Průzkum: Plýtvání jídlem je problém, míní Češi. Ohledně řešení jsou však skeptičtí

"K plýtvání potravinami podle odborníků přispívá také nejistota, které části ovoce a zeleniny lze bezpečně konzumovat."

Tohle by si myslím zasloužilo vysvětlení. Sám si nedovedu představit, jak taková nejistota může vypadat - mám vyzkoušené, že deset nutrií z deseti odsouhlasí, že nať je stejně dobrá jako mrkev, ale takhle to asi nebylo myšlené?

jednou jsem sledoval na návštěvě, jak hostitelka připravuje na servírovací talíř zeleninu k zobání u konverzace. co ta Vám, pane, prováděla za týrání nebohé mrkve*), to jsem nikdy předtím ani potom neviděl.
ale čert vezmi zeleninu, když vidím, jak se paní mého srdce rejpe v krásné prorostlé krkovici a ty nejchutnější kousky štítivě odstrkuje na okraj talíře...

*) prostě si představte krásnou čerstvou mrkev na píď dlouhou a na tlustším konci na palec tlustou. nejdřív ufikla čtvrtinu mrkve u pupíku, pak čtvrtinu u ocásku, a zbytek okrojila do hranolu, který pak nakrájela na kolečka (respektive čtverečky).

Pod úvodním foto je též napsáno: „Ke změně přitom mohou pomoct i jednoduchá opatření, jako je například plánování nákupů a dodržování pravidel pro zacházení s potravinami.“ Potraviny, a zejména ovoce a zelenina, v tak čerstvém stavu, jak ukazuje fotka, se jistě domácnostech nevyhazuje do odpadu. Problémem je nejen převážení zemědělské produkce „přes půl světa“, místo využití domácí produkce, ale též i morálka a poctivost obchodníka. Ten se snaží, za co nejvyšší cenu prodat své zboží, a to i na konci jeho životnosti. Obvykle zvadlé, často již se známkami napadení hnilobou a plísněmi. Pak se nedivme, že nakoupené nekvalitní potraviny, po zaplacení a přinesení nákupu domů, rychle podléhají zkáze. Pak je možné, již jen jejich vyhození. Jít si znovu do marketu nakupovat to samé, a za své peníze, místo obchodníka, plnit tu svou popelnici…

Ovšem kdyby tu nahnilou zeleninu vyhodil sám obchodník, tak sice neošidí zákazníka, ale do statistiky vyhazování potravin se to započítá stejnou měrou.

Kdyby své nekvalitní zboží vyřadil obchodník, nevznikl by tím komunální odpad. Ten je definován jako odpad, vznikající z provozu domácností, nikoliv z obchodních společností. Navíc by obchodník zboží neprodal, neinkasoval by za něj peníze, a ještě by musel za likvidaci u něj vzniklého odpadu, zaplatit za manipulaci s odpadem (shromažďování, přepravu) a za jeho uložení na skládku (nebo zkompostování). Byl by to pak v prvé řadě obchodník, kdo by si hlídal kvalitu zboží v prodejně a kdo by změnil svou obchodní strategii z kvantity, směrem k vyšší kvalitě. Tím by se sice snížilo množství prodávaného zboží, ale poklesly by i ztráty z likvidace potravin, nevhodných ke konzumaci...

To že si generace Z pod slovem plýtvání nedokáže nic konkrétního představit vůbec nepřekvapuje. Stav našeho školství po tolika reformách je naprosto úděsný (čest vyjímkám někde na vesnici). Kdo nevěří, zajděte si na hospitaci do nějaké úspěšně inkludované základky.

