"Známe skutečnou cenu klimatické politiky?" ptá se na serveru Project Syndicate Bjorn Lomborg
 |
|
|
Pokud lidstvo čelí, jak před nedávnem prohlásil Al Gore, „nepředstavitelné pohromě, která si žádá preventivní opatření v obrovském měřítku, abychom ochránili lidskou civilizace v té podobě, jak ji známe,“ není žádná cena dostatečná. Ale je sázka skutečně tak vysoko? Bjorn Lomborg a Al Gore na půdě americké sněmovny reprezentantů
Licence: Volné dílo (public domain)
|
|
| Foto: lomborg.com |
Lomborg pokračuje, že nejvíce jeho odpůrce zlobilo tvrzení, že snižování emisí představuje léčbu horší než samotná nemoc. Řečeno ekonomickými výrazy, řešení bude stát mnohem více, než jaké budou samotné škody. Lomborg se i nyní ptá, zda je hrozba skutečně tak velká.
Podle Loborga zní odpověď "ne". „I kdyby se uskutečnily ty nejhorší klimatické scénáře, které jdou daleko za běžný konsenzus klimatických modelů, nebude to tak zlé, jak by chtěl Al Gore, abychom věřili,“ píše Bjorn Lomborg.
Jako příklad uvádí růst hladiny moří o pět metrů. Což je více než na osminásobek předpokladu Mezivládního panelu OSN o změnách klimatu (IPCC) a více než dvojnásobek toho, co je fyzicky možné, pokračuje. Ale ani takový vzestup hladiny by nezatopil nejen všechno, ale ani většinu lidstva, tvrdí Lomborg. Dodává ale, že samotný fakt zvýšení hladiny nebude jednoduchý problém.
Ovlivní kolem čtyř set milionů lidí, patnáct milionů lidí bude muset opustit své domovy a pro ostatní bude nutné budovat nákladná ochranná opatření. „Ale bezpochyby to neznamená konec světa. Odhady ukazují, že náklady by neměly překročit jedno procento světového HDP,“ píše Lomborg na serveru Project Syndicate. Čili cena za nicnedělání bude vysoká, ale nikoli nekonečná.
Podle ekonomických modelů každá tuna oxidu uhličitého, která se teď dostane do ovzduší, způsobí škodu na životním prostředí v hodnotě sedmi dolarů. „Což znamená, že bychom měli být připravení zaplatit děsně moc za zastavení změn klimatu, ale cokoli nad hranici sedmi dolarů za tunu bude ekonomicky neobhajitelné,“ píše Lomborg na serveru Project Syndicate.
To je prý myšlenka, která je pro řadu lidí těžko přijatelná. Jenže existuje řada řešení jiných závažných problémů, která nepoužíváme, nebo jen částečně, právě protože jsou jejich náklady vyšší než přínosy. Lomborg například poukazuje na dopravní nehody, kvůli kterým zemře každý rok 1,2 milionu lidí. Dokonce by se tak dalo ušetřit půl bilionu dolarů ročně. Stačí snížit rychlost dopravy na pět kilometrů za hodinu. „To ale očividně neuděláme, výhody z rychlé jízdy totiž převažují,“ píše Lomborg.
Podobně můžeme utrácet za ochranu před terorismem. Ale ačkoli všichni asi souhlasí s tím, že teroristický útok je nepřijatelný, existuje určitá hranice, kolik peněz na ochranu budeme ochotni utratit. „Proč jsme tedy ochotni zvážit náklady a přínosy, když jde o dopravu nebo terorismus, ale ne když jde o globální oteplování,“ ptá se Lomborg. Podle něj je to tím, že máme zkušenosti se stinnou stránkou přílišné regulace dopravy nebo bezpečnostních opatření, ale stinná stránka špatné klimatické politiky je pro nás něčím vzdáleným. Přitom špatná politika může být horší než samotné škody, které způsobí změna klimatu.
„Pamatujete si, jak nám měla pomoci biopaliva snížit emise oxidu uhličitého? Ve skutečnosti tato snaha vedla ke zvýšené poptávce po etanolu, vyráběného z kukuřice, což zvýšilo ceny potravin a mělo negativní dopad na téměř třicet milionů chudých lidí, kteří se dostali na hranici podvýživy,“ píše Lomborg. A biopaliva také ukusují z dosud nedotčené půdy, zejména dochází k ničení deštných pralesů. Což vyústilo do situace, že během příštího století let vypustíme ještě více emisí oxidu uhličitého.
Podle Lomborga je lekce s biopalivy velmi prospěšná. Když prý bude lidstvo propadat panice a vybere si špatné řešení jako odpověď na změny klimatu, může se stát, že to nejvíce odnesou ti nejzranitelnější, lidé na které změny klimatu dopadnou nejtvrději.
„Jestli chceme dosáhnout konstruktivní debaty o nejchytřejším politickém řešení problémů spojených s globálním oteplováním, musíme se přestat soustředit na za vlasy přitaženou vizi konce světa. Naopak se musíme realisticky podívat na skutečné náklady naší snahy jak se vypořádat s touto výzvou,“ uzavírá Bjorn Lomborg.
Podle článku „Cars, Bombs, and Climate Change“ zveřejněného na serveru Project Syndicate 12. 3. 2010.
reklama
