Před změnou klimatu nás zachrání mraky, tvrdí klimaskeptik
Podle této teorie je sice možné, že člověkem vypouštěné skleníkové plyny způsobí oteplení planety, ale od nárůstu teplot nás ochrání oblaka a mraky. Ty totiž mají podle svého typu a výšky schopnost ovlivňovat teplotu na planetě v obou směrech.
Teorie staví na dosud největším tajemstvím klimatické vědy. Nikdo totiž neumí předpovědět, jak se mraky budou v čase měnit. Většina vědců věří, že mraky budou mít na průběh klimatické změny neutrální vliv, případně že jej urychlí. Jednoznačný důkaz ale chybí a prostoru nejistoty se chopili vědci, kteří klimatické změny popírají.
Jedním z předních zastánců teorie mraků je Richard S. Lindzen, profesor meteorologie na věhlasném Massachusetts Institute of Technology. V oboru je respektovaným vědcem, který se klimatu věnuje od šedesátých let minulého století.
Mraky se nám zdají natolik známé, že je bereme jako samozřejmost. Jejich vliv na klima je přitom obrovský. Energie, která umožňuje život na Zemi, pochází ze Slunce. Aby se planeta nezačala přehřívat, musí část energie vracet zpět do vesmíru. Mraky ovlivňují tok energie v obou směrech.
Nízko položené, husté mraky působí jako zrcadlo, které odráží sluneční záření zpět. Vysoko položené, tenké mraky mají opačný vliv, působí jako jakási poklička, která drží teplo na Zemi. V současném klimatu převažuje chladivý vliv mraků.
Podle Richarda Lindzena není planeta nijak zvlášť citlivá na emise skleníkových plynů, protože mraky umí jejich vliv eliminovat. Má to fungovat tak, že po oteplení povrchu planety se zvýší i odpar vody, z vlhkosti tropů budou vznikat mraky, které se rychle vyprší. Z odpařené vody se tak nebudou tvořit ledové krystalky, ze kterých pak vznikají mraky vysokého patra, tzv. cirry. Tyto mraky jsou ty, které zadržují teplo. Tím se působení skleníkových plynů vyrovná, argumentuje Lindzen. Většina vědců ale jeho teorii považuje za neprokazatelnou.
Výzkumníci uznávají, že v atmosféře poroste množství vodní páry v souvislosti s vyšší teplotou. Není ale vůbec jasné, jaký typ a jaké umístění budou mraky mít. Vědci používají náročné počítačové programy pro předpověď vývoje klimatu. Počítače ale stále neumějí dát odpověď na otázkou, jak se budou vyvíjet jednotlivé mraky a oblačnost nad celou Zemí po dobu století.
reklama
Další informace |
Dále čtěte |
Rok 2024 byl nejteplejším rokem v historii měření, uvedla služba Copernicus i OSN
Copernicus: Průměrná globální teplota v roce 2024 poprvé překonala hodnotu 1,5 °C nad předindustriální úrovní
V názoru na Green Deal jsou Češi rozpolcení, většina se obává zdražování energiíOnline diskuse
otepluje se protože se - 11. 5. 2012 - JirkaJá osobně to vnímám jako prevenci. V případě omylu je to prevence přehnaná, v případě prokázání pravdivosti je to prevence adekvátní popřípadě nedostatečná (dle zjištěného skutečného rozsahu). Pokud ale nebudeme reagovat vůbec v domnění že jde o hausnumera tak pak při omylu jde o ignoraci lehce dostupných varovných signálů a možná ztráta šancí něco změnit a při prokázání pravdivosti můžete získané poznatky lehce a rychle zkombinovat s doposud intenzivním výzkumem CO2 a pochopit skleníkový efekt v širších souvislostech.Ve vědeckém výzkumu se prostě nevyhneme technologickým mantinelům, které mohou v tu chvíli zkreslovat celkový výsledek. Věda byla vždy o přidávání nových poznatků ke stávajícím popřípadě zpřesňování. Bohužel přidávání těch podstatných poznatků nikdy neproběhlo a nikdy probíhat nebude jen na papíře ale probíhají v reálných situacích za vzniku velkých ztrát omezených zdrojů. Je to způsobeno hlavně tím že pud sebezáchovy nám prostě velí reagovat na potenciální hrozbu. A to že tu v ždycky budou ti kteří popírají výsledky a ti co z nich dělají desatero je prostě normální věc. Důležitá je třetí strana která jedná objektivně (což v mém chápání by měla být vědecká obec). pokud tato třetí strana není je na řadě už jen pokus a omyl a ten stojí velké peníze. |
