Pár seriem rudozobých vyseděl v olomoucké zoo mládě, museli pomoci chovatelé

Letošní potomek páru seriem rudozobých neměl podle chovatelů start do života jednoduchý. "Rodičům jsme museli pomoci se stavbou hnízda. On sám se potýkal s takzvanou roznožkou, která se řešila fixací pomocí podvazků, ale nyní si už čile běhá ve voliéře," uvedl zoolog Jan Kirner. Pár seriem rudozobých zpočátku neměl zájem o hnízdní materiál, který měl k dispozici, takže hnízdo mu vyrobili chovatelé. Dospělým ptákům se ihned zalíbilo, střídavě seděli na vejci a po necelém měsíci se z něj vylíhlo drobné mládě.
Ptáče ale mělo špatně postavenou nohu. Tuto zdravotní komplikaci chovatelé vyřešili pomocí zafixování noh ve správné poloze. Mládě rychle rostlo a přibíralo na váze. "Například 12. den vážilo 290 gramů a o necelý týden později už téměř půl kilogramu. Při rapidním růstu a správné fixaci se poškozená noha rychle upravila a mládě teď pobíhá s dospělými ve voliéře," uvedla Gronská.
Seriemy rudozobé byly loni ve svatokopecké zoo umístěny do voliéry naproti euroasijské části safari. Samec do Olomouce přicestoval ze zoo a botanické zahrady města Plzně, samice pochází z odchovu jihlavské zoo. Pro tyto nelétavé ptáky je typický výrazný hlasový projev, který se nese na kilometry daleko. Stejně jako jejich hrůzu nahánějící pravěký bratranec se i seriemy vyznačují rychlým během a dokáží vyvinout rychlost až 25 kilometrů za hodinu. Tito ptáci však létají jen neradi.
V přírodě se seriemy rudozobé živí zejména drobnými obratlovci. "Toho se držíme i v zoo. Základem krmné dávky jsou laboratorní myši. Rovněž loví i malé ptáky a hady," uvedla Gronská. Jejich pravěký příbuzný phorusrhacos byl gigantický nelétavý pták a patřil mezi hlavní predátory v období třetihor. Obýval travnaté oblasti Jižní Ameriky, kde svým 70 centimetrů dlouhým zobákem lovil ostatní zvířata. Podle paleontologických nálezů byl vysoký až 250 centimetrů a vážil 130 kilogramů.
reklama