Ty přeplněné regály a pulty zbožím přímo plýtvání vytváří. Potraviny se
včas neprodají, zkazí se a vyhodí. Nebo si je zákazník koupí a zjistí, že
je už závadné. Vakuovaný obal je narušen a zboží už nechrání, zboží bylo
před prodejem nevhodně skladováno a dopravováno a o to se zkracuje jeho
trvanlivost. Uvedu pár příkladů plýtvání. Plný pult salámů a krajní plátky se často zkazí a jsou odpadem. Předevčírem jsem koupil dva plátky sekané
a jeden dal včera zasmrádlý slepicím. Kuřecí balíčkovaná stehna taky
skončila u sousedova psa, ač byly skladovány podle návodu a záruční
lhůta končila až za tři dny. Kdysi jsme pekli domácí chléb, který jsme
jedli celý týden a dnes je třetí den plesnivý. Domácí nepasterizované
mléko se časem přeměnilo na chutnou kyšku a to trvanlivé po otevření
tetrapaku tak leda za stejnou dobu zasmrádne a skončí v žumpě. Proto
se ptám, zda je dobře, že jdeme cestou plných regálů, kde nic nechybí
a nebo je moudřejší jít na doraz i s rizikem, že leccos schází. Ona
i ta plná chladnička láká jíst to na co mám chuť a to ostatní nechat
zkazit. Poloprázdná nás přinutí sníst i to, co nám nechutná a hlavně
dojídat odřezky a zbytky. Na vesnicích to máme možnost alespoň
zkrmit zvířaty, ale ve městech je to odpad a obchodech taky. Moje
matka v obchodě pracovala ještě u soukromníka a pak za socíku a
když nedoprodala třeba salám do konce, tak aby nepřekročili tkzv.
výtratné, tak jsme ty konce dojídali doma my. S masem to bylo
podobné když viděli, že o nějaký druh není zájem, tak jiné stáhli
z pultu do vyprodání z nouze nežádaného a pak zpět žádané dali
do prodeje. To je prosím naučil ten soukromník, který arizoval
židovský obchod a po válce převlékl kabát a stal se národním
správcem arizovaného majetku. Jeho to naučil ten židovský majitel,
že nic nesmí přijít vniveč, protože tehdejší konkurence nebyla
o kartelu umožňujícím vysoké marže a marže se snažili mít co
nejnižší, aby byli konkurenceschopní a tudíž si nemohli dovolit
ztráty vyhazováním zboží. Ten soukromník tvrdil, že židovský
obchodník pro uspokojení požadavků zákazníka ho zdržel do doby,
než učeň zboží sehnal u konkurence a nebo to zboží stáhl z vlastní
kuchyně, ale naopak při nadbytku ho jako rodina snědli oni a nebo
rodiny zaměstnanců. Regály byly plné v prvé řadě, ale už za ní
bývaly pouze prázdné krabice. Na oko to bylo o dostatku, ale vždy
šlo o prodejnost a nikoliv o přeplněných regálech budoucím odpadem.
V přídělovém systému za války a po ní bylo plýtvání neznámým pojmem,
ale nebrečím za jeho znovuzavedení. Chci pouze říci, že se neplýtvalo.
Jsme společnost založena na nadbytku, plýtvání a bohužel i nekvality,
kdy je trvanlivost podmíněna konzervanty, skladováním a dopravou.
Navíc se změnilo u mnoha lidí myšlení, kdy se nakupuje ve slevě i
to, co se nesní a vyhodí. V popelnicích pak jsou celá balení kuřat,
jogurtů atd., protože množstevní sleva nebývá zadarmo. Zboží je na
hraně trvanlivosti a nebo jinak nedokonalé. No a pak je tu taky to,
že pro některé příjmové skupiny jsou ceny natolik směšné, že si
potravin vůbec neváží. Matka se nepozastaví nad tím, že si dítě
jednou ukousne z pečiva a zbytek vyhodí, protože ona dělá totéž.
Dostávám pro slepice zbytky pečiva od kamaráda, který je dostává
i od sousedů. Když vidím u pečiva za 20 Kč jedno ukousnutí a je
už odpadem, tak se nedivím plným popelnicím potravin.