Odborníci: Rozvoj železnic bude úzce souviset s dekarbonizací dopravního sektoru
Železnice by se podle Vopálenské měla stát základem všech národních dopravních strategií s důrazem na ekologii a udržitelnost. "V protikladu k stále rostoucím emisím obecně z dopravy se emise železničního sektoru v posledních třech desetiletích významně snížily a tento trend pokračuje i nadále. Logicky bude dekarbonizace dopravy záviset právě na zvýšení podílu železnic na trhu dopravy," řekla.
Přesun nákladní dopravy ze silnic na železnici bude vyžadovat postupnou změnu investic do kapacity železniční infrastruktury, a to jak rozšířením sítě, tak digitalizací či implementací evropského systému řízení provozu (ERTMS), upozornila Vopálenská. Železniční průmysl podle ní nabízí i řešení pro městskou dopravu s nízkými nebo dokonce nulovými emisemi oxidu uhličitého. Tramvaje, metro a vlaky jsou nejméně znečišťující prostředky veřejné dopravy ve městech.
"Evropská unie klade velký důraz na dekarbonizaci a klimatickou neutralitu a tím pádem klade větší důraz na železniční dopravu. Zdroje přidělené na rozvoj železnice v následujícím víceletém finančním rámci EU budou hrát klíčovou roli při zajištění, aby dopravní systém jako celek podporoval hospodářské oživení a růst EU. A investice do železniční dopravy by měly být na předním místě," řekla Vopálenská.
Zásadní pro rozvoj bezemisní železniční dopravy je rozvoj infrastruktury, přesněji řečeno elektrizace tratí. V ČR je zatím elektrifikována přibližně třetina tratí, uvedl výkonný ředitel Svazu osobních železničních dopravců ČR Petr Moravec. "Stát jako majitel železniční infrastruktury by měl tempo elektrizace železničních tratí zrychlit a umožnit rychlejší nasazení moderních bezemisních vozidel do provozu," dodal.
To, že železniční doprava má poměrně významné postavení v dekarbonizaci dopravního sektoru, potvrdil i analytik z Asociace pro mezinárodní otázky Oldřich Sklenář. "Silniční doprava je nejen energeticky náročnější, ale jsme navíc závislí na importu kapalných fosilních paliv ze zahraniční. Elektřinu pro napájení vlaků jsme schopni vyrábět na našem území. Nicméně zdaleka ne všechny tratě jsou elektrifikovány, což je mimo jiné dáno nutností investic, které prozatím putují hlavně do silniční dopravy," uvedl. Problematický podle Sklenáře může být i původ, respektive emisní stopa elektřiny používané k napájení vlaků.
Podle dat Eurostatu měla v roce 2018 největší podíl na emisích oxidu uhličitého silniční doprava, a to 72 procent. Železniční dosahuje 0,5 procenta a to v emisích z dieselových vlaků. Z údajů Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) z roku 2023 vyplývá, že vlaková doprava se podílí na dvou procentech emisí, nicméně největším producentem je silniční doprava.
Zelená dohoda pro Evropu, takzvaný Gren Deal, má Evropskou unii nasměrovat k několika hlavním cílům, k nimž patří omezit emise skleníkových plynů nejméně o 55 procent do roku 2030 proti hodnotám z roku 1990 a do poloviny století dosáhnout klimatické (uhlíkové) neutrality.
reklama
Dále čtěte |
Online diskuse
Všechny komentáře (3)
Slavomil Vinkler
29.2.2024 07:59Michal Uhrovič
29.2.2024 14:42 Reaguje na Slavomil VinklerTaky pani Merkel kupovala za levno plyn u Ruska a proto mohla vypnout jaderky
Lukas B.
1.3.2024 12:31nejjednodušší paušalizace je emise jen od výfuku vozidel (má-li vozidlo jaký výfuk), potom elektrická lokomotiva či tesla jsou bezemisní zdroje (pomineme-li obrus pneumatik, obrus kolejnic apod., čili řešíme-li jen sodovkový plyn)
lepší iterací je podívat se i na ten výfuk v Tušimicích, a elektromobil (pozemní či kolejový) zatížit emisemi z výroby elektřiny (osobní elektromobil v tuzemském energomixu sežere cca 12 kg uhlí na 100 km, emise CO2 tedy snadno spočteme, když budeme chtít počítat poctivě, tak nesmíme zanedbat ztráty nabíjením a vedením).
jenže ouha, ještě tady máme emise z výroby (a údržby) dopravního prostředku, a emise z výstavby (a údržby) dopravní cesty. a když to převedeme na osobokilometr nebo tunokilometr, začnou se dít hrůzné věci, a najednou je taková príma elektrifikovaná lokálka Tábor-Bechyně nebo Rybník-Lipno v přepočtu na osobokilometr cestujícího tak obrovským producentem sodovkového plynu, že překonává silniční dopravu americkou osmiválcovou limuzínou rozdílem několika řádů.
no a nákladní dopravu železniční ještě musíme zatížit problémem "last mile", neboť naložený vagon máme na nádraží, a ne tam, kde jej chceme (pokud nemáme svoji vlečku, žánop), a takový vagon cementu nám půl kilometru od nádraží k domečku sám neodpochoduje (jako bába Vomáčková cestující osobním vlakem).