Pralesy hořely kvůli lidem

Co považujete za hlavní příčinu rozsáhlých lesních požárů, které v loňském roce postihly Indonésii, Malajsii a Amazonii? Je ve všech těchto případech tato příčina shodná?

Nejdůležitějším důvodem zvýšeného počtu požárů v tropických pralesích na Borneu (Kalimantan, Sarawak, Sabah a Brunei), Sumatře a v Amazonii je lidská činnost. Nedotčený deštný prales je velmi vlhký a není příliš náchylný k vznícení. Pokud ale narušíte souvislý příkrov korun stromů, například těžbou, stavbou příjezdových cest či kvůli získání zemědělské půdy, celé pralesní prostředí se začne vysušovat a riziko požáru se výrazně zvyšuje.

Nevhodné těžební praktiky mohou také znamenat příliš mnoho padlého dřeva, které dále riziko požáru zvyšuje, zejména díky klimatickým podmínkám, které s sebou přináší jev zvaný El Nino. A nakonec, oheň je stále nejlevnějším způsobem, jak získat půdu pro zemědělskou činnost. Cesty budované těžařskými společnostmi umožňují také přístup lidem a ohni, který zakládají, aby získali půdu pro své farmy a plantáže, které se pak v suchých letech naprosto vymykají jejich kontrole.

A co v případě evropských (např. řeckých), sibiřských a australských lesních požárů? Jde o tentýž problém? Musím říct, že mé znalosti o požárech ve Středomoří, v Austrálii a na Sibiři jsou velice omezené. Tamní vegetace je úplně jiná, než jakou znám já z jižní Asie. Mám pocit, že problém středomořských a australských požárů je problémem sezónního sucha. Vegetace velice vysychá a pak může cokoli, od rozbité lahve, která poslouží jako lupa, až po odhozenou cigaretu velice rychle způsobit požár. Co se týče sibiřských požárů, jsem přesvědčen, že zásadními faktory tu jsou nesprávné těžební praktiky a sucho. Opakuji ale, že tady si nejsem jistý.

Dobrá, vraťme se do Jihovýchodní Asie. Říkáte, že pralesní požáry jsou zaviněny lidskou činností. Koho vidíte jako většího viníka - místní obyvatele, kteří mýtí prales pro své farmy, anebo těžařské společnosti?

Podle toho, co víme, není příliš mnoho požárů založeno původními obyvateli a jejich způsobem získávání půdy pomocí strategie "kácej a pal". Přesto v suchých letech se právě tento způsob zemědělství může vymknout kontrole.

Vliv těžařských a dřevařských společností a firem, zakládajících velké plantáže, je pravděpodobně mnohem větší. V první řadě - cílem dřevařů je dostat se k takovým místům, kde najdou kvalitní dřevo, s nímž budou moci co nejlépe obchodovat. To znamená, že musí vybudovat cesty a silnice. A to s sebou zase přináší osadníky, včetně plantážnických společností - a snahy vytěžit a zcela vymýtit les pro potřeby zemědělství. Nejjednodušší a nejlevnější cestou, jak toho dosáhnout, je založit oheň. Nedostatek znalostí a obrovský zájem získat pro zemědělské účely tolik půdy, jak jen bude možné, vede k tomu, že na velké části území se oheň vymyká kontrole a stává se z něj nespoutaný, divoký ničivý požár. Ovšem některé opravdu velké dřevařské firmy používají ovšem tzv. "bezohňovou" technologii jak získat půdu.

Jak rozsáhlé pralesy zbudou podle vás v Jihovýchodní Asii řekněme v roce 2020? Pokud bude pokračovat mýcení pralesů a jejich přeměna v zemědělskou půdu současným tempem, mám za to, že za dvacet let se budeme v Jihovýchodní Asii chodit dívat jen na opravdu malý zbytek deštného pralesa na těch místech, kde dnes probíhají rozsáhlé pokusy o záchranu lesa.

Jako například v oblasti Irian Jaya, kde byl odstartován jeden z největších záchranných programů, připravený WWF a dalšími organizacemi. Nadějí lesů zdejšího regionu je skutečně pouze jejich uznání jako území, která si zaslouží ochranu. Tu je potom třeba jim přiznat, vyhlásit je národními parky a chráněnými oblastmi a jako o chráněná území se pak o ně taky starat.

Jsou podle vás v současnosti dopady klimatického jevu El Nino horší, než byly v minulosti? Bylo tomu tak v roce 1998?

Podle našich zkušeností a pozorování se zdá, že se El Nino snad ani nezhoršuje. Spíše je to tak, že přichází i se všemi svými důsledky daleko častěji než dříve. V současnosti je to tak jednou za tři roky.

Děkuji za rozhovor.

Christopher Lom, MA et MBA (1958) je koordinátorem projektu mezinárodní nevládní organizace Worldwide Fund for Nature (WWF) "Příčiny a dopady lesních požárů v letech 1997/1998". Původním vzděláním je ekonom a novinář. V roce 1998 přišel do WWF z pozice manažera v jedné z největších indonéských dřevařských společností. Do Indonésie přišel z Velké Británie v roce 1994. Předtím zastával různé funkce a pracovní pozice v Evropské komisi, The Wall Street Journalu, nakladatelství Strategic Direction Publishers a učil na Britain's Open University Business School. Studoval na Edinburgh University a City University of London. Pro zajímavost uvádíme, že jeho otec pocházel z Československa, odkud emigroval v roce 1948 právě do Velké Británie. Foto: WWF