Kunětickou horu zachránil před devastující těžbou kamene Muzejní spolek. I nyní potřebuje skála sanaci

Pohled na Kunětickou horu ze Zelené brány v Pardubicích

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Ondřej Žváček / Wikimedia Commons

Tvrdý kámen vulkanického původu začali těžit na Kunětické hoře v 15. století Pernštejnové, kteří jej používali na stavbu hradu a opevnění. Devastující začala být těžba od 18. století, kdy hrad zpustošený za třicetileté války zůstal nepotřebnou stavbou na vrcholu kopce. V rovinaté písčité krajině byla hora z tvrdého kamene cenným zdrojem materiálu pro stavby. Kunětický kámen se ve velkém používal na stavbu domů, štěrkování cest, zpevňování břehů Labe a také třeba na stavbu hradecké pevnosti. Těžba ustala až se záchranou hradu Muzejním spolkem, který ho získal a ve 20. a 30. letech minulého století opravil.

Farář Antonín Kopecký v 19. století napsal, že pád skály byl slyšet až do velké vzdálenosti a hrad dlouho zahalovaly kotouče prachu. Chvíli před neštěstím vyletěli s křikem ptáci ze skály, potom "v několika málo okamžicích skály trhati a s pekelným rachotem dolů řítiti se počaly," zaznamenal farář.

"Odvážené množství bylo tak veliké a intenzita přepravy na povozech tak četná, že se vyprávělo, že vozkové na zpáteční cestě ke Kunětické hoře často na voze spali a koně, znajíc cestu nazpaměť, táhli povozy sami bez kočírování," uvedl kastelán Miloš Jiroušek v knize Kunětická hora od středověku pod současnost.

V roce 1820 navštívil hrad František I., místo ho nadchlo a nařídil opravu Kunětické hory. Kvůli rostoucímu státnímu dluhu byla její záchrana pozastavena. Lom před polovinou 19. století pohltil opevnění jižní strany hradu. Panovaly obavy, že pokud bude těžba pokračovat, do 50 let se hrad zřítí. V roce 1855 přešlo pardubické panství i s Kunětickou horou kvůli moření státního dluhu na rakouskou národní banku. Chátrání pokračovalo a v roce 1871 se zřítila klenba Rytířského sálu.

Panství bylo později rozděleno a roku 1881 jej koupil baron Richard Drasche, který v těžbě pokračoval. Mediální obraz podnikatele je v dobovém tisku nepříznivý, řekl Luděk Šorm, který vlastní Drascheho lovecký zámeček nedaleko hradu a provozuje v něm perníkové muzeum. "On se věnoval hlavně lesnictví, zemědělství, obnovoval rybníky. Založil nadaci a podporoval umělce. Hlavním odběratelem kamene byl veřejný sektor. V lomu neprobíhala kontinuální těžba, pracovali v něm jeho lesní dělníci, když neměli práci v lese, věnovali se lomu," řekl Šorm, který je Drascheho zastáncem a o baronovi připravuje knihu.

S novým majitelem začala masivní těžba kamene, která hradní stavbu naprosto ignorovala, uvedl naopak v knize Jiroušek. Protože pokračující těžba hrad dál ohrožovala, pardubický Muzejní spolek proti ní zahájil kampaň. Obeslal instituce, obce i politiky, aby podpořili zákaz těžby. Po několika letech místodržitelství v roce 1887 docílil zavření státního lomu. O rok později se spolku podařilo přesvědčit zemský výbor, aby zakázal využití kunětického kamene na veřejné stavby. Těžba však zcela neutichla, protože pokračovala v soukromém lomu barona Drascheho až do počátku 20. století.

Zásadní obrat nastal v roce 1920, kdy Muzejní spolek hrad i s přilehlými pozemky od barona odkoupil za 86.000 korun. Správu hradu převzalo nově vzniklé Kunětické družstvo. Díky sbírkám, dobrovolné práci i podpoře státních úřadů se podařilo zahájit první rekonstrukce.

"Usilovnou práci Muzejního spolku na opravách hradu a okolí přerušil komunistický režim v roce 1953, kdy došlo k zestátnění hradu. Stát o hrad prakticky nepečoval," napsal Jiroušek. V 70. letech se hrad dostal do havarijního stavu. Kvůli narušené statice se uskutečnily stabilizační práce. Zahrnovaly injektáž puklin, budování opěrných pilířů a kotvení bloků. Z původně plánovaných tří etap byla dokončena jen první.

V roce 1981 stát hrad uzavřel. Od roku 1993 má Kunětická hora svoji stálou správu, konají se v ní prohlídky a pokračují v něm i díky evropským dotacím postupné opravy.

Problém narušeného skalního masivu zůstává. Národní památkový ústav požádal v roce 2014 Českou geologickou službu o analýzu, která upozornila na to, že masiv se může opakovaně sesouvat. A to zejména na západním a jižním svahu, kde se v minulosti takové případy staly. "Nejméně stabilní je masiv v části lomové stěny orientované na západ, jejíž část se zřítila již v roce 1884 důsledkem dobývání lomového kamene. Společně se skalní stěnou tehdy došlo také ke zřícení hradní věže," uvedli geologové.

"Statické zabezpečení pomocí injektáží, kdy se tam lily tuny betonu, nebyla vhodná cesta. Postupná modelace svahů a jejich dosypání je asi jediné řešení," řekl ČTK ředitel územní správy Národního památkového ústavu Sychrov Miloš Kadlec.

V budoucnu se podle Kadlece udělají nové expertizy a aktualizují se statická měření. "Musíme to dělat postupně i podle našich finančních možností. Havarijních věcí máme spousty. Vyřeší se jedna priorita, tři další se objeví," řekl Kadlec.

Geologové doporučili pravidelné odstraňování náletové vegetace, utěsňování puklin, kontroly odtoku vody z hradního areálu, odtěžení nestabilních bloků, zřízení dopadového pole pro kameny a instalaci monitorovacího a varovného systému. Komplexní řešení by vyžadovalo desítky až stovky milionů korun, uvedli ve zprávě staré přes deset let.

Sanace bude i časově náročná a bude nutné najít dohodu s ochranáři, protože v lokalitě jsou vzácní živočišné a rostlinné druhy. Drobnější opravy a sanace se během let dělají, uvedl Jiroušek. Teď se správa památky soustředí na jihovýchodní rondel, kde před letní sezonou pod hradební zdí upadl kus skály. "Akce bude zahrnovat odvodnění rondelu, betonování podpěr s provázáním na již provedené zajišťování skalního masivu v tomto místě v minulém století a dozdění podpěrného pilíře," dodal kastelán.