícnu, přičemž jícen je již společný pro obě hlavy. Další orgány jsou už také v normálním počtu a nejsou tu patrné žádné anomálie.
Zmijí mládě musejí v muzeu krmit uměle dvakrát až třikrát týdně pinzetou, a to každou hlavu zvlášť. "Jako náhradní potravu používám drůbeží srdce. Do každého kousku nechám nejprve příslušnou hlavu kousnout, aby došlo k uštknutí a vpravení jedu do náhradní potravy. Po několika vteřinách pak vsunu potravu do části společného jícnu. Pak již had posunuje kousky srdce sám," prozradil o krmení Vitáček.
Podle něj se jednoznačně jedná o raritu. Jak se mohl narodit had s dvěma hlavami, úplně přesně ale neví. Dvouhlavé mládě má podle něj "na svědomí" odchylný vývoj zárodku vajíčka, k němuž došlo snad vlivem vnějších příčin. "Buď k tomu přispěl zdravotní stav samice, teplota prostředí nebo případně chronické onemocnění gravidní samice, anebo druhou příčinou může být genetická porucha, způsobená např. spářením jedinců s vlohami pro druhovou degeneraci.
O hada s dvěma hlavami je v České Lípě velký zájem. Letáky, které u terária muzeum nechalo k volnému odběru, lidé - zejména děti - rychle rozebrali.
Zmijí se nebojte, říká ředitel muzea
Společně s vystavením dvouhlavé zmije připravili pracovníci muzea také stať, která reaguje na některé nepravdivé informace, jež se v souvislosti se zmijemi objevují. Zmijí se nemusíte bát, údaje o napadení člověka jsou nesmyslné, říkají.
"Jednoznačně mohu prohlásit, že pokud člověk zmiji přímo neubližuje nebo na ní přímo nešlápne, nekousne ho," tvrdí zoolog a ředitel muzea Zdeněk Vitáček. "Zmije patří mezi velmi plaché živočichy, jako by věděla, že její setkání s člověkem většinou končí jejím ubitím. Vždy raději volí útěk než obranu. Na obranu se dává pouze v případě, že je jí útěk znemožněn," dodává.
Zmije obecná (Vipera berus) je náš jediný jedovatý had. Její jed je směsí různých látek, hlavně bílkovin, a má velký význam pro farmaceutický průmysl. Z hadího jedu se vyrábí léky na revmatismus, oběhové choroby padoucnici apod.
"Smrtelná dávka jedu naší zmije pro dospělého člověka je asi 15 mg, přitom ve skutečnosti má zmije obecná pouze 5-10 mg "suchého jedu". Toto množství nevypustí jedním, ale minimálně trojím uštknutím. Na jedno uštknutí vydá zmije nejvýše 3,5 mg. Je však nutno si uvědomit, že smrtelná dávka pro dítě o váze 10 kg je již pouhých 2,5 mg. Nebezpečí tedy hrozí především malým dětem, přestárlým lidem a těm, kteří trpí nervovými a oběhovými chorobami. Skrytým nebezpečím je alergická reakce na zmijí jed," poznamenal dále Vitáček.
K většímu kontaktu se zmijemi může podle něj dojít v době po opouštění zimovišť, kdy se zmije poprvé hromadně vyhřívají. "Také v době páření a gravidity jsou zmije méně ostražité." Zmije obecná je kriticky ohrožený druh, její zabití nebo rušení je protizákonné. "Bohužel stále přetrvává, především u starší generace, nesmyslný názor o její nebezpečnosti a zákeřnosti," diví se ředitel českolipského muzea.
reklama
