Osvětlené sítě chytají jen ryby. Želvy a ptáci se jim vyhýbají
Biolog Jeffrey Mangel, který za nápadem s osvětlenými sítěmi stojí, nijak nepopírá stávající i budoucí nezbytnost rybolovu pro nasycení lidstva. Rád by jej ale učinil udržitelnějším, minimálně ve vztahu k necílovým druhům. Tedy těm, kteří umírají v sítích místo ryb. Většinou jde o kormorány a další druhy mořských ptáků, co usednou na zanořenou síť a zapletou se do ní. Podobný osud také čeká na mořské želvy (kareta obrovská, obecná, pravá, zelenavá, kožatka velká), které v okolí sítí vybavených ostrými háčky pátrají po snadné potravě.
Jím navržené řešení není samospasitelné, ale výrazně riziko bycatch snižuje. A nestojí to přitom velké peníze. Stačí jen pár zelenkavých LED diod s bateriemi, zasazených do tělesa sítě. Svítící síť funguje pořád stejně dobře na chytání ryb, ale uvízne v ní o poznání méně necílových živočichů. Přesněji pak Mangel výsledek demonstroval na 114 půlkilometrových sítích u peruánského pobřeží. Takových mimochodem peruánská rybářská flotila spravuje přes 200 000.
Výsledek? Zatímco v neosvětlených sítích uvízlo 125 karet obrovských, v těch osvětlených „jen“ dvaašedesát. Místo 39 kormoránů v neosvětlených sítích se do svítících lapilo jen šest. V některých případech tedy přítomnost světla dokázala snížit počet nezamýšlených druhů ptáků až o 85 % (a želv o 64 %). Možná to není dost, a raději bychom četli o tom, že se podařilo bycatch úplně odrušit. Jenže každé nezachycené zvíře se počítá.
„Je velmi příjemné vidět, jak malý nápad z Exeteru může mít velký dopad na celý svět,“ říká profesor Brendan Godley, mořský biolog. „Potřebujeme hledat cesty, které umožní lidem z pobřeží přežít a rybařit, ale přitom poškozovat biodiverzitu v mořích co nejméně.“ Jeffrey Mangel pokračuje v bádání nad svítícími sítěmi dál. Ve spolupráci s peruánskou neziskovkou ProDelphinus nyní zkouší, zda by se bycatch nedal snížit různobarevnými světly.
reklama