Velké stěhování šupinatých národů. S klimatickou změnou se mění ve Středozemním moři areál výskytu ryb

Klimatická změna rozhýbala Středozemní moře. Téměř polovina komerčně významných ryb během dvou desetiletí změnila svůj areál výskytu, což zasahuje rybáře, ekosystémy i rovnováhu regionu. Zemí, která je asi nejvíce „závislá“ na rybolovu ve vodách mezi africkým a evropský pobřežím, je Itálie. Ta se podílí na 40 procentech z celkového výlovu, přičemž co do objemu mají největší zájem o sardele, sardinky i štikozubce. Významná flotila nicméně působí i v západní části Středomoří. Španělská. A chorvatští a řečtí rybáři zase cílí na východní regiony.

Středozemní moře je oproti oceánům sice jen velmi mělkým talířem polévky, ale neznamená to, že by z něj někdo z uvedených států toužil nabírat poloprázdné lžíce. Jenže něco takového se právě děje.

Za posledních dvacet let téměř polovina z komerčně významných druhů ryb ve Středozemním moři změnila areál svého rozšíření, přesunula se mimo své historické oblasti výskytu. Tam, kde po dlouhá staletí řečtí rybáři nahazovali sítě na mořčáky a pražmy, by dnes už o úlovek nezavadili. Je třeba hledat je jinde, což má docela zásadní dopady na nejen možnosti rybolovu, ale taky na biodiverzitu a celé mořské ekosystémy.

Odpověď na otázku, proč se tak děje, je docela prostá: klimatické změny, globální oteplení. Ovšem to je taky ta poslední lehká odpověď, která může zaznít. Dál je totiž situace o dost složitější.

I když se globální trend jeví přímočaře – druhy ryb, které potřebují chladnější vody, se při jejich hledání přesouvají buď směrem k vyšším zeměpisným šířkám anebo do větších hloubek – ve Středozemním moři to úplně neplatí.

Už proto, že Středozemní moře nemůže nabídnout takovou hloubku.

Průměrná hloubka Středozemního moře je jen 1500 metrů, rekord drží peloponéská prohlubeň Calypso s 5267 metry, zatímco průměrná hloubka celého Atlantického oceánu činí zhruba 3900 metrů, s rekordem téměř devítikilometrového Portorického příkopu. A samozřejmě, přítomnost evropské pevniny limituje možnost ryb vydat se za chladnou vodou někam k severu.

Ten talíř rybí polévky má zkrátka tvar a reliéf misky, z níž se za chladnější vodou někam do dálek moc expandovat nedá.

Do hloubek, do mělčin

Ve své studii na to upozorňuje Marina Sanz-Martín, docentka Španělského institutu oceánografie. Jak uvádí: „Původní teplomilné druhy rozšiřují a druhy chladnomilné ustupují.“

Odborně se tomu jevu, které připomíná velké stěhování rybích národů, říká meridionalizace.

Představit si to můžeme tak, že druhy preferující mírně teplé vody, jako je třeba trnucha hvězdnatá přesouvají směrem na jih a západ, zatímco druhy preferující chladnější vody boreálního typu, jako je ďas černobřichý, mění své rozšíření pouze v hloubce. Klesají níž.

Právě v tom je ale skrytý zádrhel. Přesun do větších hloubek při hledání chladnějších vod je sice funkční alternativou k pohybu ryb na sever, ale dříve nebo později narazí na limity. Nemohou klesat donekonečna, stropem jejich možností je dno, potažmo fyziologická omezení toho, v jaké hloubce ještě mohou existovat.

Aby byl ten zmatek z přesunů a velkého stěhování ryb ve Středozemním moři ještě komplexnější, část druhů řekněme spíše chladnomilných zareagovala „nepředpokládaně“, a zamířila naopak do mělčin.

Což může předznamenávat cestu k jejich adaptaci, anebo k regionálnímu vyhynutí.

Jak zaznívá ve španělské oceánografické studii: „Zjistili jsme, že téměř polovina komerčně významných středomořských druhů ryb změnila za poslední dvě desetiletí své rozšíření. Dvaačtyřicet ze 102 analyzovaných druhů vykázalo významné posuny.“

Výsledky rovněž ukazují, že největší změny v rozšíření jsou silně spojeny s oblastmi s nejrychlejším oteplováním. V důsledku toho mnoho druhů posunulo centrum svého výskytu směrem na jihozápad.

Středozemní moře jako ohrožený ekosystém

Co z toho plyne? Pohledem těch, které živí rybolov, problémy a příležitosti.

Italští rybáři mohou sledovat, jak se jejich vody vyprazdňují, a komerčně významné druhy ryb se stěhují do vod řeckých či na západ, k pobřeží Alicante. Tyhle nedobré zprávy pro rybáře italské jsou současně dobrými zprávami pro rybáře řecké nebo španělské.

V širším kontextu ovšem není stěhování ryb dobrou zprávou pro nikoho.

Dokládá totiž velmi názorně, že Středozemní moře je jedním z nejzranitelnějších ekosystémů na světě.

Ne vzdálené deštné pralesy na jihu Ameriky, ale Středozemní moře, kam se jezdí na dovolenou, je tím místem, kterému kvapem ubývá čas.

Zahřívající se mělký talíř totiž nabízí jen velmi omezený počet míst, které by druhům spíše chladnomilným mohly posloužit jako refugia, útočiště. A tato útočiště bude třeba nikoliv lovit, ale chránit novými mořskými rezervacemi. Tedy za předpokladu, že nám osud ryb v moři není lhostejný. Což ovšem předpokládá shodu nejméně jednadvaceti států, které mají k osudu Středozemního moře co říct.

Přesuny areálů výskytu celých druhů ryb mají dalekosáhlé dopady na mořské ekosystémy, které se mění doslova před očima.

Jak říká Marina Sanz-Martín: „Je naléhavě nutné zavést opatření pro řízení rybolovu zohledňující klimatické změny, protože adaptace na změnu klimatu již není výzvou budoucnosti, ale nutností současnosti.“

---

reklama

---