Physorg: Kokosové slupky zachraňují životní prostředí
Jeho nápad je jednoduchý, kokosové skořápky se používají na výrobu pevných, ale biodegradabilních sítí, které se hodí na zpevnění zeminy, například na březích řek. Vedle toho, že drží zeminu pohromadě, fungují také jako hnojivo pro rostliny. Výrobek, kterému se říká „coconet“ (kokosová síť), se velice rychle rozšířil a používá se v celé jihovýchodní Asii, na Srí Lance i v Číně. Myšlenka využití kokosových slupek získala hlavní cenu „World Challenge 2005“ britské stanice BBC, která ji vybrala mezi 456 projekty z 90 zemí světa.
Justina Arboledu inspirovala studie o životních podmínkách milionů pěstitelů kokosových palem v regionu Bicol, kterou na konci osmdesátých let vypracovala Asijská rozvojová banka. Většina farmářů žila pod hranicí chudoby a bez možnosti vydělat na svých palmách více peněz. Jedinou ekonomickou hodnotu měla sušená dužina kokosových ořechů, takzvaná „copra“, ze které se vyrábí olej a mýdlo, používá se v průmyslu nebo jako krmení pro zvířata. Nepotřebné skořápky ořechů se prostě vyhazovaly. Podle bývalého děkana vyroste každý rok na Filipínách 12 miliard kokosových ořechů, ale tři čtvrtiny z nich se bez využití vyhazují. „Chtěli jsme vymyslet pracovní příležitost zejména pro ženy, které při sklízení ořechů neměly žádnou práci,“ říká Arboleda. Posléze se svými spolupracovníky nalezl metodu, jak kokosové skořápky umlít a vyrobit z nich vlákna. Ty pak splétají ženy zemědělců a vyrábí z nich pevné sítě, které se používají například ke zpevnění podmáčené půdy při výstavbě silnic.
V roce 1995 se Arboleda rozhodl investovat svoje úspory a peníze posbírané po příbuzných do společnosti, jejíž vstupní kapitál činil 100 000 pesos (3 187 dolarů). Továrnu vybudoval v Bicolu, aby místním lidem přinesla práci. Jeho společnost má dnes hodnotu 20 milionů pesos a za loňský rok prodala výrobky za více než 13 milionů. Místní rodiny zemědělců získají díky práci na kokosových rohožích 150 - 200 pesos denně.
Podle Justina Arboleda dokážou kokosové sítě více, než jen udržet zeminu tam, kde má být. Absorbují totiž vodu, takže znemožňují erozi během vydatných dešťů a vytvářejí hnojivo pro růst rostlin. Navíc mohou být pokládány ručně a nepotřebují žádnou těžkou techniku ani speciální vybavení. „Dříve si lidé mohli vybrat pouze mezi plastovými sítěmi a ocelovými rohožemi,“ říká autor nové myšlenky. Kokos je navíc daleko levnější a ani se rychle nerozpadá. Podle testů vydrží kokosové rohože ve vodě nejméně čtyři roky. Na Filipínách se proto tento výrobek používá v hrázích, kde hrozí půdní eroze, při výstavbě dálnic, na stavbách budov ve strmých terénech, kde hrozí utržení zeminy, a ke zpevnění půdy na venkovních skládkách. V jednání je dohoda s Čínou, která zvažuje využít těchto sítí proti šíření pouští.
Podle článku na Psyhorg.com.
reklama
